Kronika obce

Historie obce Plužné, podle dostupných materiálů zpracoval v červenci 2000 a přepracoval pro obecní internetové stránky v červenci 2013 Josef Müller, kronikář obce.

Archeologické nálezy v katastru obce Plužná: Páter Krolmus počátkem druhé půle 19. století zaznamenal nálezy na Horce nedaleko Plužné. Zda se jednalo o sídliště nebo pohřebiště a z jaké doby, se lze jen dohadovat. Lit. K. Sklenář : Archeologické nálezy v Čechách do roku 1870, str. 168.  Z mladší doby kamenné jsou uloženy v muzeu v Bělé pod Bezdězem tyto nálezy: Inv. č. 221 z pole p. Václava Brůchy ppč. 32  plochá kamenná sekera, kopytovitě zbroušené ostří, mírně zaklenutý hřbet, silex („pazourky““, 4 ks), nález z roku 1921. Lit. Šimák 1930, Soupis 126, 512, Filip 1947 Dějinné počátky. Inv. č. 222 z pole pana Soviny kamenná sekera s vrtaným otvorem, kopytovitě zbroušený břit. Lit. Filip 1947 Dějinné počátky, 75. Soukromá sbírka p. Ulmana, nález z pole Za Fidrantovými, kamenná broušená sekera s vrtaným otvorem, délka 25 cm. Nález svitku bronzového plechu z Plužné. Lit. Dejmek – Zuman -Památky okresního muzea v Bělé, svazek 1, 1941. Z ranného středověku je to neevidovaný nález „pokladu“ železných předmětů, podle Dr. Turka z konce 8. a poč. 9. stol., podle Dr. Profantové dokonce ze 7 století. Nález před rokem 1958 na „Starostově poli“ obsahoval: dvě sekery s ostny, hrot kopí, uzdu s bočními tyčinkami plátovanou stříbrem. Literatura: Turek 1958, 128, obr. 37; Profantová 1997, 514 – 519, obr. 1 – 2. Nález těchto železných předmětů publikován v roce 1941?(jako uložený v bělském muzeu). Lit. Dejmek – Zuman – Památky okresního muzea v Bělé, svazek 1, 1941. Doba nálezu tedy před rokem 1941?.

První písemná zmínka o obci je z roku 1337 „ villa Pluzna ad castr. Bezdez, RB. IV, 170 (Dr. Ant. Profous – Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a záměny, díl III). Další zápis najdeme u Šimáčka: Paměti města Bělé pod Bezdězem, 1937, str. 41…. Takovým manem byl za vrchnosti Hynka Berky z Dubé Macek, řečený Kladivo, jemuž týž Berka roku 1345 za věrné služby dal dva lány lesa na popluží ve vsi Plužné ku vzdělání na pole a místo v Bělé na vystavění domu. Macek byl za to povinen v čas potřeby s plnou zbrojí a přilbicí ve tvrzi v Bělé hotov býti, nebo jednoho pěšího s plnou zbrojí tamtéž ve službě branné postaviti. Šimáček odkazuje na originál pergamenovou listinu uloženou v městském archivu v Bělé. Zdali si Macek při dvou lánech postavil dvorec, nevíme. Podle pověsti stával opevněný dvorec na západě vsi, směrem k Horce v místech statku p. Chocholouše. O gruntu jménem „Chotěboř“  v Plužné, který patřil v 16. století k městu Bělá píše opět Šimáček ve svých Pamětech, tentokrát na str. 245 a odkazuje na bělskou městskou knihu z roku 1557, list 125. Grunt roku 1570 koupil Jakub Bernard za 100 kop. Na údajné stopy po opevněném dvorci upozornil p. Fišera – Hrady a tvrze na Mladoboleslavsku, str75…východně od posledního domu v Plužné na stráni (za čp. 20, 41 a 21) se nachází podivný útvar, vyhlížející jako možné tvrziště…… Obec byla v majetku koruny pod správou bezdězského purkrabího a patřila k bezdězskému panství. To bylo roku 1553 rozděleno do dvou částí na panství Bělské a Bezdězské. Plužná dál patří do panství Bělského. Zápis z téhož roku DZ 50 It. 20, (desky zemské?)…. k témuž zámku Biellee… Czista ves, Pluzna ves, Brzezynka ves ( MJ A. Profous). Šimáček v Pamětech zmiňuje na str. 293 žalobu Martina Krčmáře v Plužné z roku 1568 na Jana Rychtáře na nějž střída na pasení stáda pluženského připadla, že mu dvě dvouleté jalovice domů nepřihnal. Druhého dne ráno nalezli v lese ve Vlčím dole pod Plužnou z těch jalovic jen zbytky, vlci je zadávili. Martin si položil škodu tří kop grošů. V tomto zápisu se prvně potkáváme s pluženskými osadníky. Další zápis ze šestnáctého století je opět z Desk zemských (MJ A. Prof.) 1591…. Uvázati se v zámek Bielau… v ves Cizistau, v ves Pluznau, v ves Bržezinku (DZ 91 E 11). Blíže se se jmény osadníků seznámíme až v zápisu z roku 1602 (uveřejnil Šimáček v Pamětech str. 195) … kdy v úterý po sv. Martinu z rozkazu jeho milosti urozeného pána, pana Buchvala Berky z Dubé a Lippého, pána na Loukovci, Bělé a Kuřivodách, svoláni všichni poddaní k panství bělskému příslušící na zámek do Bělé, kdež na vychování žákovstva, jak domácího, tak i přespolního každoročně bez všeho přerušení a umenšení pomoc na obilí, jehož jim Pán Bůh z milosti a požehnání Svého naděliti ráčil, nyní i na věčné časy odváděti slíbili za sebe i své budoucí na den památky všech Svatých. A to výslovně příjem ze vsi Plužné (v textu i další osady) Bartl – pluženský rychtář půl věrtele žita, Pavel Hanuš jednu čtvrtci, Vernard jednu čtvrtci, Matěj půl věrtele, Šindelář půl věrtele, Jiksa jednu čtvrtci, Kovář, Korba a Krolmův mají odvádět půl věrtele každý, Bednář a Hasman po jedné čtvrtci, Hončl půl věrtele, Jan na obci jednu čtvrtci, Frejr, Krejči a Valenta po půl věrtelu, Krečmář věrtel a Vít Hanuš jednu čtvrtci. Celkem to za obec dělalo jeden korec, tři věrtele a tři čtvrtce žita. Plužná neměla v roce 1628 žádného poddaného s koňmi a 19 poddaných bez koní. Platů stálých peněžitých při sv. Jiří 6 kop 40 grošů a 3 denáry, při sv. Havlu 6 kop 42 grošů a 1 denár. Žita zemského 8 korců. Pod zámecký bělský pivovar patřila i krčma v Plužné. Lit. Sborník Bezděz roč. 5/1934 PhDr. A. L. Krejčík – Zpráva o panství Bělském a Kuřivodském z doby frýdlantského vévody Albrechta z Valdštejna. Další zápis o obci je z Berní ruly (7/617) roku 1654…. Ves Plužno…. Pluženské dítky chodily do školy v Bělé, až do roku 1713. Když v tomto roce byla zřízena škola v Čisté, přiškolena je obec pluženská ke škole čistecké, které na vydržování učitele dle počtu žáků přispívala. Podle Tereziánského katastru z roku 1757? (rustikál str. 72 – 115) má obec Plužná dvacet hospodářství a jednoho řemeslníka (kováře). Robot má s volským potahem sedm robotníků čtrnáct dní a pěší roboty pět robotníků dvanáct dní. Tamtéž (dominikál) téhož roku má kostel v Čisté (filiální) 278 duší z toho 164 z Plužné. Osadníci z Plužné užívali služeb kostela i hřbitova v Čisté od nepaměti. Jedna z cest (dnes již zaoraná) z Plužné od Křížku do Čisté ke kostelu a hřbitovu (hluboká, úvozová) se jmenovala Mrtvá cesta (vozili po ní nebožtíky z Plužné). Roku 1834 bylo v Plužné 47 domů a 269 obyvatel (J. Sommer – Bunzläer Kreis 1834). Na počátku 19. století byla v Plužné postavena zvonička čtvercového základu, zděná, oblých hran provázených leseny pod patro. Stanová střecha, čtyřboká lucerna krytá cibulovitou bání (Šimák – Pámátky str.    ). Přípisem okresního hejtmanství v Ml. Boleslavi ze dne 23. června 1853 č. 2753 byla povolena prozatimní škola v Plužné, když obec se zaručí učiteli platit ročně 130 zlatých, sedm sáhů dřeva pro školu, duchovnímu povoz k vyučování náboženství a pro byt učitele a pro školu řádné místnosti opatřit. K tomu dodáno, že nesmí být učitel čistecký zkrácen. Prvním učitelem v Plužné se stal Jan Schejbal, podučitel z Čisté. Učil tu až do roku 1859. Po něm nastoupil Josef Matěcha, který byl dán na odpočinek 1. 12. 1879. Téhož roku ustanoven za učitele Josef Sýkora, který v Plužné pobyl jeden rok. Také Jan Moc z Bakova a Ed. Vohnout zde učili po jednom roce. Dále až do 1. 3. 1887 František Jandl a po něm jeden rok Josef Žďárský. Od 1. 3. 1888 Josef Karban, za něhož byla školní budova, opravená již roku 1879 označena za nevhodnou k vyučování (Ant. Poppr – Školství soud. okr. Běl.). Soustava lesa obce Plužná z roku 1884. Obecní les je majetkem místní a katastrální obce Plužné v okresu Bělském a není obtížen žádnými služnostmi. Obec Plužná připadá se svými pozemky a tudíž i lesy obecními k úřednímu obvodu krajského soudu Mladoboleslavského, okresnímu hejtmanství Mnichovohradišťskému a okresnímu soudu, jakož i bernímu úřadu Bělskému. Nynější rozloha (roku 1884) lesa obce Plužná obnáší v celku 77, 92 jiter, z toho na půdu plodnou připadá 77, 32 jiter a neplodnou (lom, hliník) 0, 62 jiter. Z toho plocha zalesněných pastvin a rolí činí 5 jiter 405 čtv. Sáhů?. Odbyt jak stavebního tak palivového dřeva z obecního lesa je velmi dobrý. Prodej dříví děje se jako v ostatních vedlejších obcích v dražbě a dříví se v lese prodává nastojatě. K účelu tomu rozdělí se plocha, která je pro ten který rok k těžbě předepsána na vícero menších dílků (losů) a ty pak draženy. (Soustava lesa obce Plužné z roku 1884, SokA Ml. Boleslav, neevidováno). Roku 1890 má obec Plužná 543 parcelních čísel plochy, stavební z toho je 5 jiter 68 čtv. sáhů, zahrad 13 jiter 285 čtv. sáhů, lesa 296 jiter 1488 čtv. sáhů, polí 604 jiter 509 čtv. sáhů, pastvin 26 jiter 562 čtv. sáhů, neplodné půdy 16 jiter 1134 čtv. sáhů. Z výměry pozemkové náleží 113 jiter 1221 čtv. Sáhů obci a 848 jiter 239 čtverečních sáhů rolnictvu. Úhrnná cena obecního jmění nemovitého činí 7 562 zlatých, movitého 240 zlatých. Čistý výnos z pozemků je vypočítán na 4 768 zl. 51 krejcarů. Pozemková daň činí 1082 zlatých 11 krejcarů, živnostenská daň 23 zlatých 10 krejcarů. Veškerá přímá daň činí 1263 zlatých 42 krejcarů, zemská přirážka 492 zlatých 75 krejcarů, okresní 303 zl. 22 kejcarů, okresní školní 126 zl. 34 krejcary. Plužná náleží do prvního obvodu zdravotního a přispívá do okresní pokladny na obvodního lékaře 15 zlatých 84 krejcarů. Výměra honebního obvodu činí 962 jiter 1460 čtverečních sáhů. Obec má 53 domů a 302 obyvatel. Je zde pět selských statků. Dva živnostníci mají 50 – 100 jiter, sedm po 25 – 50, devět po 5 – 10 jitrech a sedm po 1 – 5 jitrech půdy. Polní hospodáři měli roku 1890 dobytka hovězího 180 kusů, 17 koní, 65 vepřů, 15 koz a devět úlů. Starostou obce byl pan Josef Miler. Sbor dobrovolných hasičů byl založen v roce 1889 a má 20 činných, 20 přispívajících a dva zakládající členy. Náleží k župě Skalsko – Katusické. Velitelem sboru byl pan Josef Karban (správce školy) a předsedou pan Karel Špringl (rolník). Hospodářská beseda byla založena roku 1891 a předsedou byl pan Václav Sovina (rolník). Beseda má 16 členů. Staví se silnice do Březinky. (Antonín Poppr – Monografie Bělska) Nový litý kříž na pískovcovém stylobatu byl v Plužné postaven roku 1891. (Základová pískovcová deska u zvoničky je ještě dnes patrná, nemusel však stát vždy na tomto místě, pozn. kron.), (Šimák – Památky). Roku 1883 v obci strašně potlouklo, takže jen od Vezvele (Bezvele?), jak mračno táhlo od lesa kousky pole (úrody) zachovalé byly, ostatní pole takřka načisto rozbité byly. Nejhorší to bylo, jak se říká z hůry od Vezvele, jak jsou ty dolíky (zdolíny). Tam začaly se spouštět nad zdolinou, na výšinách vzaly to už šmahem a tahly najvíce náves přes Špringlovo pole a chytily v tu stranu Panin dvůr, jen jak je alej do Plužný, Paninným dvorem k nádraží to bylo, že jediný klas nebyl zachován. Kroupy padaly 20 minut, ale jen samotné kroupy bez deště. Celé se to dělo 10. července 1883 mezi 17 a 18 hodinou a druhý den odpoledne se ještě kroupy nacházely na zemi. Byly velikosti vlašského ořechu a tašky ledy naznačené byly (poničená střešní krytina). Smutný rok to byl. Roku 1833 byly vystavěny na obci dva křížky. Na jeden se udělala sbírka po obci, to se vybralo od občanů a ten byl postaven za ves k Čisté, kde se jezdívá pohřbem a druhý kříž postaven byl, jak se do Bělý nad kopcem u Vídnerova pole jede. Ten kříž postavili: Josef Luňák a bratři Václav a Josef Eichlerové a bratři Václav a Josef Rampasové za své peníze. Tyto kříže vysvětil 19. října 1883 p. farář Bazelt (o posvícení v pondělí). (anonym – Památný věci, rukopis na volných listech v majetku pana Špringla).
V roce 1894 bylo v Plužné šest živnostníků a nejstaršímu člověku bylo 87 let (Album okresu Bělského 1894). Čistečtí zastupitelé vznesli stížnost na obec Plužnou, proti pochovávání těl občanů pluženských na hřbitově v Bělé (že tím vzniká hrobníku, církvi, učiteli a obci čistecké újma (zápis obecního zastupitelstva obce Čisté z 1. 3. 1890). Z informace hrobařů bělských byly pochovány od roku 1861 do roku 1890 jen čtyři dospělé osoby z obce Plužné na hřbitov do Bělé. Nové poštovní připojení pro Plužnou k poštovnímu úřadu Podol u Bělé bylo provedeno 10. 3. 1892 (čistecká školní kronika pana učitele Vlčka). Podle sčítání lidu z 31. 12. 1899 bylo v Plužné 260 obyvatel, z toho 122 mužů 138 žen a domů bylo 54. K tomuto roku je celá náves porostlá ovocnými stromy. Okresní silnice spojuje Plužnou s Bělou a Katusicemi. Starostou obce je Josef Flusek, radní Karel Špringl a Václav Tůma. Živnostníci: Hostinství – Barbora Grolmusová, Marie Beránková, kovář – Václav Jeník, truhlář – Josef Hampl, obchod smíšeným zbožím Josef Grolmus a Josef Flusek (Adresář pol. Okresu Mn. Hradiště, V. Kudrna v Turnově 1904). Historie obce dál pokračuje výtahem zápisů z Usnášecího protokolu obce Plužná, který založil roku 1894 starosta obce Josef Miler, dnes uloženo v Okresním archivu v Mladé Boleslavi.
Na jednání obecním zastupitelstva 30. 1. 1894 bylo jednotně usnešeno by se poselství, zahradnictví a cestářství ponechalo dosavadnímu služebníku Václavu Milerovi z čp. 10 s tím, že také bude zvonit. Za což mu bude vyplaceno 8 zlatých ročně. Co se týče služného hajného a ponocného obecního, usneslo se obecní zastupitelstvo, by se dala Václavu Bajrovi šestinedělní výpověď. Po této době nastoupí službu ten, kdo bude vybrán s platem ročního služného 120 zl. a z každého zlatého z prodeje jeden krejcar asidence a z každé pokuty 50 krejcarů a byt v obecním domku zdarma.
Na jednání obecního zastupitelstva 2. 3. 1894 byl za hajného vybrán Josef Brůcha.
Na jednání obecního zastupitelstva 11. 3. 1894 jednáno o stavbě silnice z Plužné do Březinky přes Horku, obhlídka se provede 14. 3. 1894 odpoledne se zástupcem obecního úřadu z Březovic.
Na jednání obecního zastupitelstva 27. 3. 1894 po přečtení protokolu místní školské rady ze dne 18. 3. 1894 nesouhlasí obecní zastupitelstvo s tímto protokolem a navrhuje, aby se při svěcení nové školní budovy žádných výloh z obecní pokladny nečinilo. Jelikož Miler za 8 zlatých zvonit nechtěl, dáno mu 10 zlatých.
Na jednání obecního zastupitelstva 8. 4. 1894 debatováno mnoho– li se má dát Valentce od mytí nové školy. Má se zaplatit 5 krejcarů denně. Pakli se má dáti svěcení školy do časopisu? Má se to uveřejnit v časopisu Boleslavanu, jako díkuvzdání v inzerci kněžím a učitelům, kteří se slavnosti té účastnili. Stromky švestek mají se objednat z Kluku a Valovic.
Na jednání obecního zastupitelstva 29. 4. 1894 projednat, kdy se má prodat stará školní budova? Prodá se 14. 5. 1894 dražbou a uveřejní se v Mladoboleslavských listech a vyhláškou v okolních obcích s vybubnováním v Bělé.
Mimořádná schůze obecního zastupitelstva 14. 5. 1894. Dražila se školní budova za vyvolávací cenu 1 200 zlatých. Nikdo koupit nechtěl a nebyla vydražena ani za 1000 zlatých. Byla tedy dána žádost na okresní výbor, by v příští dražbě obec mohla jít až na vyvolávací cenu 500 zlatých.
Na jednání obecního zastupitelstva 29. 7. 1894. Po přečtení trhové smlouvy nečiní se ze strany obecního zastupitelstva žádné překážky. Při podepsání trhové smlouvy zaplatili manželé Novotní obci Plužné 815 zlatých hotově, zbytek 400 zlatých bude placen směnkou. Splatnost do 1. 1. 1895. Manželům Novotným bude také odprodán obecní pozemek před starou školou.
Na jednání zastupitelstva 9. 12. 1894 byl jmenován lesním hospodářem pan fořt Multner z revíru Pílského. Funkci ohledavače mrtvol nechtěl nikdo příjmout.
Na jednání zastupitelstva 28. 4. 1895 projednáno kolik má platit Kac za odebírání vody z obecní studně pro cihelnu. Vůbec se nepovoluje.
Na jednání obecního zastupitelstva 19. 5. 1895 usnešeno, že se Kacovi voda ze studny brát povoluje, pokud bude napřed z každé vypálené pece platit 5 zlatých.
Na jednání obecního zastupitelstva 27. 7. 1895 usneseno by se dalo každému místnímu dobrovolnému hasiči (6 mužů) jeden zlatý, by se mohl účastnit Všeobecného sjezdu v Praze.
Na jednání obecního zastupitelstva 16. 11. 1895 jednáno o opravě světnice a zřízení stropu v obecním domku. Tyto práce provede za 11 zlatých 30 krejcarů pan Václav Rimpl starší.
Na jednání obecního zastupitelstva z 11. 11. 1908 patření Anny Grolmusové. Usneseno by se Anna Grolmusová na celé zaopatření v neděli dne 19. ledna 1896 pronajala. Provolávací cena bude 25 zlatých ročně. Dne 19. 11. 1896 pronajmutí Anny a Františka Grolmusových na celé zaopatření, provolávací cena je ročně 70 zlatých. Jelikož jiného nebylo, pronajímají se tyto dítky Marii Hanzlové na celé zaopatření, které se bude měsíčně vyplácet. Na jednání obecního zastupitelstva 22. 2. 1896 bylo jednáno o zřízení obecní váhy, odsouhlaseno tuto zřídit a zaplatit obecní přirážku. Na jednání obecního zastupitelstva 12. 4. 1896 byl povolen prodej obecního pozemku panu Josefu Grolmusovi za účelem přístavby hospody (sálu + ubytování). Na jednání obecního zastupitelstva 26. 4. 1896 byly projednány přípravy k hasičskému sjezdu. Byla přijata kapela Boteho s 15 hráči. Na jednání obecního zastupitelstva 23. 5. 1896 jednáno zdali se dá z obecní kasy na bezdězské procesí? Má se dáti tak, jako jiná léta. Hudbu má objednat zpěvák s platem jako obyčejně. Na jednání obecního zastupitelstva 28. 9. 1896 žádá ponocný o koupi či správu starého rohu. Má se dáti spravit starý. Na jednání obecního zastupitelstva 25. 7. 1897 byla prodána obecní zahrada. Dne 15. srpna 1897 se konal hasičský sjezd v obci (na plakátu je uveden datum 18. července 1897). Na jednání obecního zastupitelstva 28. 11. 1897 učiněna zmínka o stavbě dráhy (železnice). Na jednání obecního zastupitelstva 27. 2. 1898 byla volena místní školní rada na dobu tří let. Zvoleni: p. Brůcha, p. Sovina a za náhradníka p. Tůma a p. Rampas. Na jednání obecního zastupitelstva 14. 5. 1898 jednáno o pronájmu honitby na dobu šesti let veřejnou dražbou, dne 1. 2. 1899. Na jednání obecního zastupitelstva 22. 5. 1898 učiněn dotaz má – li se dáti zákaz chození do pluženských  lesů? Má se to dát v Bělé o svátcích vybubnovat. Na jednání obecního zastupitelstva 24. 7. 1898 bylo jednáno o prodeji ovoce z obecní zahrady panu Františkovo Maršíkovi mladšímu z Bělé za 77 zlatých. Na jednání obecního zastupitelstva 12. 12. 1898 žádá Barbora Grolmusová za povolení prodeje pálených lihových nápojů a žádosti se vyhovuje, ale již v protokolu z jednání obecního zastupitelstva 23. 2. 1899 obecní zastupitelstvo tento prodej nepovoluje s poukázáním na to, že již jeden hostinec v obci lihoviny prodává. Na jednání obecního zastupitelstva z 23. 4. 1899 rozhodnuto o nezřízení  obecního strážníka z důvodů finančních nákladů. Na jednání obecního zastupitelstva 10. 5. 1899 schválena koupě bubnu. V té době obecním hajným a ponocným Josef Blažek. Ke dni 1. 6. 1899 zapsáno, že od 4. 3. 1899 je starostou Josef Flusek. Na jednání obecního zastupitelstva 15. 7. 1899 jednáno o znovupřidělení pošty pro Plužnou do Bělé města a ne na Podol. Kámen z Komošína se používal pro štět silnice Březinka – Plužná. Na jednání obecního zastupitelstva 10. 3. 1900 Bylo svoláno řízení na posouzení plánů na silnici „Kovářovou horou“ na Podol Bělá starou mlýnskou cestou (jednání se účastnilo 20 lidí). Vyměřil Houžvic. Na jednání obecního zastupitelstva usneseno, že planýrka v Kovářově hoře započne 18. 11. 1900. Dále hasičský sbor žádá o svítilnu na stříkačku, opatří se. Na jednání obecního zastupitelstva 29. 12. 1900 bylo navrženo sloučit funkci obecního hajného a zahradníka v jedno (140 K za rok), sloučená funkce ponocný, posel, bubnování (200 K za rok). Na jednání obecního zastupitelstva 19. 2. 1901 byl za hajného a zahradníka přijat Josef Vlašímský, bývalý hajný u hraběte Valdštejna. Na jednání obecního zastupitelstva 19. 2. 1902 jednáno o Dani ze psů a usneseno, že se držej jen psi k hospodářské hlídce, by hlídali ve stavení a tím pádem se daň ze psů zamítá. Na jednání obecního zastupitelstva 29. 10. 1902 pan Josef Blažek, obecní posel a ponocný dal výpověď a za ponocného a posla schválen Josef Janoušek. Byla podána žádost o propuštění pana Antonína Sasky z trestnice Kartouzské. Na jednání obecního zastupitelstva 29. 3. 1903 bylo projednáno, aby u Jandových byla postavena budka pro ponocného, s čímž byl vysloven souhlas. Na jednání obecního zastupitelstva 29. 10. 1903 podána informace od pana Ceháka, kominíka z Bělé. Za služby čištění komínů od domkáře za jedno čištění při zemi 8 haléřů, o jednom poschodí chalupníku za jedno čištění 10 h., rolníku za jedno čištění 16 h., komíny úzké cilindrové při zemi 10h. Na jednání obecního zastupitelstva z 30. 11. 1903 jednáno o osázení stráně u nové silnice v Kovářově hoře jeřábem, a to na doporučení referenta silnic pana Václava Nováka z Čisté. Na jednání obecního zastupitelstva 22. 5. 1903 byl za člena školské rady zvolen p. Špringl a p. Janoušek. Na jednání obecního zastupitelstva 15. 1. 1905 bylo rozhodnuto o zřízení obecní knihovny a schválení rozpočtu na rok 1905 – vydání 4 713 K 65 haleřů a příjem 3 751 K a 76 haléřů. Duben 1905, v Plužné živelná pohroma? (čistecká obecní kronika o velkém krupobití a suchu mluví v létě 1904 /nouzová podpora, brambory a obilí dovezeno do Plužné/). V této sovislosti snad bylo v protokolu z 12. 5. 1905 uděleno čestné občanství j. j. knížeti Jiřímu z Lobkovic (čestný občan Plužné). Byla také pořádána sbírka na pohořelé v Čisté. Na jednání obecního zastupitelstva 26. 5. 1905 bylo rozhodnuto z peněz, které se sešly na nouzovou akci zafinancovat stavbu (opravu) obecních kalů (jediné rezervoáry vody v obci). Rozpočet provede p. Karel Sovina z Bělé. Starostou je František Janoušek. Na jednání obecního zastupitelstva 29. 5. 1906 bylo rozhodnuto, že stavbu hořeního kalu provede v režii pan Václav Novák, materiál doveze obec. Na jednání obecního zastupitelstva z 30. září 1906 všichni přítomní členové obecního výboru vyslovili se pro stavbu vodovodu, jen nejsou peníze. Na jednání obecního zastupitelstva 27. 1. 1907 byl za hajného přijat pan Josef Miler z čp. 35. Za obecního pokladníka zvolen p. Josef Brůcha z čp. 3. Ten se však funkce na schůzi výboru dne 11. 2. 1907 vzdal a zvolen byl pan Václav Novák za roční plat 72 K. Zavedeno vybírání pivní dávky (pivního krejcaru) na pokrytí půjčky na stavbu školy a vodovodu. Pan starosta předkládá přípis okresního úřadu v Bělé, by občanstvo přispělo penězi a obec vhodnými věcmi ke zřízení okresního muzea v Bělé. Pan Pankrác dodá tam sršní hnízdo, občanstvo upozorní se veřejnou vyhláškou. Na jednání obecního zastupitelstva 25. 3. 1907 se konala volba za prvního radního za zemřelého p. Karla Špringla. Byl zvolen p. J. Brůcha z čp. 2. Na jednání obecního zastupitelstva 16. 7. 1907 byl do školské rady zvolen p. Václav Jeník a p. Václav Novák. Na jednání obecního zastupitelstva 31. 8. 1907 bylo po předložení hrubého rozpočtu na stavbu vodovodu rozhodnuto tento nestavět. Na jednání obecního zastupitelstva 22. 11. 1907 byl projednán odprodej pozemku hospodářskému strojnímu družstvu, a to mezi pozemky p. V. Nováka a p. J. Vágnera. Na jednání obecního zastupitelstva z 11. 11. 1908 byla projednána stavba nové studně proti stavení V. Řízka. V protokolu spraveném při schůzi honebního výboru dne 2. 8. 1904 byl pro přijímání a odprodávání (střelené?) zvěře zvolen pan Václav Brůcha z čp. 3. Tímto zápisem končí kniha usnášecího protokolu obecního zastupitelstva v Plužné.

Dalším dokumentem uloženým v SokA Mladá Boleslav je Dražební kniha obce Plužná z 16. 5. 1905.
Dražilo se téměř všechno. Pastviny, vydražený povoz, hlína z Doleního kalu ( 8. června 1905). Byly pronajaty štuky při kale (celkem pět kop) i smrčky co leží v Bezveli. Prodej hlíny z obecní strouhy. Prodej lípy u Drahotových ( 9. dubna 1905). Prodej obecního lesa v Kovářově hoře (20. února 1906). Proběhla také dražba na stelivo v Jandově rokli. Dražil se starý plot u školy (3. ledna 1926). Poslední zápis je dražba na hromadu bříz (4. března 1928).

Z dotazníků a daňových přiznání z obce Plužné, uložených SokA Ml. Boleslav se podařilo zjistit, že roku 1918 byl starostou v Plužné p. Miler, členové zastupitelstva: p. Sovina, p. Flusek, p. Brůcha a p. Dědek. Příjmy obecní v tomto roce činily 4 101, 10 Kč, výdaje 4 096,94 Kč. Mezi lety 1923 – 32 je starostou obce Josef Vágner a členy zastupitelstva p. Sovina a p. Řízek. V roce 1942 bylo v Plužné 284 obyvatel, v roce 1944 to bylo 307 obyvatel a v roce 1948 jen 229 obyvatel. Počet domů k tomuto roku byl 65. Počet členů hasičského sboru v roce 1948 byl 37 z toho 27 mužů a 10 žen (ruční stříkačka je v majetku obce doposud). V roce 1944 byl velitelem hasičů v Plužné p. Bohumil Řízek. V roce 1947 byl předsedou místní školní rady Josef Vrba.

Pamětní kniha Sboru dobrovolných hasičů v Plužné, založena roku 1900.
(Výtah zpracoval v roce 2009 obecní kronikář Josef Müller. Kniha uložena na OÚ v Plužné).

„Myslí k Bohu – srdcem k lidem
spějme dráhou osvěty,
bez oddechu – bez poklidu
plňme úkol stoletý!
Vybojovat svobodu
Vlasti své a národu.“

Pak stane se, že:
„hasič český prapor svůj nesa,
hromovým hlasem vzkřikne a splesá:
Vítězství vlasti a nám též za podíl.“

Dějiny sboru:
Sbor dobrovolných hasičů v Plužné byl založen roku 1889 a přistoupil k župě Skalsko – Katusické.
První členové sboru byli:
a) činní: Brucha Václav z čp. 3, Eichler Václav, Effler Fr., Janoušek Josef, Grolmus Štěpán, Karban Josef, Kubíček Jiří, Koutcký Václav, Miler Josef, Pastortek Štěpán, Peterka Karel, Rympl Václav, Řízek Václav, Sovina František, Špringl Karel, špringl Josef, Tuma Václav, Vágner Václav, Vágner Štěpán.
b) Přispívající: Brucha Josef z čp. 2, Effler František z čp. 21, Eichler Josef, Hampl Josef, Hančara František, Janda Felix, Janda Josef ml., Matoušek Václav, Miler Josef z čp. 35, Miler Václav, Pankrác Josef, Pohl Gustav, Procházka Josef, Rampas Josef, Rympl Josef z čp. 47, Sovina Václav, Vágner Josef z čp. 7, Vágner Josef z čp. 31.
c) Zakládající: Brucha Václav z čp. 2, Vágner Josef st. Z čp. 31

Výňatky ze starších zápisů:

Rok 1889.
Dne 3. listopadu roku 1889 odbýval Sbor dobrovolných hasičů v Plužné první valnou hromadu za přítomnosti třinácti členů, při které zvolili tyto činovníky: předseda – Josef Miler z čp. 36, náměstek předsedy – Karel Špringl, velitel – Josef Karban, náměstek velitele – Václav Tuma, četařem Karel Peterka, pokladníkem Václav Vágner, jednatelem Štěpán Grolmus. Do výboru pak zvoleni: Štěpán Pastorek, Jiří Kubíček, Šť. Grolmus, V. Vágner, V. Eichler a V. Řízek.

Rok 1890.
Dne 26. února t. r. účastnil se sbor pohřbu zesnulé pí. Marie Sovinové čtrnácti členy, jen v plátěném obleku a v čapkách, jelikož výzbroj a výstroj dosud neměli. Dne 15. května účastnil se sbor demonstrace (hasičské cvičení) v Kluku, třinácti členy. Dne 18. května konáno společné cvičení v Katusicích, devatenácti členy. Dne 25. května účastnil se sbor sjezdu župy Mšenské v Sudoměři, třinácti členy. Dne 15. června prováděl sbor pluženský společně se sborem březinským zkoušení strojů ve Březince, při kterémž stroj (stříkačka) sboru našeho březinecký předčil!!! Dne 12. července účastnil se náš sbor pohřbu zakládajícího člena p. Josefa Vágnera, šestnácti členy. Dne 15. srpna se členové našeho sboru účastnili sjezdu župy Mnichovohradišťské na Klášteře. Dne 7. září byli naši hasiči na župním sjezdu v Krásnovsi. Dne 5. října hasil sbor požár u p. Vepříka v Sudoměři.

Rok 1891.
Dne 8. února t. r. odbýval sbor II. valnou hromadu. Za předsedu byl zvolen Karel Špringl, jeho náměstkem p. Václav Koutcký. Za náměstka velitele p. Václav Vágner. Ostatní činovníci zůstali titéž, jako byli roku předešlého. Dne 31. května odbývalo se požárové cvičení v Plužné za účastenství bratrských sborů z Lín a Katusic se stroji a z Březinky, Čisté a Bělé beze strojů. Dne 28. června účastnil se sbor sjezdu župy Mnichovohradišťské ve Březince, čtrnácti členy. Dne 19. července se členové našeho sboru účastnili sjezdu župy Turnovské v Modřicích, devíti členy. Dne 15. a 16. srpna účastnil se sbor sjezdu Česko – slovanského hasičstva v Praze, sedmi muži.

Rok 1892.
Dne 7. února t. r. odbývala se III. valná hromada spolku. Činovníci se nezměnili. Dne 21. ledna účastnil se sbor požáru u p. Kindla v Bělé, sedmi muži. Dne 27. března účastnili se členové našeho sboru oslav třísetletých narozenin J. A. Komenského, v Bělé, patnácti muži. Dne 18. května účastnil se sbor požáru u p. Hanky v Březovicích, pěti muži a dne 10. července demonstrace (ukázky) v Kovánci, dvanácti muži. Dne 28. srpna hasil sbor požár stodol v Panině Dvoře, dvanácti muži. Dne 11. září účastnil se sbor župního sjezdu v Kovánci s osmi muži a 8. září byli pluženští hasiči u požáru domu p. Šimáčka v Bělé, patnácti muži.

Rok 1893.
Dne 29. ledna t. r. odbývala se IV. valná hromada v místnosti u pana K. Špringla. Činovníci se neměnili. V tomto roce se sbor účastnil: dne 11. dubna pohřbu p. V. Vágnera, náměstka velitele, patnácti muži. Dne 22. května hašení požáru u p. Nováka v Bukovně, osmi muži. Dne 19. prosince požáru u p. Zajíčka v Čisté, třinácti muži.

Rok 1894.
Dne 6. ledna odbývala se V. valná hromada v místnostech p. K. Špringla, při níž bývalý velitel vystoupil ze sboru. Za předsedu zvolen p. Václav Koutcký, za náměstka jeho p. Václav Miler. Za velitele p. Karel Špringl, za místovelitele J. Vyhlas, četařem V. Řízek, jednatelem Fr. Sovina, pokladníkem V. Eichler. Dne 1. dubna světila se nová budova školní v Plužné. Slavnosti účastnil se také sbor náš, třinácti muži. Slavnost se při krásném počasí zdařila. Dále se sbor účastnil: 29. června hašení požáru u p. Vítka v Sudoměři, šesti muži. Dne 9. července při hašení požáru v Bukovně u p. Rebše, pí. Sekáčové, p. Kašpárka a p. Nováka, a to se strojem a šesti muži. Dne 19. srpna demonstrací na Skalsku, deseti muži. Dne 8. září spadl Josef Vyhlas při cvičení z lana a vymkl si ruku.

Rok 1895.
Dne 13. ledna odbýval sbor VI. valnou hromadu v místnostech p. Karla Špingla. Za předsedu zvolen p. V. Sovina, jeho náměstkem p. V. Miler. Roku tohoto účastnil se sbor 11. ledna pohřbu p. Karla Peterky, t. č. četaře sboru, třinácti muži. Dne 23. června vyslal sbor dva delegáty k župnímu sjezdu do Kluku. Dne 7. července jsme se účastnili sjezdu Mnichovohradišťské župy v Březovicích, sedmi muži. Dne 5. září při požáru v Peterkovském dvoře bylo upotřebeno osmdesát metrů hadic, účast čtrnácti muži. Dne 14. prosince vypukl požár ve stodole p. J. Beránka v Plužné. Mimo domácí sbor účastnili se při tomto požáru ještě sbory z Březinky a Bělé se strojem a z Podolí a Katusic beze stroje.

Rok 1896.
Dne 5. ledna odbývala se VII. valná hromada v místnostech p. V. Soviny. Za pokladníka zvolen p. Václav Řízek. Ostatní činovníci se nemění Sbor se 30. ledna účastnil třinácti členy pohřbu činného člena Josefa Beránka ml. Dne 3. června hašení požáru u p. Leinarda na podolí, sedmi muži. Dne 8. července župního sjezdu na Krnsku, jedenácti muži.

Rok 1897.
Dne 10. ledna odbývala se VIII. valná hromada v místnostech p. V. Soviny, předsedy. Za jeho náměstka p. V. Řízek, za velitele Fr. Sovina, za jeho náměstka V. Rympl. Za jednatele Josef Miler. Sbor se účastnil hašení požáru dne 3. července u p. Žitného v Línech, devíti muži. Dne 7. června se pluženští hasiči účastnili sjezdu župy Mnichovohradišťské v Bělé, a to osmi muži. Dne 15. srpna odbývala župa Skalsko – katusická svůj sjezd a veřejné cvičení v Plužné, při kterémž sloužil polní mši svatou velebný Pán pan František Effler, rodák pluženský. Cvičení provedl sbor za vedení velitele Fr. Soviny, jeho náměstka Václava Rympla a četaře Josefa Milera, k úplné spokojenosti župních hodnostářů. Sjezdu se účastnily sbory: bělský – dvaceti šesti muži, podolský – dvanácti muži, čistecký – šestnácti muži, línský – sedmi muži, krnecký – dvanácti muži, j. vtelenský – deseti muži, krásnovesský – sedmi muži, malodoubravický – pěti muži, borečský – šesti muži, skalský – patnácti muži a školní hasičský dorost ze Skalska.

Rok 1898.
Dne 16. ledna odbývala se valná hromada, v pořadí devátá v místnostech p. Václava Soviny. Za předsedu zvolen p. Josef Flusek, jeho náměstek p. Václav Novotný. Za jednatele zvolen Fr. Rympl, pokladníkem Václav Rympl. Sbor se účastnil dne 24. dubna demonstrace (předvedení) v Malé Doubravici, šesti muži a dne 7. července župního sjezdu v Bořči, sedmi muži.

Rok 1899.
Dne 15. ledna odbýval sbor desátou valnou hromadu v místnostech p. Josefa Fluska. Činovníci zůstali tíž. Sbor se účastnil dne 30. června pohřbu přispívajícího člena Josefa Beránka, devíti členy a dne 9. července župního sjezdu v Jizerním Vtelně, šesti členy.

Rok 1900.
Dne 21. ledna odbýval sbor jedenáctou valnou hromadu v místnostech p. J. Fluska. Při této valné hromadě usnesl se sbor, že vymění svoje výložkové blůzy za čamarové kabátce, dle předpisu Zemské ústřední hasičské jednoty. Pan Václav Novotný nabídl sboru napsanou žádost o zapůjčení knihovny spolku „Českých bohoslovců“ v Českých Budějovicích t. č. ve správě Čtenářské besedy v Podolí u Bělé. Sbor nabídku tu jednohlasně přijal a složil navrhovateli vřelý dík. Knihovnu tu sbor přijal dne 20. března 1900 a ponechává ji občanstvu k volnému užívání. Týmž rokem založil sbor také svoji knihovnu. Dne 12. května účastnil se sbor župního sjezdu v Malé Doubravici, se sedmi muži. Dne 15. července pořádal sbor požárové cvičení k oslavě desetiletého trvání sboru. K tomuto cvičení dostavilyse sbory se stroji z Bělé, Podole, Čisté, Březinky a Katusic. Beze strojů: ze Skalska, Krnova, Jizerního Vtelna, Borče, Kluk, Malé Doubravice, Kovánce a Lín. Cvičení provedl sbor ku spokojenosti župních hodnostářů. Po skončeném cvičení následoval koncert a večerní věneček, kterým oslava skončila a znamenitě se vydařila. Připojeny podpisy hodnostářů jednotlivých sborů, které se pořádaného cvičení účastnily. Za Sbor dobrovolných hasičů v Podole Josef Černý – jednatel, za SDH Skalský Jindřich Hegr – jednatel, za hasiče z Bělé Václav Rimpl – jednatel, za sbor ze Vtelna Antonín Vlasák, za SDH Březinka Josef Peterka – t. č. velitel, za SDH Čistá Josef Rejha – jednatel.

Rok 1901.
Dne 20. ledna se odbývala dvanáctá valná hromada SDH Plužná v místnostech p. J. Fluska. Za jednatele zvolen p. Václav Novotný. Ostatní činovníci se neměnili. Sbor se účastnil dne 6. července pohřbu přispívajícího člena p. Fr. Efflera, šesti muži. Dne 14. července župního sjezdu na Skalsko, pěti muži. V týž den demonstrace (předvedení) strojem (stříkačka), kdež dopravil vodu za tři minuty na místo určení, čímž získal sobě pochvaly za provedené cvičení. Dne 2. listopadu se sbor účastnil pohřbu přispívajícího člena J. Rympla, osmi muži.

Rok 1902.
Dne 2. února se konala třináctá valná hromada v místnostech předsedy Josefa Fluska. Za předsedu zvolen opět p. J. Flusek, do výboru zvoleni: Josef Pankrác, Fr. Flusek, Jos. Rympl, Václav Rympl, Josef Vágner a Josef Brucha. Za jednatele zvolen Josef Rympl a za pokladníka V. Rympl. Dne 24. ledna konal sbor cvičení teoretické a signální. Dne 31. ledna účastnil se sbor požáru ve Valovicích, beze stroje, osmi muži. Dne 14. dubna konal sbor cvičení stran úplné seznání stroje. Dne 22. června konal cvičení strojové a týž den účastnil se jubilejní slavnosti v Bělé, sedmi muži. Dne 27. července účastnil se sbor župního sjezdu v Katusicích, sedmi muži. Dne 11. prosince pluženští hasiči zasahovali při požáru u p. Vyhlase v Čisté, sedmi muži a dne 8. června se konala přehlídka sboru župním dozorcem, přítelem Matoušem z Katusic.

Rok 1903.
Dne 11. ledna konal sbor čtrnáctou výroční valnou hromadu v místnostech p. předsedy Josefa Fluska. Za velitele zvolen přítel Fr. Sovina, za předsedu opět Josef Flusek. Za jeho náměstka Josef Miler, za náměstka velitele Václav Rympl a za četaře Josef Janoušek. Do výboru zvoleni: Josef Rympl, Václav Rympl, Josef Pankrác, Josef Janoušek, František Flusek a František Rympl. Dne 25. ledna konal sbor hasičský ples v hostinci paní Beránkové. V měsíci lednu a únoru byla konána cvičení teoretická, v měsíci květnu a červnu byla konána cvičení sborová. Sbor účastnil se pohřbu p. Václava Rympla a pořádal mimořádný ples ve prospěch čestného fondu k sjezdu Českoslovanskému v Praze. Sbor se také účastnil slavnosti odevzdání záslužného kříže župnímu předsedovi, příteli Al. Velvarskému na Skalsku a hasičského sjezdu v Čisté, třinácti muži a strojem. V čisté jsme také hasili požár u p. Kabeše. Ve dnech 14., 15., a 16. srpna jsme se účastnili šedmi muži Českoslovanského sjezdu v Praze. Sbor se také účastnil při hašení požárů ve Valovicích a Krásnovsi, třemi muži.

Rok 1904.
Dne 10. ledna konal sbor patnáctou valnou hromadu. Za předsedu zvolen Václav Tůma, za jeho náměstka Vilém Vrba, za jednatele Václav Sovina a za pokladníka Václav Rympl. Do výboru zvoleni: Václav Rympl, Václav Brucha, Josef Hampl, Václav Sovina, Josef Vágner a Josef Pankrác. Dne 1. února sbor pořádal ples v hostinci u přítele Grolmusa. V měsíci lednu a únoru konány čtyři signální cvičení. Dne 7. února účastnil se sbor při hašení požáru stohu pí. Beránkové. Dne 19. března pořádal sbor Josefskou zábavu v hostinci pí. Beránkové. Dne 4. dubna přednášku o J. A. Komenském v sále hostince přítele Grolmuse (slavnostní řeč přednesl Fr. Rejzek ml., učitel ze Skalska. V měsíci dubnu, květnu a červnu byla konána cvičení strojová. Dne 15. června účastnil se sbor pohřbu p. Václava Bruchy, jedenácti muži. Dne 19. června se sbor účastnil sjezdu v Podolí, župy Bělské, jedenácti muži. Dne 21. srpna jsme se účastnili župního sjezdu župy Skalsko – katusické v Kovánci, pěti muži. Dne 28. září se členové sboru účastnili pohřbu zesnulé pí. Kateřiny Polažkové, šesti muži.

Rok 1905.
Dne 21. ledna byla konána šestnáctá valná hromada v místnostech předsedy p. Václava Tůmy za přítomnosti 22 členů. Za předsedu zvolen opět V. Tůma, za jeho náměstka Vilém Vrba, za jednatele Josef Rympl, za pokladníka V. Rympl. Do výboru zvoleni: Josef Pankrác, V. Rympl, J. Rympl, Josef Janoušek, Fr. Flusek a Josef Janda. Dne 28. ledna konal sbor hasičský ples v sále přítele Grolmuse. Dne 7. března účastnil se požáru v Březince při domku p. Vlašimského. Dne 6. května účastnil se sbor hašení velkého požáru v Čisté se strojem a deseti muži, kdež získal sobě velmi dobrého uznání za vytrvalou, neohroženou a zdatnou pomoc. Dne 7. května konal sbor cvičení se strojem a čištění téhož. Dne 4. června dopoledne a téhož dne odpoledne konal sbor cvičení se strojem a pochodové, dále 14. a 16. června se konala cvičení pochodová. Dne 18. června se pluženští hasiči účastnili sjezdu v Březince, patnácti muži. Dne 15. července konal sbor cvičení se strojem a dne 16. července se účastnil požárového cvičení v Bělé, čtrnácti muži. Dne 31. prosince konal sbor Silvestrovskou zábavu v hostinci u přítele Gromuse.

Rok 1906.
Dne 14. ledna konal sbor řádnou valnou hromadu v místnostech přítele velitele Fr. Soviny za přítomnosti 37 členů. Za starostu zvolen p. Fr. Janoušek, za velitele př. Fr. Flusek, za jeho náměstka př. Václav Rympl, za jednatele Josef Rympl, za pokladníka Václav Rympl. Do výboru zvoleni př. Josef Pankrác, Vilém Vrba, dozorcem náčiní Josef Miler. Dne 3. února konal sbor hasičský ples. Dne 16. dubna účastnil se požáru v Bukovně a dne 6. května konal sbor vycházku na Kokořín. Dne 13. května pořádali pluženští hasiči mimořádnou valnou hromadu a účastnili se pohřbu p. Václava Soviny 21. května, jedenácti muži. Dne 27. května se sbor účastnil požární demonstrace v Sudoměři. Večer 7. července konal sbor „Husovu“ oslavu na Horce, kdež promluvil o působení Husově předseda orgt. Komise z.u.h.j. přítel Josef Macháček z Javornice, oslava byla důstojná a četně navštívená. Dne 31. července účastnil se sbor požáru v Bělé u p. Flanderky. Dne 19. srpna se sbor účastnil župního sjezdu v Línech a 1. srpna pohřbu zesnulého př. Al. Velvarského, župního předsedy na Skalsku. Dne 31. prosince konal sbor Silvestrovský večírek v hostinci pí. M. Beránkové. Sbor v tomto roce čítal 23 členů činných, čtrnáct přispívajících a jednoho čestného.

Rok 1907.
Dne 20. ledna konal sbor osmnáctou řádnou valnou hromadu, za přítomnosti 27 členů. Činovníci se neměnili. Dne 2. února vse konal Hasičský ples v sále přítele Štěpána Grolmuse. Dne 11. března se sbor účastnil pohřbu zesnulého přispívajícího člena př. Karla Špryngla, jedenácti členy. Dne 10. května se sbor účastnil hašení požáru ve Březince u p. V. Pýchy a dne 23. května hasičského sjezdu župy bělské, v Březovicích. Dne 6. srpna náš sbor platně pracoval při hašení požáru stodoly p. V. Peterky a p. Frůsy v Březince. Dne 20. listopadu vyslal sbor deputaci do obce Řivna k uvítání ministra – krajana p. Karla Práška. Dne 31. prosince pořádán byl Silvestr v sále p. Štěpána Grolmuse. Během roku bylo pořádáno pět cvičení se strojem a se žebříky. Zimní doby odbývána jednou týdně hasičská škola, signální cvičení, volné rozhovory atd. Sbor čítá koncem roku 21 činných, 13 přispívajících, 1 zakládajícího a 1 čestného člena, celkem 36 členů. Během roku byl založen okresní osvětový Svos (?) v okresu Bělském, jehož členem se náš sbor stal. Do poradních schůzí vysílá dva delegáty.

Rok 1908.
Dne 12. ledna konal sbor devatenáctou valnou hromadu, za přítomnosti 28 členů. Dne 17. února doprovodil sbor ku hrobu přispívajícího člena př. Josefa Blažka. Dne 4. června účastnil se sbor požáru v Sudoměři a 28. června sjezdu župy Bělské v továrně Noe Stross. Ten den účastnil se též pohřbu pí. Marie Janouškové, manželky starosty sboru. Dne 12. července se sbor účastnil hasičského sjezdu v Sudoměři a 26. t.m. požárové demonstrace (ukázky) v Kluku. Dne 19. září se členové sboru účastnili pohřbu pí. Kat. Bruchové, matky činného člena př. J. Bruchy. Ještě na počátku roku, 7. ledna účastnil se sbor hašení požáru v Březovicích a 23. ledna pohřbu přisp. Člena př. Josefa Rampase. Na počátku roku sbor zakoupil nové jeviště v ceně 300 K a sehrál během roku několik divadelních představení, od našich nejpřednějších spisovatelů. Koncem roku čítal sbor 2é činných, 11 přispívajících, 1zakládajícího a 1 čestného člena, celkem 33. Praktických cvičení konáno během roku (v létě 6) v zimě týdně konána signálová cvičení, volné rozhovory, čtení „Hasičských rozhledů“ a pod …

Rok 1909.
Dne 20. ledna konal sbor dvacáté výročí založení sboru a dvacátou valnou hromadu. Za starostu zvolen p. Fr. Janoušek, za velitele př. Fr. Flusek, jeho náměstka a pokladníka př. V. Rympl, za jednatele př. Jos. Pankrác, za dozorce náčiní př. Vilém Vrba, za přísedícího výboru př. Fr. Sovina a př. J. Miler. Dne 31. ledna se sbor účastnil hašení požáru v Bělé. Dne 7. června se pluženští hasiči účastnili pohřbu p. Josefa Hampla a dne 13. června přehlížen byl sbor župními činovníky, př. Karlem Vranským a př. Františkem Kotrbem a vykonal cvičení k jejich úplné spokojenosti (K. V. – župní dozorce, F. K. – jednatel župy). Dne 17. června se účastnil sbor pohřbu př. Felixe Jandy. Dne 27. června se sbor účastnil sjezdu hasičské župy Bělské, konaného v Bělé. Dne 29. června jsme se účastnili hasičského sjezdu v Klukách a 8. září pohřbu př. Jos. Hájka. Dne 31. října konal sbor na oslavu svého dvacetiletého trvání mimořádnou valnou hromadu, spojenou s přednáškou delegáta Osvětového svazu p. Arnošta Hofmeistra, notáře v Bělé, který mluvil o Kulturních úkolech hasičských sborů. Večer pak sehrál sbor divadelní představení Paličova dcera.

Rok 1910
Dne 31. ledna se konala dvacátá první valná hromada. Činovníci se neměnili. Dne 17. dubna sehrál sbor divadelní představení Lešetínský kovář. Dne 9. května účastnil se sbor hašení požáru v Čisté u p. Aloise Vyhlase, dvanácti muži. Dne 5. června byla konána župní požárová demonstrace (předvedení) v Plužné, které se se stříkačkami účastnili přátelské sbory ze Březinky, Katusic, Lín a Krásnovsi. Cvičení vykonáno vzorně. Náš sbor počal stříkati za tři a půl minuty po zatroubení ku poplachu. Po vykonaném cvičení následovala přednáška př. V. Šípa, řídícího učitele z Pěnčína, který promluvil na téma Počátky hasičství v Čechách. Politovati dlužno, že tato krásná přednáška byla konána v průběhu koncertu, kde již byla rozprouděna zábava (veselá) a přednášce pak byla věnována malá pozornost. Lépe konati přednášky mimo zábavu, neb to účelu svého lépe dosáhne. Dne 26. června se sbor účastnil župního sjezdu v Borči, pěti členy a 3. července sjezdu hasičské župy Bělské, konané v Čisté, jedenácti členy. Dne 29. října se sbor účastnil hašení požáru v Čisté (šesti členy) a 31. prosince pořádal Silvestrovský večírek, spojený s přednášením kupletů, básní, sokolských výstupů. Koncem roku čítá sbor 19 členů činných, 13 přispívajících, 1 zakládajícího a 1 čestného, celkem 34 členů. Praktických cvičení bylo konáno 26 a vyslány dvě hlídky při divadelních zábavách.

Rok 1911.
Dne 22. ledna konal sbor dvacátou druhou valnou hromadu. Činovníci se neměnili. Dne 28. května se pluženští hasiči účastnili župní požárové demostrace (předvedení) v Malé Doubravičce, devíti členy. Dne 11. června účastnil se sbor hasičského sjezdu župy Bělské, konané v Březince, dvanácti členy. Dne 29. června účastnili se tři zástupci sboru valné župní hromady v Katusicích a třináct členů společného pochodového cvičení severního okrsku župy, tamtéž konaného. Dne 9. června konán hasičský sjezd První župy venkovských hasičských sborů pro okolí Skalsko – katusické., kterého se účastnily sbory, jichž zástupci se v této púamětní knize podepsali. Sjezd byl odbýván v Plužné, za veliké účasti členů i obecenstva, které pilně přihlíželo ku konanému cvičení i ku přednášce př. Josefa Lukavce, říd. Učitele v Katusicích, který promluvil o Povinnostech hasičských sborů k národu. Cvičení místních hasičů se žebříky i pochodové, vyhonáno ku spokojenosti župních činovníků. Též i první pochodové cvičení společné severního okrsku župy, konané na poli p. Josefa Jandy čp. 14, vykonáno ku všeobecné spokojenosti. Dne 15. října účastnil se sbor pohřbu župního jednatele př. Fr. Kotrby na Skalsku, pěti členy. Dne 8. prosince pracoval sbor při hašení požáru u p. Josefa Milera čp. 35 v Plužné. Dne 31. prosince pořádal sbor Silvestrovskou zábavu na sále př. V. Vrby.

Rok 1912.
Dne 28. ledna konal sbor dvacátou třetí výroční valnou hromadu, při níž byl zvolen starostou př. Josef Špryngl, velitelem př. Fr. Flusek, jeho náměstkem a pokladníkem př. V. Rympl, jednatelem př. J. Pankrác, dozorcem náčiní J. Peterka, přísedícím výboru př. J. Janda a př. Fr. Sovina. Dne 21. února se sbor účastnil hašení požáru továrny p. Mezela na Podolí. Dne 31. března sehráli pluženští hasiči divadelní představení Excelsior a 12. května se sbor účastnil hašení požáru u p. Chuváka a Lauermana na Podolí.Dne 15. května sbor hasil u p. Kabeše v Březovicích a 19. téhož měsíce sehrál divadení představení Psohlavci. Dne 16. června účastnili se členové sboru župního hasičského sjezdu v Malé Doubravičce a dne 28. července pohřbu př. Josefa Jandy ml. Dne 14. srpna se pluženští hasiči účastnili pohřbu Josefa Fluska a 18. téhož měsíce sjezdu hasičské župy severovýchodních Čech v Ml. Boleslavi, konané u příležitosti severočeské zemské? výstavy. Sjezdu se účastnilo 4 000 hasičů. Na výstavišti cvičilo několik set hasičů cvičení prostá a se sekyrkami. Dne 30. srpna účastnil se sbor hašení požáru v továrně p. K. Menzela v Podolí, která již podruhé tento rok vyhořela. Dne 18. listopadu účastnil se sbor požáru obilního stohu p. J. Mikuly v Plužné. Dne 8. prosince účastnil se sbor pohřbu př. Štěpána Šťastného v Línech. Koncem roku čítá sbor 22 činných, 8 přispívajících, 1 zakládajícího a 1 čestného člena, celkem 32 členů.

Rok 1913.
Dne 26. ledna konal sbor dvacátou čtvrtou valnou hromadu. Činovníci se neměnili. Dne 6. dubna sehrál sbor divadelní představení Deskový statek. Členové sboru se účastnili: Dne 9. června požárové demonstrace (ukázky) na Skalsku. Dne 12. srpna hašení požáru v Březovicích u p. Vrby a současně hašení požáru v Bělé u p. Jeřábka. Dne 27. září hašení požáru v Čisté u p. J. Dyky. Dne 14. prosince konána přednáška se světelnými obrazy Ve stpách kalicha. Dne 25. ledna 1914 konána ustavující valná hromada hasičské župy Velvarský, pro okres Bělský, která byla ukončena sloučením hasičské župy Bělské a Skalsko – katusické. Koncem roku čítá sbor 23 činných, 8 přispívajících, 1 zakládajícího a 1 čestného člena, celkem 33 členů.

Rok 1914.
Dne 15. února konána dvacátá pátá výroční valná hromada. Činovníci se neměnili. Dne 2í. Března sehrál sbor divadelní představení Sedlák Zlatodvorský. Dne 26. dubna sehrána veselohra Srážka vlaků. Dne 30. dubna účastnil se sbor hašení požáru hostince p. Štěpána Špringla v Březince a dne 14. června jej přehlížel župní činovník p. K. Vraný, župní dozorce a V. Kynčl, župní jednatel. Vše shledáno v úplném pořádku, ku spokojenosti župních činovníků Dne 19. června se sbor účastnil hašení požáru u p. Daníčka ve Březince. Dne 5. července se pluženští hasiči účastnili prvního sjezdu hasičské župy Velvarský, pro okres Bělský. Sjezd konán v Čisté. Dne 26. července vypukla válka světová! Rakousko vyhlásilo válku Srbsku a ihned byla nařízena všeobecná mobilizace šestnácti ročníků vojska, tj. od 20 do 36 let. Dne 2. září nařízena mobilizace dalších šesti ročníků. Z našich členů povoláni byli: Flusek F., Valenta Jos., Valenta V., Janda Jos., Koucký V., Hančara Fr., Špringl Jos., Peterka K., Sovina Fr. A Nehyba Jos. Vzdor ohromnému překvapení, vzrušení a úzkosti, byla mobilizace provedena hladce, bez pokusů o odpor. Dne 1. srpna v poledne rychle vjelo do obce vojenské auto a důstojník nařizuje: „Okamžitě s koňmi do Mn. Hradiště ku klasifikaci se se všemi dostaviti“ a již ujíždí dále. Za velikého rozčílení zastaveno sekání a vožení žita a veškeré koňstvo odjíždí do Mn. Hradiště. Klasifikace nás o mnoho pěkných koní připravila, kteří jíž se nevrátili! Počátkem srpna vyhlášen válečný stav mezi Rakouskem a Německem na jedné a Francií a Ruskem na straně druhé. Vojska naše zahájila vítězný pochod do Ruska od Krakova k Lublinu, kde utrpěvši velikou porážku, se značnými ztrátami prchá zpět. I Srbové udatně brání svou zem, poráží armádu naši, činí na mnoha místech vpád do Rakouska. Rusové obsazují skoro celou Halič s Bukovinou a přes Karpaty prorážejí do Uher. Na frontě západní Německo znásilnivše slabou Begii, vniklo hluboko do Francie, dobývajíc pomocí těžkých děl ráže 42 cm jednu pevnost za druhou. Z bojiště hlásí se velice mnoho padlých, raněných a nezvěstných. Smutné první válečné vánoce!!! Následkem války je znemožněna veškerá spolková činnost!

Rok 1915.
Následkem hrozných ztrát v armádě rozšířena vojenská povinnost domobranecká a provedeny přehlídky ročníků těchto. Povinnost rozšířena od 18 do 55 let. Z našich přátel odvedeni a povoláni byli: Josef Vágner, Josef Karban, Josef Hančar a Ladislav Brucha. Též i odvody na koně opět konány. Následkem vývozu a spotřeby u armády zaveden úsporný systém a vydány lístky na mouku, chleba, maso, cukr, petrolej, tabák atd. Zavedeny mlecí výkazy opravňující ku semletí pouze určité části obilí v určitém mlýně, nařízeny a prováděny rekvizice obilí, brambor a dobytka a zakázán volný obchod téměř všemy hospodářskými produkty a stanoveny maximální ceny na tyto. Lid následkem systému mlčky přizpůsobuje se těmto novým poměrům a velkými nesnázemi a s těžkostí hledí různým způsobem uchránit se hladu. Též i krmení bramborů a zrní je zakázáno. Do válečného stavu proti Rakousku a Německu vstupuje Anglie a Itálie. Turecko a Bulharsko počínají po boku Rakouska a Německa bojovati. Nastala i válka námořní, v níž potopeno mnoho lodí, lidstva i materiálu, prováděna nejvíce hroznými zbraněmi ponorkami. Štěstí válečné se obrací. Armáda Ruská poražena v Haliči a Karpatech a zatlačena hluboko do Ruska. I hrdinská armáda Srbská, které vpadli v bok i vzad vojska Bulharská, vzdor zoufalému odporu poražena a Srbsko téměř celé obsazeno. Útočící armáda Italská dociluje výsledků velice skrovných. V Čechách smutno, teskno, dusno a temno….! Život společenský omezen a sešněrován a každé volné slovo stíháno. Perzekuce, špiclování a konfidentství slaví orgie. Naši nejlepší lidé a přední pracovníci v národě, vězněni, některým se včas podařilo prchnout do zahraničí. Vyhlídky na ukončení války nejsou žádné, ač bychom si ukončení její tolik přáli. Z činnosti sborové dlužno uvést pouze účastenství se požáru u p. Brandla v Březince sedmi členy.

Rok 1916
I roku letošního na doplnění armády konány opět odvody všech ročníků domobraneckých. Z našich členů odvedeni: Ryml Josef a Řízek Bohumil. Do války proti Rakousku vstupuje Rumunsko, které obsazuje velikou část Uher. V krátké ale době, nejsouce na válku připraveno, jest pooraženo a vydáno vítězům na pospas. Skoro celé Rumunsko s obrovskými zásobami petroleje, benzínu a obilí. Z Ruska docházejí zprávy o organizování českých zajatců, uprchlými našimi poslanci, prof. Masarykem a Dyrichem, v české legie, které velice čile uplatňují se na bojištích, dobývajíce slávu jména českého a přesvědčujíc svět o smýšlení a přání národa Českého. V Čechách z toho tiše projevována radost, zračící se v očích. Štěstí válečné kloní se v tu, tu zase v onu stranu. Spojené státy Severoamerické protestují proti potápění lodí německými ponorkami u německé vlády, vyhrožují přerušením diplomatických vztahů a vyhlašují válečný stav. U nás systém rekviziční, který bezohledně vysává hospodářství je stále stejný, vyhlídky do budoucna jsou velice neurčité, spíše temné, ač touha po samostatnosti království Českého doutná v lidech, jako žhavá jiskra v popeli. Ve všech směrech počíná se jevit nedostatek zboží a ceny velice stoupají.

Rok 1917
Válka trvá nepřetržitě dále s neztenčenou prudkostí a krutostí. Při pietně konaných přehlídkách jsou odvedeni z našich členů přítel Rympl mladší a Moc Josef. K nepřátelské válečné skupině přistupuje Amerika, by po marném varování, vojensky pomohla zdolati německý militarizmus a ukrutenství všude páchané. Rozhodnutí světového zápasu stále se nekončí. V Rakousku zemřel císař František Josef I. a na trůn nastoupil Karel I. Lid náš mylně očekával od něho ukončení světové války a samostatnosti Království českého. V říši Ruské vypukla nespokojenost a v plné síle a prudkosti zbavila cara Alexandra trůnu. Nastoupila lidová vláda Kerenského, ale i ta se v krátké době po násilném a velmi krvavém převratu musila podrobit vládě bolševiků, Leninovi a Trockému. České legie v Rusku tvoří již celé dobře organizované divize a udatně bojují s Němci ve spojení armádou Ruskou. Po rozpadnutí se Ruské armády bojují s bolševiky, chtíce si vynutit odjezd do Vladivostoku a obsazují celou Sibiřskou dráhu. Říše ruská rozpadá se v jednotlivé části, které prohlašují se v samostatné republiky. Ústřední mocnosti uzavírají s těmito republikami mír v Brestu Litevském. I v Čechách počíná vanout větřík rozhánějící to hrozné dusno. Společenský život opět se probouzí a jasněji a směleji počíná dívati se druh druhu do očí! Prchá již ta lhaná loajálnost a vše dýchá, vždyť my tu loajálnost lhali! Parlament vídeňský, který po dobu války nezasedal, byl opět svolán a poslanci čeští přednášejí českou státoprávní deklaraci a naše národní požadavky. Cítiti a tušiti je blízkost veliké doby, která nedá na sebe již dlouho čekati…. Nastala veliká drahota v Čechách a nedostatek všeho zboží, které nemožno za peníze, které velice klesli v ceně, koupiti. Nastal obchod výměnný. Hasičstvo české utrpělo veliké ztráty úmrtím svého starosty přítele M. Majera, tvůrčího ducha českého hasičstva. Zemřel, nedočkav se osvobození svého národa, pro nějž tolik pracoval!

Rok 1918
Dne 19. ledna konal sbor prvně za uplynulé válečné roky výroční valnou hromadu, důkaz toho, že se v Čechách život opět probouzí. Dne 14. června se sbor účastnil pohřbu Josefa Hampla, sedmi členy. Během roku se konaly tři schůze. Válka světová pokračuje stále v plné hrůze a krutosti. Nejmodernější a nejhroznější vynálezy techniky na vraždění lidí jsou uváděny v činnost. Otravné plyny, tanky, dalekonosná děla atd. Zuřivě bojováno na zemi, na moři i ve vzduchu. Národ Český činí ve vídeňském parlamentu památné a historické prohlášení a dožaduje se ústy poslance Staňka, předsedy českého poslaneckého klubu, svojí svobody a samostatnosti zemí Koruny české a prohlašuje se za spojence dohody. Armáda spojenců na Balkáně poražena, kvapem vyklízí celé Srbsko a vojska dohodová obsazují Bulharsko. I na frontě západní nastalo vyrovnání sil a armáda německá po krutých a dlouhých bojích na mnoha místech poražena, ustupuje zpět, až je konečně donucena žádat dohodu o mír. Armáda rakouská po veliké vítězné ofenzívě do Itálie, na řece Piavě utrpěla velikou porážku a v úplném rozkladu, zmatku a panice prchá v nezadržitelném útěku zpět. Veškerý nashromážděný válečný materiál i množství zajatců padá do rukou nepřítele. Rakousko se v důsledcích událostí rozpadává, a na troskách jeho vyrůstají státy nové. I naše nejsmělejší tužby a přání splněny a dne 28. října prohlášena národním výborem samostatnost Československé republiky. Radostná zpráva tato jako blesk rozletěla se po celé zemi. Co tu jásotu, radosti, nadšení a slávy. Druh objímá druha, zapomenuty všechny starosti a všem volně se dýchá. Předstihnuty naše třistaleté sny, neb k zemím Koruny české připojeno celé Slovensko, úpící pod nadvládou Maďarska. Celé proudy občanů mladé republiky, sloužících v rakouské armádě vracejí se domů. V prosinci i legie italské již také přijíždějí a ku konci roku i vláda Československá v Paříži utvořená s prezidentem Masarykem v čele. Posvátné, nezapomenutelné, historické dojmy. Z našich přátel hasičů, až na zajatého Josefa Jandu, vrátili se všichni bez vážnějších poranění, šťastně do svých domovů!!!

Rok 1919
Dne 10. ledna konal sbor dvacátou sedmou výroční valnou hromadu, při níž byli zvoleni za činovníky: starostou sboru – př. Václav Brůcha, velitel – př. Karel Peterka, náměstkem velitele – př. Josef Brůcha, pokladníkem – př. Josef Ryml, jednatelem – př. Boh. Řízek, dozorcem náčiní – př. Václav Rympl, přísedícím výboru – př. Josef Pankrác, náhradníci př. Josef Nehyba a Karel Rampas. Dne 1. května účastnil se sbor hašení požáru u pana Josefa Honce v Březince. Dne 11. května sehrál zábavní odbor sboru divadelní představení Románek na horách. Dne 7. července pořádal sbor Husovu oslavu a průvod na Horku, kde promluvil o významu MJH p. učitel Josef Karban. Dne 12. října konal sbor mimořádnou valnou hromadu na oslavu třicetiletého trvání sboru, večer sehrál zábavní odbor divadelní představení Pro českou školu. Dne 16. listopadu se sbor účastnil hašení požáru u přítele Viléma Vrby v Plužné na kravínách a maštelích. Dne 1. listopadu sehrál zábavní odbor sboru divadelní představení Páni. Dne 31. prosince pořádal zábavní odbor sboru Silvestrovský večírek. Koncem roku čítá sbor 24 členů činných, 10 přispívajících, 1 zakládajícího a 1 čestného, celkem 36. Cvičení praktických konáno 16 a vyslány čtyři hlídky do divadel a dvě k požáru u př. Vrby.

Rok 1920
Dne 11. ledna byla konána dvacátá osmá výroční valná hromada, činovníci se neměnili. Dne 24. března sehrál zábavní odbor sboru divadelní představení Palackého třída 27. Dne 28. března účastnil se sbor hašení požáru u p. Václava Peterky v Březince. Dne 1. května se účastnil hašení požáru v továrně K. C. Menzel ve Valše. Dne 20. června se účastnil župního hasičského sjezdu v Čisté, dvanácti členy. Pluženští hasiči se také účastnili 5. září požárového cvičení v Bělé, osmi členy. Dne 26. září sehrál zábavní odbor sboru divadelní představení Furiant. Dne 17. října přehlížel sbor zemský hasičský dozorce př. Antonín Kliment, vše shledáno v úplném pořádku, ku spokojenosti zemského hasičského dozorce. Dne 27. listopadu sehrál zábavní odbor sboru divadelní představení Slečna prokuristka. Dne 31. prosince pořádal zábavní odbor sboru Silvestrovský večírek. Koncem roku čítá sbor 26 členů činných, 11 přispívajících, 1 zakládajícího a 3 čestné (při valné hromadě byli jmenováni čestnými členy ještě přítel Rympl V. a Sovina Fr.). Praktických cvičení konáno 9 a vyslány 3 hlídky do divadel.

Rok 1921
Dne 6. ledna byla konána dvacátá devátá valná hromada. Činovníci spolku se nezměnili. Dne 13. března sehrál zábavní odbor sboru divadelní představení Chudý písničkář a 3. dubna Archa Noemova. Do třetice hrál divadlo Chci žít dne 15. května. Dne 19. června účastnil se sbor župního hasičského sjezdu u firmy Noe Stross v Podolí, patnácti členy. Dne 28. července se účastnil hašení požáru lesa p. K. Menzela, továrníka v Podolí. Dne 6. srpna se sbor účastnil hašení požáru v Katusicích. Dne 13. srpna uspořádal zábavní odbor sboru přátelský večírek na přivítanou příteli Josefu Jandovi, vrátivšímu se z ruského zajetí (po sedmi letech). Dne 27. listopadu sehrál zábavní odbor sboru divadelní představení Osudem zrazeni. Dne 18. prosince sehrál zábavní odbor sboru divadelní představení Jedenácté přikázání. Dne 31. prosince pořádal zábavní odbor sboru Silvestrovský večírek. Praktických cvičení konáno 11 a vyslány hlídky do divadel, celkem šestkrát.

Rok 1922.
Dne 8. ledna byla konána třicátá výroční valná hromada, při níž byli zvoleni činovníky: starosta – př. K. Peterka, jeho náměstkem – př. Rympl V., přísedící – př. Sovina Fr., př. Rympl Jos., př. Řízek Boh. a př. Nehyba Jos. Z nich zvoleni: př. Rympl Josef za pokladníka, Řízek Bohumil za jednatele a Nehyba Josef za dozorce náčiní. Dne 9. dubna sehrál zábavní odbor sboru divadelní představení Propast lásky a dne 9. června účastnil se sbor požárové demonstrace (předvedení) v Podolí u Bělé, jedenácti členy. Dne 2. července se pluženští hasiči účastnili župního hasičského sjezdu na Skalsku, patnácti členy. Dne 7. října se sbor účastnil hašení požáru na Vrchbělé. Dne 8. října sehrál zábavní odbor sboru divadelní představení Žebračka a její syn a dne 26. listopadu divadlo Karel Poslední. Dne 31. prosince pořádal zábavní odbor sboru Silvestrovský večírek.

Rok 1923.
Dne 7. ledna konána třicátá první výroční valná hromada. Činovníci se neměnili. Dne 4. března pořádal zábavní odbor sboru divadelní představení Závěť. O den později konal sbor mimořádnou valnou hromadu, ve které byl zřízen ženský odbor, do něhož se přihlásily následující členky: za činné – Peterková Ludmila, Kalambová Marie, Sedláčková Karla, Niederlová Růžena, Rymplová Blažena, Rymplová Milada, Grolmusová Marie, Dědková Kateřina, Brůchová Marie, Vrbová Vlasta, Červinková Anna, Flenderková Markéta; za přispívající – Rejzková Marie, Milerová Růžena, Ferklová Anna, Vágnerová Zdeňka, Handlíková Růžena, Jandová Anna, Milerová Alžběta, Boučková Božena, Eichlerová Albína, Rymplová Marie, Špringlová Anna, Sasková Marie, Rampasová Anna, Koutská Anna; zakládající – Vrbová Marie, Jandová Emilie. Za náčelnici zvolena sestra Milada Rymplová, její náměstkyně Marie Kalambová, zapisovatelka Vlasta Vrbová. Dne 22. dubna účastnil se sbor pohřbu přítele Josefa Jizby v Sudoměři, sedmi členy. Dne 13. května se pluženský hasičský sbor účastnil požárového cvičení v Bělé, jedenácti členy a 27. května župního požárového cvičení v Doubravičce, čtyřmi členy. Dne 10. června se pluženští hasiči účastnili župního sjezdu župy Mšenské v Trnové (devět členů a dvanáct členek). Dne 17. června byl konán župní hasičský sjezd, kterého se účastnili sbory, jejichž zástupci se zapsali do místní pamětní knihy, tedy sjezd v Plužné: SDH Podolí, SDH Krásná Ves, SDH fa. Noe Stross, SDH Bělá pod Bezdězem, SDH Březinka, SDH Kovánec, SDH Čistá, SDH Katusice a SDH Líny. Sjezd tento, ač přípravy k němu byly učiněny co nejpečlivěji, se nevydařil. Počasí nám všechno zkazilo, protože ráno od šesti hodin a odpoledne od čtyř hodin pršelo, že nebylo možno vyjít ani ven a koncert odbýval se také na sále. Ve dnech 30. června, 1. a 2. července se sbor účastnil prvního sjezdu Svazu dobrovolného hasičstva českého v Praze, deseti muži a dvěma ženami. Dne 23. září pořádal zábavní odbor sboru věneček pod názvem Vinobraní. Dne 3. listopadu jel sbor dvěma členy, jako deputací na pohřeb příteli Pražákovi na Skalsko. Dne 25. listopadu sehrál zábavní odbor sboru divadelní představení Tajemství myslivny. Dne 31. prosince pořádán Silvestrovský večírek.

Rok 1924.
Dne 20. ledna konána třicátá druhá výroční valná hromada. Činovníci se nemění. Dne 26. ledna pořádal sbor Hasičský ples v hostinci přítele V. Vrby. Dne 16. března sehrál zábavní odbor sboru divadelní představení V českém ráji. Dne 15. června účastnil se sbor veřejného cvičení v Hlínovišti, dvanácti členy. Dne 13. července se sbor účastnil požárového cvičení se strojem v Línech, šestnácti muži. Dne 20. července se sbor účastnil župního hasičského sjezdu v Borči, čtyřmi muži a dne 3. srpna veřejného cvičení na Kovánci, devatenácti členy. Dne 10. srpna pořádal sbor místní veřejné cvičení na uhražení shodku z roku minulého, které se dosti slušně vydařilo. Při požárním útoku cvičil pouze náš sbor s ženským odborem. Dne 26. října sehrál divadelní odbor hru Pašerák a 30. listopadu divadlo Závody milionů. Dne 31. prosince byl pořádán Silvestrovský večírek. V tomto roce byla v obci zavedena elektrika a svítit se počalo v měsíci říjnu. V letních měsících pořádal sbor deset cvičení praktických se stříkačkou, šest signálových a čtrnáct prostných se sekyrkami.

Rok 1925.
Dne 21. prosince 1924 konal sbor třicátou třetí valnou hromadu. Dne 31. ledna byl konán Hasičský ples v hostinci přítele Vrby. Dne 31. května sehrál zábavní odbor sboru divadelní představení Firma Piškot, Čaplík a spol. Dne 28. června se sbor účastnil dvaceti členy a dvanácti členkami krajského sjezdu v Bělé, kde bylo cvičeno: muži prostný se sekyrkami a háky a ženy praporky. Dne 5. července se pluženští hasiči účastnili čtyřmi členy požárového cvičení v Nosálově. Dne 6. července sbor pořádal Husovu oslavu na Horce, ku které promluvil pan Honzátko o působení Husově a pak byla zapálena hranice. Dne 30. srpna pořádal zábavní odbor sboru dožínkovou slavnost v hostinci V. Vrby a 25. října sehrál na oslavu české samostatnosti divadelní hru Vrah, při níž promluvil pan učitel Navrátil z Bělé na téma Český národ za světové války. Dne 13. prosince sehrál zábavní odbor sboru divadelní hru Manžel putička. Dne 31. prosince pořádán Silvestrovský večer. Během roku bylo vyřízeno 29 došlých a 19 odeslaných dopisů.

Rok 1926.
Dne 9. ledna pořádal sbor Hasičský ples v hostinci přítele Vrby. Dne 24. ledna konal sbor třicátou čtvrtou valnou hromadu. Dne 14. března sehrál zábavní odbor sboru divadelní představení Stíny z hlubin od M. Šimáčka. V tomto roce byl posataven vodovod ze skupiny Bezvelské a proto dne 30. května uspořádal sbor se svolením župy požárové cvičení na oslavu převzetí obecních požárních hydrantů do služeb hasičstva. Tohoto cvičení se účastnily všechny okolní sbory a tato slavnost prošla se skvělým výsledkem. Dne 13. června se sbor účastnil požárového cvičení druhého okrsku v Sudoměři, sedmi členy a dne 4. července slavnostního odhalení pamětní desky zasloužilému hasičskému pracovníkovi, bratru Velvarskému na Skalsku, dvanácti členy. Dne 18. července se sbor účastnil župního hasičského sjezdu v Krásnovsi (dvaceti členy a dvanácti členkami). Dne 3. září doprovodil sbor na poslední cestě zesnulou zakládající členku ženského odboru, paní Emilii Jandovou (čtrnáct členů a sedm členek). Dne 28. října sehrál zábavní odbor sboru na počest naší samostatnosti divadelní představení Na Polském zámku a 28. listopadu divadelní hru Existenční minimum. Dne 31. prosince pořádán Silvestrovský večírek. Během roku odbýváno dvanáct schůzí, odesláno 21 dopisů a 32 došlých. V letních měsících pořádáno šestnáct praktických cvičení ser stříkačkou a hydranty a mimo to několik signálních, pochodových a se sekyrkami. Stav členů: 26 činných mužů a 11 činných žen.

Rok 1927.
Dne 2. ledna konal sbor třicátou pátou výroční valnou hromadu. Dne 27. ledna pořádal sbor hasičský ples. Dne 27. března sehrál zábavní odbor sboru divadlo Na Benešově gruntě a 29. května divadelní hru Ferdinand spí. Dne 5. června účastnil se sbor požárového cvičení v Podolí, třinácti členy. Dne 26. června účastnili se pluženští hasiči požárového cvičení v Katusicích, osmi členy. Dne 6. července jsme pořádali Husovu oslavu s průvodem na Horku, kde před zahájením slavnosti byla sehrána aktová hra Na druhou stranu. Přednášku nám provedl pan učitel Leiner z Bělé. Dne 17. července se sbor účastnil župního hasičského sjezdu v Nosálově, devatenácti členy. Dne 11. září pořádal zábavní odbor sboru taneční zábavu. Dne 20. října se sbor účastnil pohřbu přispívajícího člena Josefa Milera z čp. 30 s desíti členy. Dne 30. října sehrál zábavní odbor sboru divadelní představení Sražený orel. Dne 25. prosince sehrál zábavní odbor sboru divadelní hru Černý myslivec a dne 31. prosince pořádal Silvestrovský večer.

Rok 1928.
Dne 8. ledna pořádal sbor třicátou šestou výroční valnou hromadu. Dne 14. ledna pořádal sbor hasičský ples. Dne 4. února byl pořádán u nás ples třetího okrsku. Dne 4. dubna se sbor účastnil oslavy sedmdesátých narozenin starosty župy přítele B. Tieftrunka v Bělé pod Bezdězem. Dne 15. dubna sehrál zábavní odbor sboru divadelní představení Perníkové srdce. Dne 20. srpna se sbor účastnil požárového cvičení ve Spikalech, sedmi členy. Dne 7. června se pluženští hasiči účastnili požárního cvičení v Kovánci, pěti členy a 17. června župního hasičského sjezdu v Čisté, 29 členy. Dne 5. července se sbor účastnil Sjezdu slovanského hasičstva v Praze, deseti muži a jednou ženou. Dne 9. září slavnosti v Katusicích a 11. září slavnosti v Kluku. Dne 30. září sehrál zábavní odbor sboru divadelní představení Ferda šéfem. Dne 21. října pořádal sbor oslavu desetiletého trvání Československé republiky. Divadelní odbor sboru sehrál hru Pro vlajku Československou. Dne 31. prosince byla pořádána jako již tradičně Silvestrovská zábava. V letních měsících bylo konáno třináct praktických cvičení se strojem a hydranty, během roku se konalo šestnáct schůzí. Tohoto roku byl zvolen starostou sboru přítel Josef Pankrác. Za velitele přítel V. Rympl, za náměstka velitele přítel B. Řízek, za jednatele přítel Josef Moc, za pokladníka přítel Josef Nehyba, za dozorce náčiní přítel L. Rampas, přísedící výboru npřítel K. Peterka. Za knihovníka sboreu opět zvolen přítel Josef Moc. V tomto roce se začalo jednat o utvoření hasičského žactva, které se také založilo a přistoupily skoro všechny děti školou povinné. Za cvičitele žactva- chlapců zvolen bratr L. Rampas, za cvičitelku žactva- dívek zvolena sestra Anna Jandová.

Rok 1929.
Dne 6. ledna odbýval sbor třicátou sedmou řádnou valnou hromadu a 19. ledna první hasičské šibřinky, které se velice vydařily. Dne 17. března sehrál zábavní odbor sboru divadelní hru Pytlákova dcera. A dne 14. dubna divadelní hru Radostná událost. Ve dnech 12., 19., 20. a 26. května vyslal sbor dva členy, kteří prodělali hasičskou župní školu. Dne 26. května účastnil se sbor požárového cvičení druhého okrsku v Březovicích a 10. června župního sjezdu ve Březince, třinácti muži a dvanácti ženami. Ve dnech 6. a 7. července uspořádali pluženští hasiči slavnost pod protektorátem obecního zastupitelstva. Čtyřicetileté trvání sboru, spojené se sjezdem rodáků, bývalých občanů pluženských a svých bývalých členů. Program této slavnosti: Dne 6. července v osm hodin večer byla přednáška odborného učitele A. Navrátila z Bělé na téma Mistr Jan Hus, po přednášce divadelní představení Půlnoc. Dne 7. července o deváté hodině dopoledne uvítání hostí a slavnostní valná hromada, které se účastnili zástupci okolních sborů, jejichž podpisy jsou v této knize. Odpoledne konán požární útok na dům p. Kováře, místním sborem a ženským odborem, který obsluhoval hydranty. Následoval průvod obcí a koncert na zahradě bratra Viléma Vrby, kde při koncertě předvedla sestra Jandová první vystoupení hasičského žactva, které cvičilo pěkně a malebně za pochvaly přítomných. Vše se vydařilo velice pěkně, ale o páté hodině odpolední byl koncert pokažen srážkou nákladního auta mana Pérka z Bělé a motocyklem v zatáčce u domu pí. Hančarové, při které byl motocyklisata Josef Vošoust z Mimoně zabit a jeho spolujezdkyně byla těžce raněna. První pomoc jí poskytla naše samaritní četa (sestry Jandová a Rymplová a zraněnou pak doprovodily autem p. Vyhlase z Vansdorfu do všeobecné nemocnice v Ml. Boleslavi. Večer byl věneček v hostinci Viléma Vrby. Dne 14. července se sbor účastnil hasičského sjezdu župy Mladoboleslavské v Bukovně, osmnácti členy včetně ženského odboru. Dne 28. července pořádal sbor výlet na Mělník a Kokořín (autobusem). Výletu se účastnilo 34 osob. Dne 31. prosince pořádal sbor Silvestrovskou zábavu. Během roku bylo deset cvičení praktických se strojem, třináct prostných se sekyrkami a osm signálových. Stav členstva ku konci roku jest následující: Mužů – šest čestných, jeden zakládající, dvacet činných a patnáct přispívajících. Žen – dvě zakládající, třináct činných a deset přispívajících.

Rok 1930.
Dne 12. ledna konána třicátá osmá řádná valná hromada. Činovníci zůstávají stejní. Dne 8. února pořádán Hasičský ples, který se skvěle vydařil. Dne 26. února účast na pohřbu Jana Konopase v Sudoměři (župní zpravodaj), účast sedm členů. Dne 9. března uspořádal sbor oslavu osmdesátých narozenin TGM, spojenou s přednáškou p. uč. J. Leinera z Nosálova na téma: Masaryk Osvoboditel a ženský odbor přednesl několik recitací a básní Hubálkových. Vše bylo velice pěkné a vydařilo se. Sbor též zakoupil k uctění pana prezidenta knihy v hodnotě 1 000 Kč do své knihovny a dal k použití a četbě všem občanům. Dne 13. března se sbor účastnil pohřbu Cirila Zelenky z Bělé (župního samar. dozorce), dvaceti členy. Dne 13. dubna ženský odbor uspořádal besídku v hostinci bratra V. Vrby, kde předvedl živé obrazy, pěkné cvičení se štíty a přednesl básně a recitace. Dlužno litovat, že účast diváctva byla velice slabá. Dne 18. května pořádán tajný cyklo výlet sboru, který končil prohlídkou Valdštýnského zámku v Mn. Hradišti a zříceniny hradu Valečova. Dne 29. května pořádali pluženští hasiči za přispění Okresního osvětového sboru přednášku Osvobození Českého národa, se světelnými obrazy. Přednášel pan učitel Kyšner z Bělé. Dne 10. června se sbor na kolech účastnil hašení požáru hostince p. K. Řípy v Podolí, pěti muži. Dne 15. června navštívil sbor krajský sjezd a sklářskou výstavu v Železném Brodě, tři muži a tři ženy. Dne 22. června jsme se účastnili župního sjezdu župy Velvarský v Doubravičce povozem, deset mužů a čtrnáct žen. Dne 17. září se sbor účastnil hašení požáru kruhové cihelny p. V. Kabeše v Čisté (v půl osmé večer), osmnáct mužů bez stroje. Dne 21. září pořádal sbor taneční zábavu Vinobraní v hostinci br. V. Vrby. Dne 28. října sehrál zábavní odbor sboru divadelní představení Legionář Lenc, které bylo pro nepřízeň počasí málo navštívené. Dne 31. prosince jsme pořádali Hasičského Silvestra. Během roku bylo jedenáct členských a deset výborových schůzí a dvanáct praktických cvičení se strojem, dále osmnáct prostných cvičení se sekerkami, čtyři pochodové a šest signálových. Stav členstva ke konci roku: šest čestných, tři zakládající dvacet pět přispívajících a třicet sedm činných včetně žen.

Rok 1931.
Dne 25. ledna byla konána třicátá devátá řádná valná hromada. Činovníci zůstávají, a sice: br. Josef Pankrác – předseda, br. V. Rympl ml. – velitel, br. B. Řízek – náměstek velitele, br. Josef Moc – jednatel, br. Josef Nehyba – pokladník, br. L. Rampas – dozorce náčiní. Dne 17. ledna pořádán Hasičský ples a dne 1. března se sbor účastnil župní valné hromady v Podolí, třemi členy. Dne 5. dubna sehrál zábavní odbor divadelní hru Zavadilka vdává dceru, hráno na sále u Vrbů. Dne 3. května tam sbor pořádal Májový věneček. Dne 17. května se konal tajný cyklovýlet na Housku a Kokořín, devatenácti členy. Dne 7. června se sbor účastnil okrskového cvičení v Nosálově, třemi členy a 14. června okrskového cvičení v Hlínovišti (šesti členy jako četou k hydrantu a patnácti členy jako hosty). Dne 21. června jsme se účastnili oslav bratrského sboru v Bělé na počest padesátiletého členství bratří Tieftrunků a Viléma Dismana, dvěma členy. Dne 4. července byl sbor u požáru stodoly p. Josefa Milera z čp. 35 v Plužné, o půl osmé večer, zapáleno bleskem, za hrozné bouře a velkého lijáku, což nadělalo v okolí velké škody. Z okolních sborů nepřijel nikdo. Dne 29. července se sbor účastnil pohřbu br. Fr. Kováře, přisapívajícího člena (devíti muži a pěti sestrami) a dne 9. srpna pohřbu br. Viléma Dismana, čtyřmi muži. Dne 23. srpna pořádal zábavní odbor dožínkovou slavnost s průvodem po obci. Na slavnosti měl přednášku bratr Václav Štěpán, zemský dozorce, na téma Význam dožínek. Účast byla slabá. Večer byl věneček, odpoledne koncert u Vrbů. Dne 27. září pořádal sbor věneček s ovocnou dekorací u Vrbů. Dne 30. září se pluženští hasiči účastnili pohřbu bratra K. Vrby, člena hasičského žactva, patnácti členy. Dne 25. října sehrál zábavní odbor divadelní hru Člověk musí být diplomat a 26. prosince divadelní hru Pro rodné lány. Dne 31. prosince konán Hasičský Silvestr. Ve třicáté deváté valné hromadě zvoleni: sestra Božena Hamplová za místonáčelnici ženského odboru, sestra Milada Rymplová za náčelnici ženského odboru, sestra Božena Lešková za zapisovatelku. Schůzí bylo během roku osm správního výboru a třináct členských. Stav členstva koncem roku: pět členů čestných, jeden zakládající, deset přispívajících a dvacet sedm činných mužů. Žen: dvě zakládající, deset přispívajících a patnáct činných. Celkem 70 členů. Župního sjezdu se tento rok sbor neúčastnil, jelikož na tento den připadla pouť. Cvičení bylo dvanáct se stříkačkou, čtyři pochodová a osm sekerkových, dále šest signálových.

Rok 1932.
Dne 17. ledna pořádal sbor čtyřicátou valnou hromadu. Činovníci zůstávají stejní, je za odstoupivšího člena výboru L. Rampase, který se oženil a přesídlil byl, zvolen br. Fr. Flusek ml., jako dozorce náčiní. Dne 16. ledna se sbor účastnil pohřbu br. Josefa Karbana st., který byl čestným členem, šestnácti členy v Ml. Boleslavi, kde zemřel. Dne 23. ledna pořádá sbor Hasičský ples. Dne 14. února se účastníme pohřbu Josefa Černého, velitele SDH v Podolí, jedenácti členy, včetně ženského odboru. Dne 29. února se sbor účastnil pohřbu br. MDr. Jancáka ve Skalsku (župní náčelník samaritánské stráže), dvěma členy. Dne 6. března sehrál zábavní odbor divadelní hru Bílá myška. Dne 13. března účastnil se sbor župní valné hromady v Bělé, sedmi členy. Dne 26. března zavedl sbor dvě minuty klidu na Bílou sobotu, na počest padlých ve světové válce. Dne 10. dubna jsme pořádali přednášku O Zborovu, přednášel pan učitel A. Navrátil z Bělé. Účast byla hojná. Dne 8. května pořádal zábavní odbor sboru Májový věneček na sále u Vrbů a o den později uspořádal hasičský sbor prohlídku Bezvelského skupinového vodovodu a exkurzi pivovaru v Podkováni, kde se nám dostalo pohoštění, třiceti členy. Další cyklo výlet se konal 22. května na hrad Kost, do lázní Sedmihorky a hrad Valdštýn, dvanácti členy. Dne 26. května obeslal sbor mimořádnou valnou hromadu župní v Katusicích, čtyřmi členy. Dne 29. května se sbor účastnil pohřbu bratra K. Coufala z Bělé, čtyřmi členy. Dne 5. června jsme se šestnácti členy včetně ženského odboru účastnili slavnosti Skalského hasičského sboru a dne 26. června se náš sbor účastnil župního sjezdu v Podolí, patnácti členy. Dne 21. srpna pořádal sbor Den hasičského žactva se cvičením sekerkovým a různé hry a závody s udílením cen. Jest jen litovati, že nebylo obesláno ani okolními sbory ani župou. Dne 27. srpna se pluženští hasiči účastnili hašení požáru stodoly velkostatku ve Skalsku, osmi muži na kolech. Dne 25. září účastnilo se žactvo Tyršových oslav v Bělé, kde prvně vystoupilo jako jediné v okolí se sekerkovým cvičením. Vedl je bratr Vilém Vrba. Téhož dne zábavní odbor pořádal věneček s ovocnou dekorací. Dne 2. prosince se sbor účastnil hašení požáru stohu slámy p. Misíka v Čisté, sedmi členy na kolech. Dne 31. prosince pořádal zábavní odbor sboru Hasičského Silvestra. Schůzí bylo během roku osmnáct správního výboru a dvanáct členských. Členů koncem roku bylo: pět čestných, jeden zakládající, dvanáct přispívajících a dvacet šest činných mužů. Dvě členky zakládající, dvanáct přispívajících a dvanáct činných. Tedy celkem má sbor 70 členů.

Rok 1933.
Dne 29. ledna konal sbor čtyřicátou první valnou hromadu. Činovníci se neměnili, jen za bratra Fr. Fluska, který odešel na vojnu byl zvolen bratr V. Vrba ml. jako dozorce náčiní, je také cvičitelem žatctva, chlapců. Dne 21. ledna pořádal sbor Hasičský ples na sále u Vrbů. Dne 15. prosince minulého roku započal sbor s pořádáním členských besídek, kde se členům předčítáním Hasičských rozhledů rozšířily vědomosti v ohledu signálovém a četla se i jiná zábavná četba. Dne 6. února se sbor účastnil hašení požárů domů p. Jana Krupičky a p. Josefa Müllera z čp. 35 v Plužné. Požár vypukl ve čtyři hodiny ráno a sbor musel plně pracovat do dvanácti hodin poledního času. U p. Krupičky shořela kůlna a domek, jen část střechy se uchránila. U p. Müllera shořela částečně sláma a seno na půdě a spodem ohořela střecha. Celková škoda přes 20 000 Kč. Dne 15. února pořádal sbor třetí členskou besídku a 19. února se tři techničtí činovníci účastnili technické župní schůze ve Skalsku. Ve dnech 8. a 15. března byly pořádány hasičské besídky. Byly předčítány pamětní knihy obecní, sborové a různé. Dne 12. března se sbor účastnil župní valné hromady v Bělé, sedmi členy a 26. března sehrál vzdělávací odbor hasičů z Březinky na našem jevišti v Plužné divadelní hru se zpěvy a tanci Muzikanti z české vesnice, ve prospěch pluženského sboru. Zisk byl rozdělen na polovinu. Po divadle byla volná zábava. Dne 26. března byla v Plužné schůze sboru třetího okrsku a zastoupena čtyřmi členy z našeho sboru. Byl vypracován protest proti placení župního příspěvku, dvě koruny za člena. Dne 30. dubna obeslal sbor župní nácvičnou hodinu na cvičení sekerková v Katusicích, dvěma členy. Dne 17. května vyjeli pluženští hasiči k požáru stohu v: Binbauma ve Březince se stříkačkou a osmnácti členy v půl desáté večer. Koně ke stříkačce dal p. Josef Janda a v půli cesty se stříkačka vrátila zpět. Členové šli k požáru pěšky. Dne 28. května obeslal sbor mimořádnou župní valnou hromadu v Katusicích (šesti členy) a zábavní odbor sehrál divadelní hru se zpěvy Už je to tady. Dne 5. června obeslal sbor nácvičnou hodinu župní na cvičení prostná dvěma členy a sbor se účastnil okrskové schůze třetího okrsku v Plužné za spoluúčasti bratrských sborů Březinka a Líny z druhého okrsku. Se stříkačkou se účastnili sbory: Březinka, Bělá, Čistá a Líny. Cyklistické čety ku hydrantům z Podole a Hlínoviště. Náš sbor se účastnil muži se stříkačkou, četou mužů u hydrantů a ženským odborem u hydrantu. Požár byl znázorněn na špýchaře V. Brůchy čp. 3. Muži od hydrantů lokalizovali požár a hájili domovní stavení. Ženy a stříkačka hájily dům p. J. Milera čp. 4. Později se přenesl imitovaný požár na dům pí. A. Rampasové čp. 47, kde jej hájily cizí sbory. Stříkačky SDH Březinka, Plužná a Líny čerpaly vodu z kalu u čp. 3. Sbory a jejich stroje z Čisté a Bělé z kalu p. V. Milera čp. 36. První místo si uhájil sbor z Čisté. Po cvičení byl koncert v zahradě br. Viléma Vrby a večer věneček. Jako hosté byly zastoupeny sbory Katusic, Valovic, Sudoměře, Nosálova, Kluk a Skalska. Dne 27. července se sbor účastnil pohřbu br. Ant. Rympla v Bělé, osmi členy. Dne 9. července obeslal sbor cvičení druhého okrsku ve Valovicích, patnácti chlapci a deseti muži. Dne 16. července obesla sbor župní sjezd v Klukách patnácti chlapci a dvanácti muži. K tomu dán povoz na účet sboru na celý den. Dne 6. srpna jsme doprovodili všemi členy na bělský hřbitov svého člena a pokladníka, bratra Josefa Nehybu. Dne 20. srpna byl sbor při hašení požáru stohu J. Syrového v Plužné v půl třetí odpoledne. Oheň vznikl od blesku, který uhodil do povozu vedle stohu. Požár byl brzy lokalizován a škoda nebyla velká. Dne 3. září pracoval sbor u požáru stodoly p. Ulmana ve Březince, šestnácti členy. Stříkačka nepracovala a koně ke stříkačce dal p. Vágner z čp. 7. Dne 5. září utlumil sbor požár v zárodku u p. K. Mence z čp. 8 v Plužné, kde chytily saze v komíně azačalo hořet dřevěné obložení komína. Dne 1. října se sbor účastnil hašení požáru stodoly p. Strosse v Sudoměři v půl čtvrté ráno, jedenácti členy. Stříkačka se čtyřmi členy  z Valovic vrátila zpět. Koně dal pan Vilém Vrba. Dne 11. října účastnil se sbor pohřbu sestry Marie Rymplové z čp. 57 v Plužné, přispívající členky na hřbitov do Čisté, osmi členy. Dne 6. prosince utlumil sbor požár u p. Fr. Dědka v Plužné čp. 27. V půl jedné v noci počala hořet střecha a dříví. Oheň vznikl od pařáku. Dne 17. prosince sehrál vzdělávací odbor z Březinky v Plužné divadelní hru Trampoty hajného Klobása, ve prospěch sboru v Plužné. Dne 20. púropsince byl sbor u požáru stohu p. Cihláře v Bukovně, pěti členy. Dne 31. prosince se pořádala Silvestrovská zábava, kuplety a podobně. Schůzí během roku bylo devět správního výboru, pět členských a deset schůzí zábavního odboru.

Rok 1934.
Dne 7. ledna pořádal sbor čtyřicátou první valnou hromadu v sále bratra Viléma Vrby v Plužné, ve dvě hodiny odpoledne. Za předsedu byl zvolen bratr Josef Pankrác, za velitele bratr V. Rympl, náměstkem velitele bratr B. Řízek, za dozorce náčiní a četaře bratr Vilém Vrba, za jednatele a knihovníka bratr Josef Moc, za pokladníka bratr Josef Hampl. Přísedící výboru bratr Karel Peterka. Za náčelnici ženského odboru sestra Vlasta Rymplová, za vedoucího sanitární čety bratr Josef Herbst. Dne 20. ledna byl pořádán Hasičský ples. Dne 21. ledna obeslal sbor schůzi župního výboru v Katusicích, jedním členem. Dne 4. února obeslal sbor schůzi třetího okrsku v Podolí, třemi členy. Dne 18. února obeslal župní valnou hromadu v Bělé šesti členy, kde byl za místostarostu župy zvolen bratr Josef Pankrác, za dozorce třetího okrsku bratr V. Rympl a za člena župního výboru bratr Josef Moc. Tímto zasedají v župním výboru z našeho sboru tři členové. Ve dnech prvního a třetího března obeslal náš sbor župní hasičskou školu čtyřmi členy po tři dny (J. Pankrác, V. Rympl, Vil. Vrba a Josef Moc). Dne 3. března se sbor účastnil hašení požáru stodoly p. Žerta ve Spikalech devíti členy na kolech, v půl desáté večer. Dne 10. března vyjel sbor k požáru dílny p. Noska v Bělé cyklistickou četou o šesti mužích. Ku požáru nedojeli, neb tento byl záhy lokalizován. Dne 4. března obeslal sbor slavnostní Švehlovu tryznu v Katusicích, jedním členem a župní výborovou schůzi v Katusicích 25. března dvěma členy. Téhož dne sehrál zábavní odbor divadelní hru se zpěvy a tanci Není ve mlejně nad legraci. Dne 21. dubna obeslal sbor přednášku čisteckých hasičů pěti členy. Přednášku Obrana obyvatelstva proti bojovým plynům provedl bratr J. Rejha, župní pokladník. Dne 13. května obeslal sbor schůzi užšího župního výboru v Katusicích třemi členy. Dne 20. května obeslal sbor schůzi třetího okrsku v Čisté dvěma členy.. Dne 21. května obesla sbor  dokončení župní hasičské školy čtyřmi členy a jedním technickým činovníkem. Dne 31. května se sbor účastnil hašení požáru lesa u pluženské studně na Panské stráni osmi členy a zabránil šíření se požáru. Oheň vznikl od vlaku. Dne 2é. Května jsme pořádali májový věneček a 10. června se sbor účastnil okrskového cvičení třetího okrsku v Čisté se stříkačkou a třinácti členy. Získali první místo. Dne 15. června se sbor opět účastnil hašení požáru Panské stráně. Dne 17. června se sbor účastnil nácvičné zkoušky na župní sjezd v Březovicích, účast dvanáct chlapců, šest děvčat a dva vedoucí. Dne 18. června se sbor účastnil hašení požáru stodoly ve dvoře v Katusicích stříkačkou a deseti muži. Koně do stříkačky zapůjčil p. Josef Mile z čp. 4. Dne 7. července vyjel sbor k požáru cyklo četou v domění že je oheň v Březovicích. Od pluženské Horky se vrátili zpět. Dne 8. července se sbor účastnil župního sjezdu v Březovicích sedmi muži, pěti ženami, šesti děvčaty a dvanácti chlapci. Odpoledne ještě čtyřmi členy. A dne 15. července cvičení prvního okrsku v Borči, třemi členy. Dne 2. září pořádal sbor tělocvičnou akademii hasičského žactva. Spoluúčinkoval ženský odbor. Na začátek byl živý obraz Hold čsl. Vlajce. Mimo cvičení byly předneseny různé recitace a básně hasičským žactvem a program ukončil další živý obraz Hold československému hasičstvu a přísaha na znak čsl. Hasičstva s doprovodem státní hymny. Dne 28. října pořádal sbor mimořádnou valnou hromadu, na které bylo za záslužnou činnost hasičskou uděleno čestné členství bratru V. Štěpánovi ze Skalska. Též vzpomenuto 28. října, přednáškou p. Oto Čepičky, řídícího učitele v Plužné na téma Význam 28. října. Recitaci přednesla žačka Lib. Pankrácová. Dne 4. listopadu sehrál zábavní odbor divadelní hru Kdo nemiloval, nežil, za režie O. Čepičky.

Rok 1935.
Dne 20. ledna konal sbor řádnou valnou hromadu v pořadí čtyřicátou třetí, za přítomnosti 27 členů. Dne 5. února jsme se účastnili pohřbu bratra J. Lukavce v Katusicích, šesti členy. Dne 7. února doprovodil sbor svého přispívajícího člena br. Viléma Vrbu na hřbitov v Bělé, patnácti členy. Účastnil se sbor z Čisté (dvanácti členy) z Bělé ( dvanácti členy), SDH Katusice (čtyřmi členy). Nad hrobem promluvil br. Josef Pankrác. Dne 16. února pořádal sbor hasičský ples, za velmi pěkné účasti. Dne 3. března uspořádal sbor přednášku na paměť narozenin T. G. M. v sále hostince bratra Viléma Vrby. Promluvil tu p. Antonín Navrátil, ředitel měšťanské školy v Bělé na téma Masaryk za války. Tohoto pořadu se účastnilo 75 občanů a 30 školních dětí. Dne 6. března na rozkaz Svazu čsl. Hasičstva byla zapálena na Horce hranice, přečten projev čsl. Hasičstva a předneseno pět recitací a zapěna státní hymna. Účast 32 členů SDH, včetně ženského odboru, 65 občanů a 27 dětí. To vše bylo pořádáno na oslavu 85. narozenin T. G. M. Dne 10. března obeslal sbor župní valnou hromadu v Bělé, pěti členy a 14. dubna samaritánský kurs v Katusicích, dvěma členy (řídil bratr Cemický a referent župy Rejha z Kluku). Dne 15. dubna jsme se účastnili pohřbu manželky činného člena bratra V. Rympla z čp. 12, Kateřiny Rymplové na hřbitov do Čisté, osmi členy. Dne 22. dubna obeslal sbor nácvičnou hodinku v Katusicích, třemi členy. Dne 1. května utlumil sbor v zárodku požár u p. J. Ondráka čp. 17 v Plužné, kde od pece chytil přístřešek na peci a plamen již počal šlehati až ku střeše na stavení, které je dřevěné a střecha došková (slaměná). Požár zpozoroval bratr Řízek, který ihned započal činnost dvěma díly hadic na hydrant. Účastnilo se čtrnáct členů a včasným zákrokem se tak podařilo zachránit celý statek, neb při panujícím povětří nebyl by se zachránil. Dne 4. května konala se v Plužné schůze župního sjezdového výboru, do kterého vyslal sbor tři členy: J. Pankráce, V. Rympla a B. Řízka. Dne 12. května obeslal sbor nácvičnou hodinu ženského odboru v Klukách čtyřmi členkami. Téhož dne se konala druhá schůze župního sjezdového výboru v Plužné, kde byl probrán pořad sjezdu, vstupné, cena obědů a bylo předloženo župnímu výboru ke schválení. Dne 20. května obeslal sbor schůzi širšího župního výboru v Katusicích čtyřmi členy a dne 2. června se účastnil požárového cvičení druhého okrsku v Sudoměři, třemi členy. Dne 9. června se sabor účastnil sjezdu hasičské župy Mšenské, číslo 25 v Trnové, dvěma členy. Dne 10. června obesla sbor samaritní schůzi a cvičení v Katusicích, jedním členem a téhož dne nácvičnou hodinu na cvičení pořadová a háková třetího okrsku na hřišti S. K. Bělé, osmi členy. Dne 16. června se pluženští hasiči účastnili Táboru lidu na Bezdězi, pořádaného Národní jednotou Severočeskou (na protest proti rozpínavosti Němců na Severu), účast deseti členů. Dne 23. června se účastnil sbor požárového cvičení druhého okrsku v Katusicích, osmi členy. Dne 30. června byly konány zkoušky na župní sjezd v Plužné. Konalo se v osm hodin dopoledne na poli bratra Josefa Vrby, kde je upraveno cvičiště pro župní sjezd. Sbory bylo obesláno velice slabě a i cvičení bylo málo propracované pro vystoupení na župním sjezdu. Mnoho sborů zkoušky neobeslalo. Dne 6. července se konečně konal v Plužné sjezd hasičské župy Podbezdězské č. 49 Velvarského za přítomnosti sborů, jichž zástupci jsou zde popsáni: SDH Březinka, SDH Březovice, SDH Kluky, SDH Katusice, SDH Bělá pod Bezdězem, SDH Nosálov, SDH Skalsko, SDH Valovice, SDH Boreč. Dále se účastnili čtyři zástupci župy Mšenské, dva činovníci župy Mělnické, dva činovníci župy Mnichovo Hradiště, sbor Bakov (dvě sestry a jeden bratr) a sbor Bukovno ze župy Mladoboleslavské, čtyřmi členy. Účast naší župy dle okrsků: I. okrsek 29 mužů, 25 žen, 14 děvčat. II. okrsek: 45 mužů 17 žen a 17 chlapců. III. Okrsek: 62 mužů, 8 žen, 19. děvčat a 15 chlapců. Sjezd zahájil bratr Pankrác, uvítal přítomné a zástupce ČZHJ, bratra Poledne, který jako slavnostní řečník prpmluvil o úkolech hasičstva. Odpolední cvičení bylo dvakrát přerušeno deštěm, a tudíž nálada byla pokažena. Dne 6. srpna se sbor účastnil hašení požáru stodoly p. Myšáka v Březovicích. Dne 10. srpna jsme hasili dům p. Dohnala a p. Najmana v Bělé a 16. srpna požáry domů p. Ulmana a p. Šlengra v Hlínovišti. Dne 3. listopadu sehrál zábavní odbor sboru divadelní hru Láska nehněvaná, není milovaná. Sbor také ve dnech 8. září, 8. října, 8. prosince a 29. prosince obesla schůze širšího župního výboru v Katusicích. Dne 31. prosince pořádal zábavní odbor sboru Hasičského Silvestra.

Rok 1936.
Dne 12. ledna pořádal sbor čtyřicátou čtvrtou řádnou valnou hromadu. Dne 8. února se konal Hasičský ples. Dne 1. března obesla sbor župní valnou hromadu v Bělé, osmi členy a zábavní odbor sehrál téhož dne divadelní hru Hřích lesního Křikavy. Dne 7. března pořádal sbor na Horce Masarykovu vatru za účasti dvaceti sedmi členů, třiceti jednoho občana a dvaceti šesti dítek. Po té v sále u Vrbů přednesl pan učitel Čepička přednášku o T. G. M. Dne 13. dubna sehrál zábavní odbor divadelní hru Madlenka z kovárny. Dne 4. května se členové sboru účastnili pohřbu pí. A. Rymplové z čp. 55, manželky činného člena, do Čisté osmi členy. Dne 3. června konal sbor a S. P. O. přednášku o protiletecké ochraně civilního obyvatelstva. Přednášel p. Antonín Navrátil, ředitel měšťanské školy v Bělé. Dne 25. června se sbor účastnil pohřbu bratra Jana Ketnera v Bělé, dvěma členy a 28. června slavnosti sboru v Čisté (předání motorové stříkačky) deseti členy. Dne 12. července pořádal sbor autobusový výlet ku prohlídce továrny na baterie a akumulátory P. Pály ve Slaném a prohlídku továrny na výrobu mýdel a umělých tuků p. Otty v Rakovníce. Dále hradu Křivoklátu a parku v Lánech, kde jsme navštívili hrob manželky pana prezidenta Masaryka na hřbitově tamtéž. Účast 35 osob. Dne 16. srpna se sbor účastnil pohřbu svého čestného člena bratra Bohumila Tieftrunka v Bělé, dvaceti pěti členy. Dne 23. srpna se sbor účastnil slavnosti sboru bělského (60 let trvání), pěti členy a devíti sestrami, kde sestry cvičily se stříkačkou školové cvičení a pak provedli požární útok. Dne 29. září pracoval sbor u požárů domů p. Macouna a p. Binbauma ve Březince se stříkačkou a čtrnácti členy. Dne 28. října pořádal sbor na oslavu vzniku republiky slavnostní schůzi, kde byl bratrem Pankrácem přečten projev svazu čsl. Hasičstva od bratra Pankráce a sestra M. Peterková přednesla báseň od J. Homolky Buď připraven. Pan učitel Čepička přednesl přednášku O významu 28. října. Dne 19. listopadu účastnil se sbor pohřbu bratra V. Milera v Klukách (čestný náměstek župního starosty), pěti bratry na hřbitově ve Skalsku. Dne 31. prosince pořádal zábavní odbor Hasičský Silvestr.

Rok 1937.
Dne 10. ledna pořádal sbor čtyřicátou pátou valnou hromadu a 23. ledna Hasičský ples. Dne 13. února jsme se účastnili protiplynové přednášky od SPO, kde přednášel bratr J. Rejha, jednatel župy (přednáška se světelnými obrazy). Dne 14. února obeslal sbor župní valnou hromadu v Katusicích, sedmi členy. Dne 18. února se sbor účastnil hašení požáru stodoly p. Kysely v Březince se stříkačkou, šestnácti bratry a třemi sestrami. Dne 21. února sehrál zábavní odbor divadelní představení Až vstanu z mrtvých! Dne 11. dubna konal sbor mimořádnou valnou hromadu. Dne 18. dubna opět sehrál zábavní odbor divadelní hru Moje teta – tvoje teta. Dne 16. května obeslal sbor krajinský sjezd hasičstva v Mladé Boleslavi, pěti bratry a pěti sestrami, třemi samaritány a dvaceti dvěma dětmi hasičského žactva, kteří ten den cvičily. O den později náš sbor opět obeslal tento sjezd pěti ženami a jedenácti muži. Dne13. června jsme obeslali pohotovostní sraz župy v Bělé jednadvaceti bratry a šesti sestrami. Dne 2. července byla pořádána oslava na počest bitvy u Zborova. Přednášel p. řídící učitel O. Čepička z Plužné. Účast dvacet členů, dvaačtyřicet občanů a čtyřicet dětí. Dne 11. července obesla sbor župní sjezd v Katusicích čtrnácti bratry, devíti sestrami, pěti chlapci, desíti děvčaty a to po celý den. Dne 22: srpna pořádal zábavní odbor sboru slavnostní Dožínky s průvodem a koncertem, večer pak byl věneček. Dne 29. srpna se sbor účastnil slavnosti SDH Březovice (padesát let trvání), a sice slavnostní valné hromady (dvěma členy) odpoledne (sedmi členy). Dne 30. srpna jela cyklo četa (sedm mužů) k požáru stodoly a chléva p. Macha ve Vrchbělé, ale hašení se již neúčastnili. Dne 15. září pořádal sbor smuteční projev k úmrtí prezidenta osvoboditele T. G. M. (zemřel 14. září ve 3 hod. 37 minut ráno). Přednášel p. učitel Čepička v sále bratra Viléma Vrby a účastnilo se 24 členů činných, 50 občanů a 30 dětí. Dne 20. září pořádal sbor podle nařízení svazu čsl. Hasičstva Masarykovu vatru v předvečer jeho pohřbu (v sedm hodin večer na Horce, akce pokračovala na sále u Vrbů, kde bratr Pankrác přečetl projev. Účast: 19 bratří, 7 sester, 15 členů přispívajících, 35 občanů a 30 dětí. Dne 28. října sehrál zábavní odbor divadelní hru S tebou chci bojovat. Dne 16. prosince doprovodil sbor zemřelou sestru Marii Rejzkovou z Plužné na hřbitov do Bělé, účast devět členů. Dne 31. prosince sehrál zábavní odbor Hasičského Silvestra.

Rok 1938.
Dne 16. ledna konal sbor svoji čtyřicátou šestou řádnou valnou hromadu a 22. ledna pořádal Hasičský ples. Dne 6. března obeslal sbnor smuteční tryznu T. G. M. v Katusicích, pořádanou župním výborem a taktéž župní valnou hromadu v týž den (šest bratrů a čtyři sestry). Vl. Štruplová přednesla recitaci za účasti jednadvaceti bratří, šesti sester, šedesáti pěti občanů a třiceti dvou školních dítek. Dne 13. března sehrál zábavní odbor divadelní hru Na potoce za mlýnicí. Dne 22. dubna se sbor účastnil hašení požáru v továrně p. Menzela ve Valše, třinácti členy bez stříkačky. Dne 21. května vzrušen všechen život o opatřeních Německa proti našemu státu. Na vojnu byli povoláni záložníci a od našeho sboru byl povolán bratr Josef Herbst. Dne 5. června obeslal sbor župní sjezd v Hlínovišti patnácti bratry, devíti sestrami a dvaceti pěti žáky hasičského žactva. Dne 26. června se sbor účastnil v Línech jejich slavnostní valné hromady (padesát let trvání sboru), dvěma členy a okrskového cvičení druhého okrsku tamtéž odpoledne, dvěma členy. Dne 28. července se usnesl správní výbor, že daruje na obranu státu ze sborové pokladny 200 Kč. Dne 12. srpna byl sbor při hašení požáru lesa u kanálu k nádraží, smi členy. Dne 21. září byl svět vzrušen událostmi, že Německo chce část našeho státu a 23. září byla vyhlášena mobilizace vojska do čtyřiceti let věku. Byli povoláni koně na vojnu, rolníci musili dodat potahy na dovoz vojenského materiálu. Ze sboru byli povoláni na vojnu: J. Hampl, Josef Vrba, Vilém Vrba, Jan Bárta, Fr. Hospodka, Jan Rejzek, Josef Rejzek, Josef Herbst, Josef Ondrák, Josef Síbr, Josef Rampas a Frantrišek Flusek. V Plužné byla zřízena výzbrojní stanice 42. pěšího pluku. Přicházeli záložníci, zde byli vystrojováni a po několika dnech odešli na hranice. Po několik dní a nocí byl zde průchod vojska a válečného materiálu. Velké nadšení vojáků i občanů, že nedáme sáhnout na celistvost čsl. Republiky. Ostatní členové sboru konali hlídky na železniční trati, byl hlídán vodojem na Bezveli, jakož i vodárna v Podkováni. Konány hlídky po obci s protileteckou ochranou. Pak přišla drtivá rána, že konference čtyř států v Mnichově rozhodla, že musíme Severní Čechy odstoupit Německu bez boje a do 10. října vše vyklidit. Nastal ústup naší armády a i do Plužné byly položeny dvě roty 47. pěšího pluku posádkou, jakož i ve vůkolních vsích, kterýžto počet se zmenšoval a začátkem prosince se vojsko odstěhovalo. Dne 8. prosince se sem nastěhoval oddíl finanční stráže, protože hranice Německa byly posunuty až ke Březince a po lese cestou do Bělé. Odtud jeden kilometr na silnici k Bezdězu. Byla to velká bolest národa, všech věrných Čechů a hledělo se s bolestí do budoucna. Dne 31. září byl sbor při hašení požáru stodoly pí. Birbaumové v Březince stříkačkou a čtrnácti členy. Dne 31. prosince zábavní odbor sboru pořádal Hasičského Silvestra. Dne 25. prosince 1939 se konala slavnostní valná hromada sboru na paměť padesátiletého trvání sboru. Tato kniha je uzavřena podpisy přítomných na této akci.

Výtah z Pamětní knihy obecné školy v Plužné.

Kniha uložena na OÚ v Plužné. Výtah provedl v roce 2009 kronikář obce Josef Müller.

Předmluva.
Výnosem slavné c. k. školní rady v Mnichově Hradišti, ustanoven jsem byl za prozatimního učitele v Plužné, poněvadž p. učitel Matěcha dán byl na odpočinek. Nastoupiv místo to dne 1. prosince 1878 shledal jsem, že škola moje nemá žádné pamětní knihy. Když při okresní učitelské poradě, pan školní c. k. okresní inspektor vyzval všechny pány správce škol obecných, by do konce ledna roku 1879 jemu pamětní knihy svých škol předložili, byl jsem nucen žádati o prodloužení lhůty té, což mi pan inspektor až do konce února povolil. V době tak krátké, nemohl jsem ovšem tak důkladně veškeren materiál sesbírati a proto podávám jenom to, co jsem jsa v této krajině úplně cizím, na kvap se dověděl. Žádám tudíž ctěné pány čtenáře, by práci moji, jakožto nedostatečnou neodsuzovali, vzpomenouce sobě, že tam kde žádných obecních ani soukromých zápisků není, ničeho dověděti se nemůžem. Doufám, že ctění páni kolegové, kteří po mě úřad učitelský v této obci nastoupí, horlivě se vynasnaží, by mezery mnou vynechané, laskavě vyplnili a tak dílo to k jakési dokonalosti přivedli. Napsav toto omluvení, začínám psát dějepis školy v Plužné, a žádám milého Boha, by mě milostivě přispěti ráčil.
Podepsán Josef Sýkora

Zrušení zimní školy v Plužné.
Mládež pluženská v nejstarších dobách chodila do školy v Bělé, v pozdějším pak čase, přiškolena byla obec Plužná do Čisté. Pro velikou vzdálenost a neschůdnou cestu nebylo možno, aby zimního času mladší dítky do školy chodily a poněvadž v Čisté toho času byl na škole pomocník, zařízena tudíž v Plužné zimní škola, v které vyučoval podučitel z Čisté. Když pak roku 1852 dne 28. prosince od slavného c. k. okresního hejtmanství v Ml. Boleslavi přišel přípis: Vysoce důstojnému Vikariátu Bosini N. 12341, že patronáty: Klášterský v Mnichově Hradišti, pak obce: Březovice, Sudoměř, Bělá a Čistá vybídnuty byly, aby budovy školní v jich zprávě přináležející, které vetché jsou opraviti daly a nejdéle v osmi nedělích nákresy a rozpočty toho se týkající k dalšímu úřednímu jednání předložily. Ustanoveno bylo zároveň, aby škola v Plužné, poněvadž nemá dostatečnou místnost a pak ani nevyhnutelně potřebnou dotaci a žádného vyššího povolení co protizákonná se zrušila, a školou povinná dítka, by se ku přináležející farní škole přivtělily. Když toto vynesení slavného c. k. Vikariátu ve skutek uvedeno bylo, usnesli se občané naši, že budou žádati, za samostatnou školu, k čemuž hlavně nabádal spoluobčany tehdejší starosta Václav Vaněk.

Zřízení samostatné školy.
Když působením p. Vaňka se, po zrušení zimní školy, občané usnesli žádati o zřízení školy samostatné, stalo se že pro malé služné (100 zl. císařské měny), které se obec zdejší uvolovala učiteli vypláceti, které ale o třicet zlatých menší bylo, než jak jej zákon stanovil a pak pro protest pana učitele Františka Bartoše z Čisté, který se domýšlel být ve svých příjmech zkrácen a pro nedostatečný byt pro učitele, výnosem č. 3035 ze dne 7. června 1853, od biskupské konsistoře v Litoměřicích, žádost tato na čas zamítnuta byla. Poněvadž to zamítnutí jenom na čas bylo, ustanovila konsistoř, že do toho času, než veškeré zde uvedené závady odstraněny budou, má se pro pohodlí dítek zříditi provizorní škola exponovaná; a sice začátkem školního roku 1853 – 54, na které měl učiti mladší učitel z Čisté pod dohledem p. uč. Bartoše, s kterým se měli dohodnouti o příjmi. Ustanovení to také ve skutek uvedeno bylo a za provizorního učitele ustanoven byl dosavadní podučitel v Čisté Jan Shejbal. Když občané pluženští toto vyrozumění dostali, odvolali se k vys. c. k. místodržitelství, které výnosem ze dne 29. prosince 1853, Č. 6529 nařídilo podkrajskému úřadu, věc tuto vyšetřiti, který také výnosem ze dne 13. února 1854 číslo 289 nařídil protokolní jednání, jehož doslovný opis zde uvádím:

Protokol.
Zavedený při představenstvu obce Pluženské, dne 27. března 1854, u přítomnosti níže psaných. Zástoj.
Jest na výnos vys. c. k. místodržitelství dne 29. prosince 1853 číslo 6529, výnosem c. k. podkrajského úřadu ze dne 13. února 1854 číslo 289 ustanovené pojednání k docílení stvrzení výsadní školy v obci Plužné. Dle podotknutého výnosu vysokého místodržitelství má se pojednat o tom by: učitel ˇv Čisté, ke kterému předešlé dítky z Plužné přináležely, mimo školního platu, onu částku upevněnou nabyl a obdržova, kterou jemu od obce a občanů pluženských po všechny časy udělovali a která v částce, a sice z obecní kasy 3 zl. 44 kr. stříbra a od občanů 3 zlaté 3 krejcary, dohromady 6 zlatých 47 krejcarů stříbra vynáší. Dále aby se vyšetřilo zdaž onen obecní domek čp. 8 v Plužné, jak ponavrhnuto, ke školnímu stavení bezpečně použíti se nechá, aby takový v stav školního domu skutečně uveden byl. By na základě předsevzatých vyšetření obec Plužná listinu pořízení a vydražení výsadní školy v Plužné a učitele té samé vyhotovila a předložila. V následku téhož se představenstvo pluženské v zastoupení veškerého občanstva vyzývá, se vyjádřiti, zdaž to samé, částku příspěvku od ročních 6 zl. 47 kr. stř. učiteli čisteckému pro všechny budoucí časy udělovati volno jest? Načež to samé udává: My jsme se z vděčnosti pro ustaralého pana učitele Františka Bartoše z Čisty, moci protokolu komise ze dne 21. dubna 1853 uvolili, tomu samému až do jeho smrti onen příspěvek, který jsme z obecné pokladny, pak od občanů udělovali a který jednoroční částku 6 zl. 47 kr. vynáší dávati. (Pozn. Zmíněný zde protokol nemohl jsem nikde najít). Při tomto našem závazku, my také nyní pozůstáváme, opominouti nemůžeme, že jsme k docílení vlastní výsadní školy v Plužné, všechny oběti přinesli, a že budoucně, jak školní dům, tak také zdejšího učitele vydržovati chceme a budeme; a poněvadž obec čistecká a její obyvatelé znamenitější a zásobenější jest, tak jest jsoucí, by po smrti čisteckého učitele Františka Bartoše, pro jeho nastupitele školy čistecké, obec i občané čistečtí, ten příspěvek od ročních 6 zl. 47 kr. dodávali.
Podepsáni: Jiří Jeník, radní
Josef Vágner, výbor
Jan Pankrác, výbor
Josef Procházka, školní dohl.
Václav Vaněk, přednosta
Na to bylo představenstvo obce čistecké předvoláno, které se na před stojící udání obce pluženské v zastoupení občanstva následovně vyjadřuje: Když obec pluženská částku příspěvku od ročních 6 zl. 47 kr. stř. našemu čisteckému panu učiteli až do jeho smrti zapořádávati bude, tak my z nahlédnutí, že obec pluženská vlastní výsadní školu pro sebe zřídila a k té samé znamenité obětě přinesla, volni jsme nastupiteli školy čistecké tu samou částku odváděti. Podepsaní Jan Brůcha, výbor
Václav Vyhlas, výbor
Jan Vyhlas, výbor

U přítomnosti c. k. stavitelského úředníka se obecní domek čp. 8 v Plužné prohlédl, jeho pozůstav poznamenal a tento c. k. stavitelský úředník se o to postará, na základě předsevzatého poznamenání pozůstavu téhož obecního domku, jak výkres pro dům školní zhotoviti, jak i také jeho návrh v technickém způsobu pořízení téhož školního domu v Plužné dodatečně předložiti. Od strany komise jedině se poznamenává, že v řeči stojící obecní domek čp. 8 v Plužné pro dům školní v dobrém a přináležitém místě se nachází, ten samý více vprostřed obce stojí a zvláště světnice k cvičení dítek prostranná, světlá a suchá jest.
Představenstvo obce pluženské tu žádost klade, by c. k. podkrajský úřad sám, listinu týkající se pořízení a upevnění výsadní školy čistecké a učitele v Plužné, na základě protokolu komise a dodatného vyjádření představenstva pluženského zhotovil a vyšším místům předložil.
Přítomným učitelům p. Františku Bartošovi z Čisty, pak učiteli Janu Shejbalovi v Plužné nařízeno bylo by onifasse příjmu školy čistecké a pluženské, s přiložením vepsání jednotlivých nynějších školních dětí v třech odděleních vyhotovili a takové s zaopatřením důchodních úřadů a představených dotyčných obcí nejdéle do čtyřech neděl k tomuto protokolu dodatečně zanesli. Poznamenává se, že při předešlém jednání komise, čištění školní světnice, k žádné řeči nepřišla, a takové do Conqi učitele v roční částce od 130 zl. stř. odpořádati se nenechá, tehdy se představenstvo pluženské opětně vyzývá tuto povinnost příjmouti, na což to samé udává: My volni jsme, a zavazujeme se tímto od obce, na naše útraty, vždy školní světnici čistiti nechávat, aneb když to pan učitel obstarávat nechal, jemu za to zákonnou náhradu učinit. Podepsaní: Josef Procházka, důvěrník
Václav Vaněk, představený
Jiří Jenik, radní
Jan Pankrác, výbor
Josef Vágner, výbor
Když nic víc k vyřízení nebylo, přítomný protokol skončen a podepsán byl.
Podepsaní: J. Barták, m. p. komisař
Josef Čermák, okresní školdozorce
A. Heinzelmp, stavitelský úředník
J. Shejbal, jednatel protokolu a učitel pluženský
V. Vaněk, představený
Václav Eichler, farář bělský
František Bartoš, učitel v Čisté
A biskupský vikář ?.
Tímto protokolem byl položen pevný základ ku zřízení exponované školy v Plužné.

Dle odstavce čtvrtého měli páni učitelé František Bartoš a Jan Shejbal vyhotoviti Fassy příjmů svých, které ale byly tak malé, že nařízena k účelu tomu zvláštní komise (uvedené doklady k výši platů pánů učitelů jsou zapsány v němčině, také listina zařizovací, rozsah zápisu čtyři strany).
Obecní domek, který byl učen za školu, byl roku 1853 (poněvadž hrozil sesutím) rozbořen a znovu vystavěn, čímž částka 1950 zl., mimo dovozů kamena a jiného stavebního materiálu, zbytečně vydána byla, neboť pro nezánnité místnosti nemůže být co škola schválena. Proto také ty mnohé spory občanů s učitelem, o kterých později promluvím (zde uveden nákres polohopisný školní budovy z roku 1879). Jak je z přiloženého nákresu vidno, byl v tomto domku jenom jediný pokoj, ve kterém učitel měl přebývati. Když roku 1780 žádali občané na panu učiteli Matěchovi, by platil nájemné z pozemků, které až do té doby podle staré Fasse užíval, a on žádanou částku 30 zl. jim zaplatit nechtěl, tu bez dlouhého rozmýšlení mu tyto pozemky byly odňaty. Po tomto skutku stal se jak chlév, tak stodola zbytečným, neboť pro veliké nájemné ze špatných pozemků, nemůže se polní hospodářství nájemci, který na všechno jednati musí vypláceti. To nahlížel také pan učitel Matěcha, který roku 1873 při přestavování školy byl se vším spokojen, jen když mu bylo vystaveno stavení hospodářské, a proto podal k c. k. okresní školní radě roku 1877 stížnost, že nemá takový byt, jaký mu zákonem přináleží. Slavná c. k. okresní školní rada vyzvala obecní zastupitelstvo, aby se postaralo o přiměřený příbytek pro učitele. Když byla svolána schůze, by v tom předmětu se pohovořilo, usneslo se zastupitelstvo na tom, by se podalo odvolání slavné c. k. okresní školní radě v ten smyslu, že oni vystavěli panu učiteli chlév pro kravičku, a že mu z něj udělají byt. V zimě roku 1873 si občané stěžovali, že p. učitel Matěcha neprovětrává světnici školní, přičemž ale zapomněli podotknou, že to ani možno není, an nemožno zamrzlá okna otvírat. Za tou příčinou podán byl od c. k. okresní školské rady v Mn. Hradišti následující dopis.
Panu učiteli v Plužné.
Za příčinou zde uvedené stížnosti, že se školní světnice řádně neprovětrává, a za příčinou tou ve světnici vlhko se tvoří, a na zdraví dítek škodlivě působí, vyzývám pana učitele, aby k tomu hleděl, by každodenně školní světnice provětrána byla. Podepsán předseda Květ.
Když se ale pan učitel Matěcha řádně ospravedlnil a i na tu vadu ukázal, že musí dítky celé stavení obcházeti, a mnohdy po kotníky v blátě se broditi než se na záchod, který s učitelem společně mají, dostanou, byla svrchu uvedená stížnost jeho, týkající se nepřiměřeného bytu a zde uvedená nepříležitost záchodu příčinou, že slavné c. k. okresní školní rada vyzvala poznovu zastupitelstvo obecní ku stavbě zákonitého bytu a zvýšení stropu v učírně, která je nyní jen 2 m a 17 cm. Když při inspekci c. k. okresní školdozorce 4. února 1879 nařídil, bych upomenul občany, pokud nevyhoví podmínkám zákona, že bude škola v Plužné zrušena, sešli se dne 1. března 1879 páni výborové u pana starosty, kde ustanovili, že se naproti škole, na ohradě pana Horáka postaví nová učírna a ze staré se zřídí byt pro učitele. Zhotovení nákresu bylo svěřeno panu Váchavovi?, zednickému mistru z Bělé. Protokol o tomto jednání uvedený, jakož i provedený nákres podám na příslušném místě.

Učitelé na obecné, dříve exponované škole v Plužné.
Prvním učitelem stal se Jan Shejbal, který až do roku 1859 na této škole působil a na vlastní žádost do Čisté byl přesazen. Po Shejbalovi dosazen byl do Plužné podučitel z Hlavice p. Josef Matěcha, který až do 1. prosince 1879 zde vyučoval a k vlastní žádosti tímtéž dnem na stálý odpočinek dán byl co čestný občan. Třetím učitelem byl ustanoven prozatimní podučitel z Mn. Hradiště pan Josef Sýkora, absolvovaný technik a zkoušený učitel pro školy měšťanské, který byl rodem ze Staré Vody v Čechách a působil zde do konce školního roku 1879, odkud do Násilnice, kde definitivně ustanoven byl, se dostal. Nástupcem jeho se stal prozatimně podučitel v Mukařově p. Jan J. Moc, rodem z Bakova, který po odbyté zkoušce způsobilosti učitelské v roce 1880 v měsíci květnu roku 1881 zde skutečně dosazen byl. Při nastoupení tohoto učitele, skládal se byt z jedné jediné světničky, kterýž učiteli po trampotách celodenních k odpočinku sloužiti měl. Sama slavná c. k. školní rada uznala nedostatek tento i vyzvala místní školní radu zdejší no rozšíření bytu učitele. Usnešeno konečně 21. listopadu 1879 následující: Jelikož chlév a stodola panu učiteli nemajícímu žádných pozemků platny nejsou, dán návrh z těchto dva pokojíky zříditi. Nákres a rozpočet odeslán c. k. slavné okresní školní radě, kterýžto návrh ten příjmula a nařídila začátkem roku 1880 hned zjara stavěti, k čemuž po dlouhém a stálém vybízení zdejšího učitele v měsíci květnu 1880 došlo a za tři měsíce ukončeno. Též zařízena východně od školy štěpnice. Naproti škole vysázeno zdejším učitelem p. Janem Mocem pět moruší, tři třešně a jeden kaštan a proti škole zřízeno rejdiště pro děti. Nemalé práce stálo upravení záchodů, o čemž různé náhledy navrhovány byly i uchopeno náhledu páně inspektorova a též vskutku provedeno. Tím celá věc, která tolik namáhání stála odbyta a škola o několik procent v očích každého příznivce školství, zvýšena.
Příjmy vedlejší s místem učitelským na zdejší škole připojených: za vytápění školní světnice 48 zlatých, čištění školy 12 zlatých, za potřeby školní (křídu, houby) 2 zlaté, za vodu co příspěvek 5 zlatých a k užívání steliva z jednoho dílu obecního lesa. Celkem 68 zlatých. Po čas mého působení na zdejší škole, byl od roku 1879 až do 10. května 1881 čtyřikrát přítomen při vyučování důstojný pán, pan František Valter toho času c. k. okresní školský inspektor. Při prohlídce své vyslovil se vždy spokojeně. Jaké as zásluhy o školství v celém okresu Mn. Hradišťském a Mladoboleslavském si získal, vidíme z následujícího: Ve středu 20. dubna 1881 přinesen v Ml. Boleslavi hold muži nesoucímu pochodeň ducha a ukazujícímu vznešený cíl učitelského povolání, jakož i cesty k němu vedoucí – muži jenž životnímu úkolu v takové míře dostál, že i vznešený panovník, ho za jeho práci udělením záslužného kříže zlatého s korunkou, milostivě odměniti ráčil. Okolo půl druhé sta učitelů z okresu Mladoboleslavského a Mnichovohradišťského sešlo se vedle korporací a hostí, aby přítomni byli tomu pro celý okres významnému dnu. O deváté hodině ranní sloužena mše velmi slavná, při které přítomno mnoho vznešených hostí, po té veden oslavenec do vkusně květinami a sochami J. V. ozdobené zasedací síně, kde shromážděno učitelstvo zapělo slavnostní sbor. Načež pan místodržitelský rada Vilém Vořechovský rytíř z Kunratic přečetl pochvalný dekret od sl. c. k. místodržitelství a vylíčiv Jeho zásluhy připjal oslavenci záslužný kříž. Učitelé školního okresu Mnichovohradišťského nemohouce té krásné příležitosti opomenouti, usnesli se stříbrný, silně zlacený kalich v ceně 108 zlatých milému a upřimnému představenému svému k laskavé upomínce věnovati, což se také dne 19. dubna při schůzi v Bakově stalo.

V úterý dne 6. září 1881 skonal po krátké nemoci p. učitel Moc, správce školy v Plužné. Co prozatimní správce ustanoven Eduard Vohnout. Dítky školní účastny pohřbu svého učitele a darovaly na hrob krásný věnec. V dubnu 1882 ustanoven za správce zdejší školy definitivně František Jandl, podučitel v Mn. Hradišti a úřad svůj nastoupil dne 28. srpna téhož roku. Nezvyklý jsa životu venkovskému, nemaje tušení o pracích mě nastávajících, nastupoval jsem úřad svůj v bázni vnitřní, jestli všem a všemu náležitě vyhověti moci budu. Zvláště při sadařství, měl jsem při směru, kterým se dosud život můj nesl velmi málo, ba pražádné známosti. Proto dožádal jsem slavnou místní školní radu, aby mi zpočátku při štěpnici radou pomohla. Páni členové ochotně slíbili, za čež jim tuto náležité díky vzdávám. Dříve než v pamětech tohoto roku pokračovati budu, budíž dovoleno mi vylíčiti životopis svůj. Narodil jsem se v Dolních Počernicích u Prahy dne 8. srpna 1856. Studia svá konal jsem a totiž pobyl jsem šest let na gymnáziu, načež po vykonané zkoušce přijímací, nastoupil jsem do třetího ročníku učitelského ústavu v Praze, kdež jsem tej po navštěvování čtvrtého ročníku maturitní zkoušku dne 10. května 1874 vykonal. Od toho času až do svého zdenastoupení vyučoval jsem v Mnichově Hradišti na obecné škole, v kterémž čase jsem též zkoušku způsobilosti učitelské při pražské komisi vykonal.
Na jaře roku 1883 zakoupila slavná místní školní rada 500 pláňat, dvou a tříletých, aby byla do školky vysázena, což se také stalo 4. a 5. května. Dne 4. května 1883 konal inspekci na zdejší škole c. k. školní inspektor, důstojný pán, pan P. F. Walter. V tomtéž roce zvolen 19. února za školního místního dozorce Josef Beránek. Dne 8. prosince 1883 stihla okres Mnichovohradišťský bolestná ztráta, kterou hlavně učitelstvo okresu tohoto pocítilo. Zemřelť toho dne člověk zpravedlivý, představený a vzácný přítel školství c. k. okresní hejtman p. K. M. Pohřbu jeho účastnilo se 11. prosince i veškeré učitelstvo okresu. Roku toho konány tři schůze jednoty učitelské „Budil“? a vládní porada dne 13. prosince. Ještě jest mi zmíniti o tom, že v roce tomto počíná nový odstavec školského zákoníka. Neboť veleslavná rada říšská přijala po dlouhém a tuhém boji protivníků dne 2. května 1883 tak zvanou novelu školní, kterou se mnohé věci, nájmě návštěva školní a poměr učitele v ohledu náboženském a morálním podstatně mění. Téhož roku obdržela zdejší škola značný příspěvek na školní pomůcky v obnosu 20 zlatých od hospodářské záložny v Doním Cetně. Pomůcky ty o ceně 31 zlatých byly zakoupeny správcem školy a účty složeny ve schůzi dne 29. srpna 1883 a schváleny. Přebytek uschován pro rok příští. V témž roce opravena kuchyň učitelova a nová kamna, hodnoty ne právě velmi dobré, poněvadž se zde vychází ze zásady: do školy je všechno dobré!!! Byly také provedeny některé menší opravy v učebně.

Rok 1884.
Na počátku roku nastoupil úřad svůj velectěný pan hejtman Šebánek, také předseda c. k. okresní školní rady. V dubnu obdržela naše škola dva vzácné dary. Obyčejných deset zlatých ze záložny v Dolním Cetně a pak pěkný obraz Přítel dítek, jehož rámec, čistá práce hotovil žák bývalý Josef Skramuský, pozlacovač a jejž náklad nesl celý starý soused zdejší pan Jiří Rympl. Obraz zdobí nemálo naši skrovnou učebnu. V témž roce nastoupil po volbě své za starostu pan J. Beránek, ku dotazu svému na okr. Šk. Radu; může – li podržeti též úřad dozorčí ku škole, odpověděno kladně. Dne 21. června se konala v Bělé slavnost, jíž účastnilo se nejen učitelstvo a tamní školy nýbrž i občanstvo okolní, najmž z obce naší. Připínán totiž na stařičká prsa řídícího učitele p. Antonína Poppra staršího, zlatý záslužný kříž za více než padesátileté působení ve škole; a zajisté zdárné.

Rok 1885.
Rok tento opět přinesl změnu ve vnitřním zřízení školském. Vypracovány a vydány nové osnovy učební, jakož i různá usnesení, jímž se mírní kancelářské práce učitelovy. Osnovy tyto uveřejněny 18. července 1885. Na jaře tohoto roku postaveno jest před školou cvičiště záležející ze šplhadel, bradel a hrazdy. Též i jiná důležitá změna připravovala se pro příští rok. Velectěný c. k. okresní školdozorce, důstojný pán, pan František Walter byl jmenován farářem v Kuklenách. Na místo toto odebral se 28. září 1885 složiv úřad inšpektorský v okrese Mladoboleslavském a podržev si jej v okres našem. Před jeho odchodem byla pořádána Besedou čestná schůze, které se účastnili všichni učitelé. Tento rok byl v našem okolí značně suchý. Jest nedobře zapsán v paměti pánů rolníků.

Roku 1887 stala se změna v učitelské osobě.
V sezení slavné c. k. okresní školní rady Mnichovohradišťské dne 7. února 1887 jmenován jest dosavadní definitivní správce školy pluženské ku své vlastní žádosti prozatimním řídícím učitelem na dvoutřídní obecné škole v Podole u Mnichova Hradiště a na zdejší jednotřídní obecnou školu, dekretem že dne 15. února 1887 číslo 187 sl. okresní školní rady v téže schůzi, dle článku 1ž. zák. ze dne 19. prosince 1875 (tedy z příčin služebních) od 1. března 1887 zatimním správcem ustanoven Josef Žďárský, definitivně ustanovený podučitel na chlapecké šestitřídní obecné škole v Mn. Hradišti, na základě dekretu ze dne 29. října roku 1885 číslo 32 402. veleslavné zemské školní rady a působící t. č. na dvoutřídní obecné škole v Loukovci, kamž ku vlastní své žádosti na svoje útraty se přestěhoval, jak dekret ze dne 7. dubna roku 1886 číslo 356 sl. okr. rady dokazuje. Já Josef Žďárský po učiněném představení se předsedovi zdejší místní školní rady p. Josefu Beránkovi a odcházejícímu zdejšímu správci školy p. Františku Jandlovi, od něhož úřední spisy a inventární majetek školy protokolárně u přítomnosti předsedy školdozorce p. Josefa Beránka a p. Václava Soviny, člena zdejší místní školní rady, jsem převzal, nastoupil jsem službu dne 27. února 1887.

Zaznamenávám do pamětnice pouze to, co za mne se událo ve školním roce 1886 – 87. Ježto po odchodu důstojného pana faráře P. Baselta na faru v Bosni u Valečova nebylo možno jedinému duchovnímu farní kolatury bělské a administrátoru vel. p. P. Bartoníčkovi vyučování náboženství katolickému ve venkovských školách (v Plužné, Čisté, Březince česky a v jiných též německy) obstarávat, vybídnut jsem byl (j. č. 229), abych do té doby, než bude moci katecheta opět do školy zdejší docházeti (o čemž správa školy bude zpravena), sám náboženství katolickému (sjednaje se o látku s p. administrátorem) dle zákonného počtu hodin vyučoval, činil jsem tak po celý čas mého působení v Plužné, t. j. od 1. března 1887 do 1. března 1888. Při tom hleděl jsem bedlivě k tomu, aby mládež ve všem duchovním životě mně úplně svěřená ve pravdě křesťansky ve slovech i ve skutcích žila. Cit zbožnosti a mravnosti pěstoval jsem i zpěvem církevních katolických písní (v kolatuře užívaných) před i po vyučování, jelikož v této školní obci bez stánku Božího, mládež vesměs katolická, jen v neděli a ve sváteční zasvěcené dny a to nejvíce se stěnými svými rodiči do farního chrámu Páně v Bělé aneb do filiálního v Čisté služeb Božích účastniti se šla, v čemž, nemysle se tím chváliti, hleděl jsem vždy příkladem jí býti.V sobotru 21. května 1887 byly dítky školy pluženské u svaté zpovědi a svatého přijímání za příčinou mého ochuravění v průvodu pana předsedy školdozorce Josefa Bewránka a sestry mojí Anny Žďárské. V neděli na den Nejsvětější Trojice zúčastnily se školní děti (některé žačky co družičky a jiné co zpívající) procesí na vrch Bezděz, k čemuž občan Josef Vágner i povoz zdarma propůjčil. Nemoha s milými za příčinou neúplného pozdravení až na památné poutnické místo, odkud tak velebný pohled po drahé naší vlasti, jen ku silnici u dráhy byl jsem v stavu je doprovoditi. V měsíci červnu vykonána o třetí hodině odpolední ve chrámu Páně čisteckém spolrčně s dítkami školy tamní a březinské zkouška z katolického náboženství, za přítomnosti vikáře, důstojného pána pana Baselta. Zdejší mládeži v čele (krom učitele) i předseda místní školské rady Josef Beránek. Vyučování ve školním roce 1886 – 87 bylo zakončeno dne 15. července službami Božími v Bělé, rozdáváním školních zpráv; načež mládež po učiněném napomenutí k opakování v prázdninách a po zpěvu Zachovej nám Hospodine císaře (ku 18. srpnu mládež upozorněna) a naši zem a Kde domov můj u přítomnosti předsedy p. Josefa Beránka a Václava Soviny, člena místní školní rady, z docházky propuštěna. Na den narozenin Jeho Veličenstva císaře a krále našeho Františka Josefa I. dne 18. srpna roku 1887 účastnil se správce školy Josef Žďárský s několika dítkami školními (byloť deštivo) slavnostní mše o 10. hodině dopoledne ve farním chrámu v Bělé. Dne 19. srpna obdržena úřední listina čís. 740 sl. c. k. okresní školské rady ze dne 6. srpna 1887, jíž zatímnímu správci školy se oznamuje, že „ veleslavná c. k. zemská školní rada sjednavši se s veledůstojnou konsistoří litoměřickou schválila vynesením ze dne 8. července t. r. čís. 14 560, aby Vám (Josefu Žďárskému) bylo svěřeno vyučování náboženství katrolickému na škole tamní (v Plužné) na dobu než duchovní správa v Bělé dvavčleny čítati bude a připomínám zároveň, že ve příčině odměny pro Vás, teprve po skončeném zastupování tom, návrh podán býti má“. Kromě tohoto opatření ve příčině náboženství snažila se správa školy vyhověti všemožně přípisu ze dne 31. května 1887 číslo 521 sl. c. k. okresní školní rady; ve schůzi místní školní rady v měsíci červnu 1887 konané ustanovila se jednohlasně na tom, by všem dětem zdejší školní obce (jediná osada Plužná) středeční a sobotní odpůldne prázdninou bylo.

Služné učitelských osob.
Zatimní správce školy Josef Žďárský, dle dekretu ze dne 15. 2. 1887 čís. 187 o. š. r. má od 1. března ze služného ročních 400 zlatých a funkčního přídavku ročních 5é zlatých dostati určený měsíční plat v c. k. berním úřadě v Bělé. Zdejší industriální učitelce pí. Anně Vavruškové, bytem v Bělé zvýšena roční remunerace z vročních 48 zl. na 54 zl., jež vyplácejí se po lhůtách měsíčních, též u c. k. berního úřadu v Bělé. Ručním pracem vyučuje tři hodiny týdně dle rozvrhu hodin po jedné a půl hodině dvakrát v témdni. Za vyučování katolickému náboženství platí zdejší obec Plužná 30 zl. ročně.

Výkaz o stavu školy ve školním roce 1886 – 87.
Zatimním správcem jednotřídní nedílné školy v Plužné jest Josef Žďárský, jenž nabyl vysvědčení dospělosti pro školy obecné v Jičíně dne 15. července 1879 a vysvědčení o způsobilosti učitelské 31. října 1884.
Do školy v době od 1. září 1886 až do konce 15. července 1887 bylo přijato 28 chlapců a a třicet děvčat, tedy 58 dětí. Půldnů školních vůbec bylo 20 246 (násobek půldnů krát dětí). Z těch bylo nezameškaných 19 098, zameškaných omluvených 499, zameškaných neomluvených 547. Z pomůcek k prvnímu vyučování ve čtení má škola pouze st. Hláskovací tabulky tiskacího písma, ze zobrazovadel k prvnímu vyučování v počtech ruské počítadlo, z obrázků k názornému vyučování jsou to obrazy savců a některých ptáků. Chybí obrazy jižních ptáků, obojživelníků, ryb a obrazy k tělovědě. Zeměkoule i mapy jsou též škola Grandauerova a Nové kreslení od Hessa (přibylo v roce 1886) co předlohy ku kreslení zde jsou. Maškova písma českého se zde nedostalo. Sbírka nerostů od Šváchy a fyzikální přístroje též by stačovaly. Knihovna učitelská čítá šest svazků, žákovská 163 svazky a 1ř knih ku vazbě přichystaných. Žáci čtou velmi pilně. Při škole je školka ovocná, pláňaty a štěpenci osázená, též letní tělocvična se šplhadlem, hrazdou a bradly. Školou povinných dětí bylo 58, v posledních dvou rocích povinnosti 14. Z 58 dítek chodilo do veřejné školy, školy obecné vůbec 56, do domácí 54, do jiné 2 (soukromá škola). Pět dětí dostalo úlevy v docházce školní a sice ku žádosti zdejšího obecního zastupitelstva. Učební pomůcky v roce 1886 – 7 rozmnoženy o Nové kreslení a comp. V Chrudimi vydané, dále o náčrt učírny i budovy školní, které zhotovil správce školy Josef Žďárský, o sáhovku starou i novou měrou opatřenou (daroval p. Sovina). Přičiněním učitelovým subskribovala zdejší obec na velkou, důkladnou mapu politického okresu Mnichovohradišťského, též pro knihovnu dětskou koupeny z daru Dolnocetenské záložny knížky: tj. jeden ročník a několik sešitů První obrázkové knihovny, na Moravě vydané.

Členové cís. král. okresní školní rady.
Po čas působení v Plužné (od 27. 2. 1887 až do 28. 2. 1888) byli tito slovutní páni ve sboru slavné c. k. okresní školní rady Mnichovohradišťské:
Soudní okres Mn. Hradiště – Jindřich Šebánek, c. k. okresní hejtman, předseda
František Streit, c. k. školdozorce
P. Ant. Píč, děkan v Mn. Hradišti
Jan Klíma, řídící učitel v Mn. Hradišti
Josef Dürich, okresní starosta na Klášteře
Rudolf Šmolík, starosta města Mnichovo Hradiště
Jan Kropáček, ředitel velkostatku v Mnichově Hradišti
Jan Šnýdr, obecní starosta v Krásnovsi
František Špringl, obecní starosta ve Vrátně

Členové místní školní rady.
Po dobu mého působení v Plužné byla místní školní rada sestavena takto:
Josef Beránek, předseda a školdozorce
Václav Sovina, rolník
J. Vyhlas, chalupník
Václav Brůcha, rolník
P. Bartoníček, administrátor fary v Bělé
Josef Žďárský, správce školy

Školní rok 1887 – 8 , události školní..

Nový školní rok počal ve čtvrtek 1. září 1887. Mládež školní v průvodu učitelově zúčastnila se toho dne dopoledne služeb Božích ve farním chrámu Páně v Bělé. Odpoledne přehlížen počet dětí, nováčků (některými rodiči do školy uvedených, oznámeno které dítky postoupily z prvního oddělení do druhého a vyložen školní řád i rozvrh hodin. Dne 4. října obcovala mládež školou povinná se svým učitelem službám Božím, konaným ve farním kostele v Bělé k oslavě jmenin Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa I. Ačkoliv v pondělí odpoledne 17. října o zdejším posvícení mládež školní po přání některých rodičů prázdno míti by měla; vyučovalo se přece, arciť při slabém počtu, neb 36 dítek školních scházelo, i odpůldne, jelikož mne úřední povolení o prázdnině této, již ostatní členové místní školní rady sl. c. k. okresní školní radě v Mn. Hradišti oznámili, nedošlo. Tohoto pondělí odpoledne byl správce školy se školními dítkami na zádušní mši svaté, ve filiálním kostele v Čisté. Dne 27. října 1887 konal na zdejší škole inspekci slovutný c. k. okresní školdozorce p. František Streit (bytem v Turnově), ředitel měšťanské školy v Lomnici v okrese Semily. Přijel dopoledním vlakem, prohlédl velmi bedlivě spisy úřední před vyučováním, zkoušel děti, prozkoumal důkladně zahrádku školní, jakož i veškeré místnosti budovy školní, načež o čtvrt na pět odpoledne odešel. Dne 16. listopadu konána ve farním chrámu v Bělé svatá zpověď a svaté přijímání s doprovodem svého učitele. Oznámení zasláno včas sl. c. k. okr. Školní radě.
V sobotu 19. listopadu 1887 obcoval správce školy Josef Žďárský arciť s nepatrným počtem dítek školy zdejší slavnostní mši svaté v Bělé, na den jmenin Jejího Veličenstva císařovny Alžběty (Elišky). Nesešel se nám dostatečný počet mládeže, jelikož nebyla zimním oděvem dostatečně opatřena. Dne 22. listopadu 1887 čís. 39 535 velesl. c. k. zemské školní rady jmenován jsem definitivním učitelem na zdejší obecné škole. Předepsanou přísahu, následkem pozdního mně doručení vykonal jsem u pana předsedy c. k. okresní školní rady 17. prosince 1887 v Mn. Hradišti. V měsíci lednu 1888 obdržela místní školní rada přípis slavné c. k. okresní školní rady, by umyvadlo a věšáky v učírně opatřila, jakož i vybídnuta, by o pořízení vhodných místností (na místě nynějších nedostatečných) školních se starala. Dekretem z 10. února 1888 čís. 129 sl. ok. Šk. Rady v Mn. Hradišti jmenován jest definitivně ustanovený správce školy v Plužné Josef Žďárský za zatimního řídícího učitele na dvoutřídní obecné škole ve Zvířeticích.

Změna v osobě učitelově.
V sezení slavné c. k. okresní školní rady v Mnichově Hradišti, dne 4. února 1887 jsem byl dosazen za prozatimního správce školy v Plužné, Josef Karban podučitel z trojtřídní obecné školy na Skalsku. Týž narodil se v Lavicích okres Sobotecký 28. dubna 1861. Studia svá konal v Jičíně, čtyři ročníky školy reálné a čtyři ročníky učitelského ústavu. Dne 7. června podrobil se zkoušce maturitní a odbyl tuto s prospěchem dobrým. Po odbyté zkoušce maturitní obdržel dne 5. srpna 1882 spodučitelské místo ve Skalsku, kde skoro šest let působil. Obdržev, dne 17. února dekret, jímž jmenován jsem byl prozatimním právcem školy zdejší, odebral se dne 25. února 1888 do Plužné, kde představiv se p. J. Milerovi, předsedovi místní školní rady, p. Josefu Beránkovi, školdozorci a p. J. Žďárskému, správci školy přijal jsem u přítomnosti všech tří výše jmenovaných pomůcky, škole zdejší náležející, o čemž zapsán také protokol. Načež, dne 27. února 1888 nastoupil jsem službu školní. K přestěhování poskytla mně všech potřebných povozů obec pluženská, ochotně a zdarma. Zaslány byly povozy následujících majitelů: pí. Marie Pavlové, p. Josefa Milera, p. Josefa Jandy a p. Karla Špringla. Začež budiž jim i zde nejvřelejší dík zaznamenán.
Předchůdce můj p. Žďárský vyučoval dítky školní také svatému náboženství, poněvač v Bělé jen jeden duchovní byl. I já počal jsem vyučovati svaté náboženství, ale počátkem měsíce dubna přistěhovali se do Bělé dva noví duchovní. Ti jali se sami obstarávati vyučování svatého náboženství, a já pak byl zbaven povinnosti té. Ač zbaven takto vyučování tohoto, přece neopomenul jsem toho nikdy, by dítky všecky modlitby modliti se naučily. Pročež před vyučováním i po vyučování vždy jinou modlitbu, střídavě (ne jen Otče náš) jsem se s nimi modlíval. Též rozmanitými průpověďmi z písma svatého i jinými mravoučnými, které na papír jsem psal a ve škole i na chodbě vyvěšoval, by je stále před očima měly. Též i zpíváním různých náboženských písní před i po vyučování, hleděl jsem cit zbožnosti a mravnosti v mládeži, která jako jiná léta jen v neděli a ve svátek služeb Božích účastní, pěstovati a tužiti; by pokud možná zvykla si tak žíti jak zákon Páně stanoví. Při tom i sám pokud síly mé stačily, hleděl jsem jí býti příkladem. Dne 20. května byly dítky školy zdejší u svaté zpovědi a dne 21. května 1888 ráno u svatého přijímání. Dne 24. května, právě ve čtvrtek po svátcích svatodušních r. 1888 konal na zdejší škole inspekci c. k. okresní školní inspektor p. Fr. Streit (bytem v Turnově), ředitel měšťanské školy v Lomnici v okres Semilském. Přijel ve středu ranním vlakem do Bělé a odbyv si zde inspekci škol, přišel druhý den, právě když jsem se s dítkami modlil, do školy zdejší. Poslav si pro předsedu, nechal si zkoušeti žáky, nejprve od učitele a pak zkoušel také sám. Když pak prohlédl si také veškeré práce žáků, odebral se, po zapjení písně Tisíckrát pozdravujeme Tebe a Hymny národní a po vřelém promluvení k žákům, jakými vždy mají býti a jak se vždy chovati, na chodbu, kde prohlídl si veškeré diagramy správce školy pracované. Když pak prohlídl si také ještě školní zahradu a školku, odebral se asi kol 11. hodiny v průvodu pana předsedy místní školní rady Josefa Milera na inspekci do školy v Čisté.
V neděli v den Nejsvětější Trojice účastnily se dítky školní se svým učitelem dosti četně (některá děvčata ustrojená byla za družičky) procesí na Bezděz, kdež jsem jim také po vykonaných bohoslužbách Božích, dějiny hradu toho v krátkosti (jak se tomu ve škole učily) zopakoval a veškeré památky tamní ukázal. Též vyšel jsem s dítkami až na vrchol hradu, odkud velekrásný rozhled po naší krásné vlasti jest. Aby pak dítky na zpáteční cestě k domovu příliš se neunavily, zapůjčil zdarma svůj povoz p. Karel Špringl a pí. Pavlová, které dítky na Bezdězi naložily a zpět do Bělé dovezly, odkud pak zase v průvodu s procesím k domovu se ubíraly. Vyučování v školním roce 1887 – 8 bylo dne 15. července následovně: Toho dne účastnily se dítky školní se svým učitelem v průvodu pohřbu neb právě pí. Procházková před tím zemřela, služeb Božích v Chrámu Páně v Čisté a odpoledne zase výletu, který jim správce školy s některými členy místní školní rady, zvlášť s p. V. Jeníkem, p. R. Špringlem a p. J. Milerem, předsedou školní rady, jakož i za přispění veškerého obecenstva (byla totiž pořádána sbírka, která vynesla 15. zlatých 80 krejcarů, k čemuž také slovutné obecní zastupitelstvo 6 zl. rč. Přidalo. Aby dítky na zpáteční cestě z chrámu Páně v Čisté se neunavily, zapůjčil p. J. Beránek a pí. Anna Pavlová dva žebřinové vozy, které dítky z kostela jdoucí v Čisté naložily a domů dovezly. Již před výletem hleděli pořadatelé o pohodlí výletníků, jak ze strany žáků, tak ze strany obecenstva co nejvíce se postarati. Za tím účelem odebrali se již v sobotu na místo výletní do roklí p. J. Brůchy, aby zde dříví, které p. J. Vágner k tomu účelu zapůjčil, koly k ohražení kola lanem pro dítky, jakož k lavicím a stolům nadělali. Při práci té, nešťastnou náhodou sekl se p. J. Miler, starosta do nohy tak, že od dalších prací upustiti musil. Tím práce se nedokončila; pročež v neděli již ve dvě hodiny ráno, viděls milý čtenáři vůz s jedním koníkem, na kterémž naloženo bylo tělocvičné nářadí a mnoho prken, veliké lano a červenobílý prapor. Kam as ubíral se povoz ten? K místu na němž odpoledne nevinná zábava maličkých u příležitosti jich otců a matek konati se měla. Vedle povozu kráčelo také pět mužů. Kdo ti byli? Byli to: ti právě zase, kteří již včera, jak mravenci na místě výletním pracovali: p. V. Jeník, p. K. Špringl, p. J. Brůcha, p. Štěpán Pastorek a správce školy. Než správce školy s dítkami do kostela a ostatní pořadatelé na pohřeb zesnulé paní Procházkové (neb i té tito lidumilové tu poslední službu prokázati chtěli, by ji k věčnému odpočinku doprovodili (šli, již chvěl se ranním vánkem na místě výletním prapor červenobílý, již stálo zde tělocvičné nářadí, již bylo zde hojnost stolů a kol nich lavic, již viděl si tu také lanem na kolích připevněným ohražené kolo, jakož i povýšené místo k přednášení básní, kterým se žáci ve škole naučili. Též musím podotknouti, že prkna zapůjčili p. Josef Brůcha a p. V. Jeník. Po poledni přijeli jsme z chrámu Páně. S námi přijel též důstojný pan kaplan Jan Kadlec z Bělé, by výletu také se účastnil. Neminulo ani půl hodiny a již shromáždilo se žactvo do školy a obecenstvo nakupilo se kolem školní budovy. Správce školy nyní rychle přistrojoval žáky, chlapce za řemeslníky (zedníky, kováře, řezníky, truhláře, kominíky, bednáře apod.), hudebníky a vojáky, děvčata pak za markytánky a žnečky. Řemeslníci měli šatstvo i nástroje (zhotovil je správce školy ze dřeva, neb lepenky) takové, jakých skuteční řemeslníci buď při práci, neb při různých slavnostech užívají. Hudebníci měli nástroje „hubofony“, které jim laskavě zapůjčil p. Štěpán Grolmus a čepice se střapci, které správce školy z papíru zhotovil. Vojáci byli také ozbrojeni vším potřebným (bajonety, ručnicemi, čákami a velitel, vůdce celého průvodu měl i šavli! Markytánky koupily si oděv (červené sukýnky, černé živůtky a červené čepečky, vše zlatem lemované (soudečky se širokými pentlemi zhotovil jim správce školy. Žnečky některé měly kosy, jiné srpy a ještě jiné hrabičky, též správcem školy zhotovené. Ve dvě hodiny odpoledne vyšli žáci ze školní budovy a seřadili se před školou a vztyčili nad sebou sedmnáct červených praporků. Za nimi seřadila se hudba, za tou obecenstvo a za obecenstvem konečně dva povozy p. Josefa Beránka, hostinského v Plužné, který krom piva, též různé pečivo, které občanstvo žákům poskytlo, cukroví a jiné podobné věci vezl, a druhý povoz byl z bělského pivovaru, který též zásobu chladícího nápoje vezl. Na povel velitele V. Jeníka (žáka sedmiletého, který ale jak pravý důstojník komandoval „pochodem pochod“, spustila hudba veselý pochod a celý zástup se hnul a ubíral na místo výletu. Když hudba přestala hráti, počali zase žáci zpívati naučené pochody a střídavě trvalo to až na místo výletu. Jak četně účastnilo se obecenstvo obce Pužné vysvítá z výpovědi p. Václava Adamce, obchodníka z Mladé Boleslavi, který řekl:“Když přijel jsem do Plužné a chtěl jsem se zeptati, kudy k výletnímu místu se jede, nenašel jsem v celé Plužné žádného, jen jednu starou babičku a jednoho psa. Když přišli jsme na místo výletu, očekávali nás již hosté ze sousedních osad. Žáci odloživše rekvizity a posilnivše se nápojem a pokrmem, zapěli tři písně. Načež zase spustila hudba. Tak střídavě s hudbou žáci zpívali nacvičené písně, hráli hry se zpěvem i bez, přednášeli básně a provozovali cvičení tělocvičná z prostocviku i na nářadí, až do sedmé hodiny večer. Před odchodem k domovu děkovali někteří žáci (Marie Beránková, Josef Beránek, Josef Miler, Václav Hájek, Josef Hanzl a A. Pastorková v přáních rodiči svými jim naučených správci školy, za veškeré dobrodiní, jakož i za onu laskavost, že jim takovýto den slavnosti uspořádal. Jedno z přání těch zde namátkou poznamenávám:
Velectěný pane učiteli!
Úcta, kterou k Vám chovám, velí mi, bych v dnešní slavný den, který Jste nám připravil, osvědčila Vám svou dětinskou oddaností a dětem povinným. Přeji Vám, aby každá chvíle života Vašeho, byla hojným pramenem nevýslovných a netušených rozkoší, aby každá práce podniknuta pro blaho obce a vlasti vydávala nejutěšenější ovoce. Srdce Vaše, které bije pro dobro všeho občanstva, jest hodno odplaty takové, která též nemůže Vás minouti. Příjměte velectěný Pane učiteli toto přání, co výjev oddaného a vděčného Vám srdce a zůstaňte i nadále naším laskavým příznivcem i věrných ctitelů Vašich.
Marie Beránková, markytánka, za veškeré žactvo

Přáními těmi dojato bylo, jak obecenstvo, tak i ten, jemuž přání to patřilo, až k slzám. Každý pak správce školy ve jménu žactva za veškeré podporování a za milodary občanstvu poděkoval, kteréžto občanstvo zase hlučným „sláva, ať žije dlouhá léta učitel Josef Karban mezi námi, odpovídalo, zapěli žáci s průvodem hudby „Kde domov můj?“ a „Rakouskou národní hymnu“. Po tomto seřadil se průvod a za veselé hudby ubíral se zpět ke školní budově. Když žáci do školní budovy vstoupili, odložili své rekvizity, načež správce školy u přítomnosti místní školní rady, jakož i četného občanstva, vřelými slovy promluvil k žákům, jak o prázdninách chovati se mají, jakož i upozorniv je na den 18. srpna, jmenin to císaře Pána, rozdal jim zprávy školní, načež pomodlivše se a vzdavše tak dík Bohu za všecka v tom roce prokázaná dobrodiní, za zvuků hudby hrající nejprve „Kde domov můj?“ a pak „Zachovej nám Hospodine“, rozešli se žáci i obecenstvo domů. Tak skončen školní rok 1887 – 88. O výletě tomto rozepsal jsem se šířeji, protože místní školní rada i obecenstvo tak si přálo.
Do školy v době od 1. září 1887 až do konce 15. července 1888 bylo přijato 65 dítek a to 31 chlapců a 34 děvčat. Školou povinných dítek bylo 65, v posledních dvou rocích školní návštěvy 15. Z celkového počtu dítek všechna chodila do veřejné školy obecné. Do domácí 5í, jinde 6. Žádné z dětí nebylo pro vadu tělesnou neb duševní vyjmuto. Sedmi dětem dostalo se úlevy v docházce školní a sice ku žádosti rodičů a zdejšího slavného obecního zastupitelstva. Zatimní správce školy J. Karban má od 1. března 1888 ze služného 400 zl. a funkčního přídavku 50 zl. dostávati určený plat v c. k. berním úřadě v Bělé. Paní Anně Vavrouškové, industriální učitelce v Bělé vyplácí se roční remundace za vyučování ženským ručním pracem tři hodiny týdně dle rozvrhu po jeden a půl hodině; 54 zlatých též v měsíčních lhůtách v c. k. berním úřadě v Bělé. Za vyučování sv. náboženství platí obec zdejší 30 zlatých. V roce 1888 pracovala školská rada v tomto složení: p. Josef Miler, obecní starosta a předseda, školdozorce p. Josef Beránek, členové p. Václav Sovina, p. Václav Brůcha, p. Josef Vyhlas, farář z Bělé P. Josef Pek a správce školy p. Josef Karban. V červnu 1888 proběhla volba nová a zvoleni: Josef Miler, Karel Špringl, zkoušený podkovář Václav Jeník, domkář Josef Miler v Plužné a rolník Václav Vágner. Nevolení členové zůstávají od minula.

1888 – 1889

Školní rok 1888 – 9 počal na škole zdejší, dne 1. září t. j. v sobotu. V týž den účastnila se mládež školní se svým učitelem a mládeží čisteckou služeb Božích ve filiálním chrámu Páně v Čisté. Přišedše z chrámu Páně domů, zapsal správce školy dítky (nováčky), které sem svými rodiči uvedeny byly. Načež čten a vykládán školní řád a rozvrh hodin. V pondělí, dne 3. září oznámeno dítkám, která postoupila z prvního do druhého a z druhého do třetího oddělení a na tabuli napsány školní potřeby, jichž žáci v tom kterém oddělení potřebovati budou. Dne 20. září odpoledne šla dítka školní se svým učitelem ke svaté zpovědi do chrámu Páně v Bělé a dne 22. odpoledne ke svatému přijímání tamtéž. Týž den zavítal také do Bělé důstojný pan biskup J. Šoebl? Z Litoměřic, aby zde kanonickou vizitaci konal a svaté biřmování udílel. Za tím účelem odebral se správce školy odpoledne do Bělé, aby s obecenstvem bělským p. biskupovi vstříc vyšel. Druhý den, dne 23. září šla dítka školní opět se svým učitelem do chrámu Páně v Bělé, neb týž den konána náboženská zkouška a p. biskup udílel svátek svatého biřmování. Dne 24. září šly dítky školní se svým učitelem do Čisté, aby zde společně s mládeží čisteckou přivítaly pana biskupa, který přijel sem prohlédnouti si (nově opravený) chrám Páně, v jakém stavu se nachází. Též školu (nově vystavěná) čisteckou si prohlédl. Ještě dopoledne byli jsme doma a odpoledne se vyučovalo. Dne 4. října účastnila se mládež školní s mládeží březinskou a bělskou slavnostních služeb Božích v chrámu Páně v Bělé, konaných za příčinou jmenin J. V. Fr. J. I. Dne 21. října 1888, v pondělí o posvícení vyučováno celý den, do kostela na zádušní mši svatou dítky nešly, protože počasí bylo příliš sychravé. Opravdu podivil jsem se tomu, v jakém počtu dítky do školy se dostavily, neb pouze tři žáci chyběli. Dne 6. listopadu konal na zdejší škole inspekci důstojný Pán pan František Streit c. k. okresní inspektor, bytem v Turnově. Přijel před dvanáctou hodinou. Dítka právě psala. On prohlédl si písmo žáků. Po prohlídce písma nechal si žáky vyzkoušeti ze zeměpisu. Za tím bylo poledne a dítka pomodlivše se odešla domů. Přes poledne prohlédl si veškeré úřední knihy, spisy a práce žáků. Odpoledne žáci v I. a II. oddělení četli; byli zkoušeni z dějepisu a pan inspektor sám opravoval s nimi úkol slohový, který žáci III. oddělení v nepřímém zaměstnání vypracovali. V půl třetí odpoledne odebral se v průvodu pana starosty Josefa Milera, jenž co předseda místní školní rady, inspekci té přítomen byl, na nádraží bělské. Oslava čtyřicetiletého panování Jeho Veličenstva F. J. I. dne 2. prosince 1888 uplynulo právě čtyřicet let tomu, co na trůn císařský nastoupil J. V. F. J. I. Den ten oslavován byl po celém mocnářství způsobem rozličným. A i my, nechtíce zůstati pozadu, oslavovali jsme den ten, seč nám síly stačily. Dne 29. listopadu roku 1888 usnesla se místní školní rada, aby na památku čtyřicetiletého panování J. V. F. J. I. vysázen byl ořechový sad na místě mezi staveními p. Felixe a Josefa Jandy. Stromky ihned z ML. Boleslavi objednány byly a přinešeny. Kolíky k nim zhotovil, červenobíle natřel a tabulky s nápisy pamětními opatřil p. Karel Sovina. Dne 2. prosince, kdy na školní budově také prapor červenobílý vlál, sešlo se žactvo školy zdejší, obecní zastupitelstvo, jakož i mnoho obecenstva ve školní budově a po jedné hodině vše v slavnostním průvodu odebralo se na místo určené, kde po řeči pana obecního starosty Josefa Milera vysázeny byly stromky. U každého stromku stálo několik dítek, jako kmotři. Když stromky vysázeny byly, zapělo žactvo i s obecenstvem „Národní hymnu“ a pak odebralo se vše, žactvo i obecenstvo zpět do školní budovy, kde se v oslavě pokračovalo následovně: Žáci zpívali písně na oslavu J. V. F. J. I. složené, přednášeli básně k této příležitosti právě se hodící, správce školy p. Josef Karban promluvil, jak k obecenstvu, tak i k žactvu o životě a působení J. V. Fr. J. I. Na konec pak podělováno žactvo různými potřebami školními, které z peněz z výletu zbylých zakoupeny byly. Když pak žáci obdrželi zprávy školní a správce školy upozornil na výtah ze zákona na nich vytištěných, zapěli žáci s obecenstvem, při osvětlení celé budovy školní „Národní hymnu“, načež se vše domů rozešlo. Dne 25. prosince uspořádal správce školy p. Josef Karban žákům svým vánoční stromek. Žáci sešli se ve školní budově, kde již přistrojen byl vánoční stromek. Žáci sešli se ve školní budově, kdež již přistrojen byl vánoční stromek a přichystáno mnoho jablek, ořechů, švestek a vánoček. Netrvalo dlouho a k slavnosti shromáždilo se také tolik obecenstva, že ani do školy vjíti se nemohlo a v síni státi musili. Ve čtyři hodiny počala slavnost. Žákyně Em. Špringlová přednesla proslov k slavnosti té, načež žáci zpívali různé vánoční písně. Obzvláště se líbila „Koleda ptáčků“, takže ku přání opakovaná býti musila. Po zpěvech podělováno žactvo ovocem, vánočkami a cukrovinkami a učebnými potřebami; přičemž správci školy vypomáhali někteří páni občané z Plužné: předseda zdejší školní rady p. Josef Miler, p. Karel Špringl, p. V. Sovina p. V. Jeník, p. V. Vágner a p. Matoušek. Načež správce školy promluvil k obecenstvu; že těší ho velmi, že vždy podporuje ochotně jeho snahy, jde – li o to, aby nějaká slavnost dítkám, nejdražšímu to pokladu jich, uspořádána byla. Načež zase napomínány dítky, aby pamětlivy byly toho a aby snažily se vždy, by pilností a mravností, jak rodičům svým, tak učiteli svému radost dělaly a jednou až dorostou řádnými občany, chloubou obce i vlasti své slouti mohly. Nyní zapěli žáci ještě „Kde domov můj“ a „Zachovej nám Hospodine“ a tím slavnost o sedmé hodině večerní skončena. Že zábava všem se líbila, toho důkazem bylo to, že nechtělo se obecenstvu od slavnosti té a ještě rádo by bylo bývalo při slavnosti té. Ovoce a vánočky darovali občané pluženští, cukrové koupil správce školy za peníze, jež markytánky při výletu vybraly. Dne 13. ledna 1889 obdržel správce školy dekret, kterýmž byl jmenován definitivním učitelem na škole zdejší. Dne 30. ledna v noci roku 1889 stihlo vznešenou rodinu císařskou veliké neštěstí. Jeho císařská Výsost, korunní princ Rudolf v Meierlingu u Bádenu náhle zemřel. Těžká to, ochromující rána stihla nejen Nejjasnější dům panovnický, ale i veškerou rodinu národu rakouských, zejména pak národ náš, mezi nimiž Jeho císařská Výsost prožil nejkrásnější dny Svého mnohoslibného života. Učitelstvo lká nad ztracenými nadějemi, jež skládalo v osvíceného Následníka – Syna vznešeného Zakladatele novodobé školy a Ochránce rovnoprávnosti ve školách. Dne 21. května 1889 o třetí hodině odpolední vykonána byla ve chrámu Páně v Čisté společně s dítkami školy čistecké a březinské zkouška z katolického náboženství. Dne 14. července byl konán opět výlet do tzv. „Brůchových roklí“. Program byl proti minulosti obohacen o divadelní představení, za přispění místních pánů ochotníků: „Láska k vlasti“ s předehrou „Na bojišti“ (toto představení vyneslo 23 zlatých ve prospěch školní mládeže. O šesté hodině dalo se však do deště a pršelo až do večera tak, že výletníci zcela promoklí se domů vrátit museli. V pondělí 15. července sešla se opět dítka do školní budovy, kamž i dostavili se členové místní školní rady. Zde rozdali se dítkám ještě zbytky od výletu jako:cerguláty, housky, cukroví, ořechy atd. Též rozdaly se žákům práce školní, které si též dříve členové místní školní rady prohlédli. Do školy v době od 1. září 1888 až do konce června 1889 bylo zapsáno 58 žáků. Nový školní rok započal v pondělí 2. září 1889. Dne 16. října o zdejším posvícení byl správce školy a mládež školní na zádušní mši svaté ve filiálním chrámu Páně v Čisté. Když v měsíci říjnu obdržel důstojný Pán p. farář J. Pek místo při faře bezdězské a tam se přestěhoval, nebylo možno jednomu duchovnímu farní kolatury bělské, administrátoru p. Kadlecovi vyučování náboženství katolického ve venkovských školách (Plužná, Čistá, Březinka) českých a (Hlínoviště a Vrchběl) německých obstarávati a proto vybídnut byl správce školy, aby do té doby, než bude moci katecheta opět do školy docházeti toto vyučoval. K vánoční slavnosti sešlo se mnoho obecenstva, dokonce i z Březinky a Bukovna. Dne 15. ledna muselo býti zastaveno vyučování, jelikož nemoc, tzv. „epidemická chřipka“, která v měsíci tom skoro po celé Evropě zuřila, tak se na zdejší škole rozšířila, že přes polovic žáků bylo nemocno. Také letos se dítka účastnila procesí na Bezděz. Dne 20. července konal se opět výlet do „Brůchových roklí“, který tentokrát financoval také obecní úřad. Letošní výlet byl obohacen chlapeckým hasičským cvičením se stříkačkou i bez ní a naposled Poplach (hašení ohně). Návštěva obecenstva jak z Plužné, tak i z okolních obcí byla velmi četná. Za vybrané peníze bude dítkám uspořádán vánoční stromek. Tak ukončen školní rok 1889 – 90.

Ve školním roce 1890 – 91

odbývalo se vše, jako v roce předchozím, jen školní výlet dne 12. července uspořádán byl do tzv. Kovářovy hory. Mimo domácí občany bylo přítomno mnoho pánů z Bělé, z nádraží ČD a z továrny p. Menzela, z Čisté, Březinky a Katusic. Dne 16. července navštívil učitel se žáky továrnu pana Menzela, kež tito za vedení p. Doubravy a Starzýho, vše si prohlédli a na zpáteční cestě v hotelu p. Menzela pivem, chlebem, máslem a syrečky byli vyčastováni. Tak zcela zakončen rok 1890 – 1. V tomto roce je na škole zdejší 60 dětí.

Ve školním roce 1891- 2

odbývalo se vše jako v roce předchozím, jen dne 27. září přijel Jeho Veličenstvo do Prahy, aby navštívil a prohlédl si zemskou jubilejní výstavu. Po třídenním pobytu v Praze se odebral také J. V. zvláštním vlakem do Liberce a na večer se vrátil zase zpět do Prahy. Na některých stanicích dráhy té, zastavil vlak a císař Pán vystoupil. Podobně stalo se též na stanici dráhy v Mn. Hradišti. Den před tím poukázáno dítkám na vznešenou návštěvu J. V., promlouváno a vypravováno dítkám o J. V., obrazy členů rodiny panovnické ověnčeny a konečně pomodlili se žáci za J. V., by ještě dlouhá léta jej Bůh na živu zachovati ráčil. Jako v předešlých letech účastnili jsme se procesí na Bezděz a dne 6. ledna pořádal jsem v učebně slavnost vánočního stromku. Dne 17. června uspořádán výlet do tzv. „Kovářovy hory. Na místě výletním, kdež ku pohodlí obecenstva z prken lavice a stoly zbudovány byly, sešlo se mnoho hostí, zvláště z Bělé a Čisté. Program tentokrát obohacen o vojanské cvičení s ručnicemi i bez nich. V tomto školním roce byl zdravotní stav školní mládeže velmi neutěšený. Dítky od podzima až do jara v dosti značném množství byly stále nemocné. Příčinou toho byla zajisté asi malá, nizká, dítkami přeplněná učebna.Tak v říjnu 1891 onemocněly dítky diftérií, kteráž až skoro do vánoc mezi dítkami potrvala. Věc oznámena prostřednictvím obecního úřadu slovutné c. k. školní radě. Dne 3. listopadu přijel pak c. k. krajský fysik z Ml. Boleslavi na komis a zjištěna diftérie. U příležitosti této zdělán protokol a panem krajským fysikem, starostou obce a správcem školy podepsán, v němž se příčinou nemocí těch uvádí hlavně špatná učebna, postačitelná pouze pro 25 – 30 žáků a ne pro 60. Zároveň poukazuje se v protokolu na špatná kamna, špatnou ventilaci, špatné záchody atd. V lednu a únoru pak roku 1892 byly nemocny zase dítky školní zaušnicemi, kteráž to nemoc mezi dítkami až do jara potrvala. V létě pak se zdravotní stav dítek zlepšil. Na základě protokolu pana krajského fyzika z Mladé Boleslavi nařídila okresní školská rada přípisem ze dne 14. listopadu 1891 toto: Že místní školní rada co nejdříve postarati se má o novou školní budovu. Že železná nedostatečná kamna v učebně mají býti nahrazeny kachlovými. Že jednotřídní škola v Plužné bude mít vyučování polodenní potuď, pokud nová kamna do učebny dána nebudou a pokuď nemoci nakažlivé v obci nepominou. Na základě odstavce tři zavedeno ve škole zdejší dne 25. listopadu vyučování polodenní, kteréž až do ledna 1892 potrvalo, načež vyučovalo se zase celodenně. Dnev2. června 1892 konal na zdejší škole inspekci slovutný c. k. okresní školní inspektor p. František Streit. Přišel z Čisté asi ve čtvrt na dvě odpoledne. Nechal z jednotlivých předmětů učitele vyučovati žáky, zkoušeti, jakož i sám otázky žákům kladl a tyto zkoušel. Též tělocvik správce školy s žáky dělal – prostocvik i na nářadí. Po vyzkoušení žáků, promluvil o důležitosti očkování a dal žákům mravné naučení, jak nadále chovat se mají. Potom prohlédl si práce žáků a úřední knihy, zahrádku a místnosti školní, nažeš po delší promluvě s přítomnými členy místní školní rady by co nejdříve o novou školní budovu se postarali, asi o půl páté hodině odpolední odešel do Bělé. Po vykonané inspekci očkoval p. MUDr. Stuchlík z Bělé školní dítky. Dne 17. srpna toho roku přijela do plužné komise na ohledání místa pro novou školní budovu. Komise ta sestávala ze slovutných těchto pánů: předsedy c. k. okr. Školní rady p. J. Maydla, c. k. okresního školního inspektora p. Fuchsa, krajského fysika z Ml. Boleslavi a p. Ing. Podhájského též z Mladé Boleslavi. K tomuto komisionelnímu ohledání místa stavebního dostavila se též místní školní rada, až na pana Matouška, který se omluvil a na místo něho nastoupil p. Felix Janda (náhradník). Staré školní stavení bylo opět uznáno za nevyhovující a přikročeno k ohledání stavebního místa na zahradě p. F. Jandy, kteréž schváleno. Na to sepsán o všem protokol, v němž se též místní školní rada zavázala, že do konce července 1893 postaví novou školní budovu. Ve školním roce 1891 – 2 konala místní školní rada celkem dvanáct schůzí. Důležitější jsou tyto: Ze dne 23. listopadu 1891 v níž usnešeno, by do učebny byla dána kamna kachlová. Ze dne 13. prosince 1891, při které usnešeno, že nová školní budova by byla nejlepší na zahradě p. F. Jandy. Ze 14. prosince 1891 v níž koupeno místo pro novou školní budovu od p. Felixe Jandy, sdělán náčrtek plánu a zatimní rozpočet. Ze dne 12. srpna 1892 v níž usnešeno, že komisionelní ohledání místa pro novou budovu školní dne 17. srpna 1892 o deváté hodině ranní, mají se účastnit všichni členové místní školní rady. Na počátku školního roku 1891- 2 bylo zapsáno na jednotřídní obecné škole v Plužné 64 dítek a to 33 chlapců a 31děvčat.

Školní rok 1892 – 3

se odbýval jako předchozí, jen po druhé tu byl pan školní inspektor 21. srpna, podívat se jak pokračuje stavba nové školní budovy. V tomto školním roce měla místní školní rada 25 schůzí, které skoro vesměs se týkaly stavby nové školní budovy v Plužné. Důležitější jsou asi tyto: Dne 1. ledna 1893 byl předložen zhotovený plán na novou školní budovu ku schválení. Neschválen, jelikož místní školní rada chtěla plán na školní budovu jednopatrovou a byl jí předložen plán jen na budovu přízemní. Dne 6. ledna 1893, za přítomnosti p. Damce, stavitele z Mnichova Hradiště trvala místní školní rada na tom, aby se postavila škola o poschodí a taký plán měl pan Damec zhotoviti. Dne 10. ledna 1893 Obecní zastupitelstvo předložilo opis usnesení ze dne 8. ledna 1893; v němž odůvodňuje, že v Plužné budovy o poschodí není třeba a že stavěti se má budova o přízemí. Místní školní rada svolila. Dne 10. února 1893 byl předložen rozpočet a plán nové školní budovy k prohlédnutí, schválení a zaslán ke schválení okresní školní radě. Dne 18. května 1893 byly vyhotoveny podmínky k pronájmu nové školní budovy a dne 29. ledna 1893 změněn plán tak, by u kabinetu do návse byla okna.

Školní rok 1893 – 4.

Nová školní budova a slavnost jejího svěcení.
Kolem sv. Václava r. 1893 byla dohotovena nová školní budova čp. 54, až na kamna, která teprve asi kolem 15. prosince 1893 byla postavena. Dne 16. února 1894 předsevzata sl. c. k. okresní školní radou kolaudace nové školní budovy za přítomnosti těchto pánů členů slavné c. k. školní rady slovutného Pána p. Maydla, předsedy okresní školní rady, slovutného Pána p. Fr. Streita, c. k. okresního školního inspektora p. Hořice, okresního fysika, stavebního inženýra p. Šefrlinka, pak celé místní školní rady a všech pánů mistrů, kteří jednotlivé práce pronajaty měli. Budova příjmuta a nařízeno, by scházející, jak lavice, záclony, nároží do kabinetu, plášť ke kamnům, tělocvična, co nejdříve ještě pořízeny byly. Zároveň bylo rozhodnuto, že se má vzíti zahrada tak veliká, jak při komisionelním ohledání zabrána byla. Též ustanoveno, že vysvěcena má nová školní budova být o velikonočním pondělí, avšak budova posvěcena tu neděli po velikonocích 1. dubna 1894 o třetí hodině odpolední slavnostním způsobem takto: V půl třetí přišel průvod od domu p. Milera, starosty obce ke staré budově školní, kdež byla shromážděna školní mládež, okolní páni učitelé a duchovenstvo ( farář z Bělé P. Václav Španiel, převor z Bělé Antonín Pavlík, Otto Rajek a kaplan z Bělé Josef Brož). Zde stanul průvod a seřadiv se tak, že napřed jeli mládenci na koních, za nimi hasiči, dívky, duchovenstvo, učitelstvo, obecní výbor s místní školní radou a pak ostatní obecenstvo. Odtud bral se průvod k soše Ježíše Krista, kde zapěn učitelstvem a slavným zpěváckým spolkem Bezděz Veni sancte. Načež bral se průvod k budově nové školy, před níž byla postavena brána chvojím ověnčená a prapory červenobílými ozdobená. Též na budově školní vlály dva prapory; jeden barvy národní, druhý říšský. Zde u dveří budovy školní stanul průvod a učitelstvo se zpěváckým spolkem opět zapělo. Zde přednesla žákyně Marie Matoušková přiměřenou báseň k této slavnosti se hodící. Pan starosta obce p. L. Miler odevzdal správci klíč nové školní budovy, osloviv jej zároveň příhodnou řečí. Po té zase správce školy děkoval za to panu starostovi a všemu občanstvu, že o zřízení nové školní budovy se postarali, pověděl, co škola jest a jak v ní mládež vésti, by z ní byli jednou řádní občané a synové vlasti, načež otevřel budovu školní a průvod bral se dovnitř, kde odbýváno svěcení. Po svěcení zase přede dveřmi budovy školní promluvil k shromážděnému lidu vřelými slovy světitel p. Václav Španihel. Po řeči této zapisovali se někteří hosté do pamětní knihy pluženské školy, načež za defilování bral se průvod zpět k staré škole a bytu starostovu. Učitelstvo a duchovenstvo zůstalo v bytu správce školy, Josefa Karbana. Z banketu (hostiny), jak usnesla se místní školská rada ve schůzi své v březnu 1894 konané nebylo ničeho, jelikož prý obecní výbor s tím nesouhlasí. Učitelstvo a duchovenstvo pohosti správce školy sám, na své útraty, kteříž pak u něho dlouho u večer se bavili, žijíc tak v přátelském kroužku. Ve školním roce 1893 – 4 vyučovalo se na zdejší škole až do 3. dubna 1894 polodenně, když pak dne 16. února 1894 nová školní budova svému účelu odevzdána a dne 1. dubna 1894 vysvěcena byla, počalo se dne 3. dubna na škole zdejší vyučovati opět celodenně.
Školní rok 1894 – 5 nebyl zakončen jako na jiných školách 13. července, jelikož na týž den měl správce školy dovolenou. Byl na pohřbu své tchýně. Opět pořádána slavnost vánočního stromku (peníze na slavnost byly dány z obecní pokladny. Tento školní rok bylo zapsáno 65 dítek. Školní rok 1895 – 6 byl zakončen již 30. června, neboť v týž den z rozkazu pana Alfonse Hořice, c. k. okresního lékaře v Mnichově Hradišti byla škola zavřena, jelikož tři čtvrtiny školních dítek a i dítky správce školy onemocněly zádušním kašlem. V tomto školním roce nebylo ani jediné schůze místní školní rady. Dítek zapsáno 57. Do pětitřídní obecné školy v Bělé chodil jeden chlapec a do soukromé klášterní školy také jeden.
Ve školním roce 1896 – 7 navštěvuje místní školu 54 dítek.

Dál pokračují „Zvláštní události v obci Plužné od roku 1879“
(ze školní pamětnice školy pluženské z let 1879 – 1903 větší část zápisů zapsal p. učitel Karban)

Dne 18. června 1880

zůstane v živé paměti všech občanů pluženských. Okolo druhé hodiny odpolední vystupovala znenáhla mračna od západní strany, nabývající vždy rázu děsnějšího; vzdor tomu svítilo slunce stále, jako by nedbalo na blížící se změnu počasí. Ke čtvrté hodině stávala se mračna černější, tu i tam žlutavá, předpovídající bouři, kteréžto také ve svém celém rozsahu se blížila. Dusno bylo strašlivé a všichni občané zdejší, očekávali se strachem dobu budoucí, neb myslilo se všeobecně na krupobití. Očekávání to, bylo zklamáno jiným se přihodivším. Bouře blížila se stále, rachot hromu vždy okamžitě za bleskem se ozývající, oznamoval, že bouřka je právě nad námi. Asi ve čtvrt na sedm večer udeřilo dvakrát za sebou, tak mocně, že každý mimovolně se potácel, okna mocně se otřásala a každý věděl, že rána ta platila obci, což se i stalo. Uhodilo totiž v domě čp. 13 p. Beránka, který hospodářství to teprve před čtrnácti dny koupil. Blesk proraziv klenutí chléva zabil krávu, omráčil služku právě ve chlévě jsoucí a zapálil obilnici, chlévy, stáj a kůlnu, zničiv všechny hospodářské stroje, jichž škodu páčil si majitel na 900 zlatých. Usilovným namáháním všech přikvapivších a stříkačky čistecké a březinské, byl oheň obmezen jen na dříve jmenované části jmění.

Dne 10. června 1883

stihlo zdejší obec neštěstí takové, jehož není pamětníka. Po půl šesté? (nemožno rozluštit, poznámka JM v přepisu) přihnala se rychlostí ptačí děsná mračna, která ihned strašlivě, zkázonosné krupobití chrliti počala. Kroupy velikosti slepičích vajec metány silou vichrem k zemi a kem dopadly zahynul život rostlinný. Ano i zvířata tažná velmi mnoho utrpěla a několik hus krupobitím zabito jest. Zhouba byla hrozná. Do dvaceti minut krupobití trvalo. Úroda celá byla naprosto zničena, rostliny kořenné nedosahly ani poloviny své obyčejné velikosti. Z občanů byli jen tři na menší části pojištěni. Ve školní budově rozbito krupobitím 21 tabulek skleněných v oknech. I štěpnička utrpěla velké škody.

Roku 1887

bylo o sv. Josefu dne 19. března ještě tolik sněhu, že na saních bylo možno se voziti. Zimavý čas potrval dlouho v březnu a minul až ku konci dubna, čímž setba plodin hospodářských se zpozdila.

Roku 1887

dne 10. dubna na hod Boží velikonoční, před půlnocí, vyhořel domek s budovou (starou) školní sousedící, pojištěného Štěpána Valenty. Rychle se dostavivší spolek dobrovolných hasičů ze sousední nejbližší osady Březinky s ochotnými občany pluženskými oheň pouze na toto stavení Valentovo omezili. (Upřimného vděku za hájení majetku školního správce /byl v Šemánovicích na Mělnicku řídit funkce katolického chóru/ a života sestry jeho Anny Žďárské dostalo se všem, zvláště ctěné rodině Václava Brůchy, člena místní školní rady. Tentýž rolník a p. Povolný přistěhovali učitele Josefa Žďárského za tání sněhového z Loukovce do Plužné). Nový kamenný domek p. Valenty postaven ještě téhož roku, ale s patřičnou vzdáleností od budovy školní.

V měsíci červnu 1887

byl postaven nový laťkový plot kolem zahrady u školní budovy, a to bez doprošování učitelova. Starý sešlý plot koupil učitel Josef Žďárský za 20 krejcarů, ale nechal ho zdarma svému nástupci Josefu Karbanovi, an zvláštních sání nebylo (odvoz plotu na nové působiště by se nevyplatil, poznámka JM v zápisu).

V měsíci říjnu 1887

povolilo mi slavné obecní zastupitelstvo 10 zlatých na výlohy; ježto vzešly mi pobytem mým na přednáškách při zemském pomologickém ústavu v Troji u Prahy od 5. . 15. srpna t. r. Účastnil jsem se jich proto, bych zdejší školku ovocnou zručně řídil ku prospěchu obce. Za tuto peněžitou pomoc vzdávám tímto nejsrdečnější díky. V téže schůzi říjnové učiněn návrh p. Václava Soviny, poříditi hasičské náčiní a hasičský sbor. Návrhem pana V. Jeníka, zkoušeného podkováře, postavena v listopadu kůlna a pořízena nákladem obecním roku 1887 stříkačka a potřebné hasičské náčiní.

Ve čtvrtek 15. prosince 1887

ráno, sotva že dítky školní se pomodlily a násobilku spakovati začaly, vyrušeny byly zvoněním na poplach: hořelať u občana p. Jiřího Kubíčka stodola. Vznik ohně toho nevypátrán a oheň omezen nově pořízeným hasícím náčiním domácím a ochotou občanů zdejších a hasičů z Březinky, pouze na stodolu, jež i se zásobami vyhořela. Pojištění dostal majitel vyplaceno. Pro stranictví ve volbách obecního zastupitelstva a nového starosty – v čemž Josef Žďárský ani nejmenší účastenství neměl; pro tuhý zápas mezi stranami tzv. „domácí“ a „přistěhovalou“ a jiné trudné osobní poměry zdejší, nebylo možno správci školy Josefu Žďárskému ani čtenářsko – hospodářské besídky, ani hasičského sboru, čemuž s plnou duší a se vřelým srdcem přál a o čež se i zasazoval-. – (nelze přečíst, poznámka JM v zápisu) zaraziti.

Roku 1888

před sv. Josefem roztál všechen sníh takřka najednou. Avšak po sv. Josefu na nově počal padati a napadlo ho tolik, že opět na saních jezditi bylo možno. Sníh ten dlouho zůstal ležeti, až asi v polou dubna, všechen velmi rychle roztál. Tím vzniklo tolik vody, že plnou návsí pluženskou hnala se a děti z doleního konce ani do školy jít nemohly. Hospodářům způsobil sníh ten dosti škody na ozimích i na jetelích. Jarní setí také nastalo déle než jiná léta.
Dne 20. května, právě neděli svatodušní, asi kol páté hodiny zachmuřilo se nebe černými mraky a o hodinu později o šesté hodině večerní strhlo se povětří a silné krupobití, které asi tři čtvrtě hodiny trvalo a hospodářům na obilí (právě dávali se pojišťovati a mnohým pojištění neplatilo, protože ještě asi 24 hodin od pojištění neuplynulo!), jakož i na kvetoucím stromoví značných škod způsobilo. Poněvadž tento rok radostná památka čtyřicetiletého panování J. V. F. J. I. připadá, chtěli někteří občané, by na památku toho hasičský sbor sestaven byl, protože ale všichni stejného smýšlení nebyli neuskutečnila se věc ta a k návrhu p. V. Jeníka, podkováře zdejšího usneslo se obecní zastupitelstvo na tom, by na průhoně k Březince na památku této radostné události, vysázen byl sad o čemž také sl. c. k. hejtmanství vědomost dána byla.

Celý rok 1888

až do října byl velice mokrý a studený, takže osení špatně rostlo, zvlášť málo jetelů se uvedlo. Ve žních též velmi deštivo bylo, takže obilí posečené skliditi se dobře nemohlo a dosti mnohým hospodářům vzrostlo. Obzvláště v měsíci srpnu také přívaly přišly, že řeky se rozvodnily a krajiny kol nich zaplavily (Jizera u Turnova) a tak četných škod nadělaly. Tento rok dobře uvedly se leny, ale zato zase brambory skoro všechny shnily. Protože létro bylo studené a mkré, těšili se hospodáři, že podzimek bude alespoň krásný, ale i tu se zklamali, neb již 5. listopadu velké mrazy přišly. Tyto mrazy poničily v okolí obce mnoho cukrovky, bílé řepy i něco brambor. Dne ? (nelze přečíst, poznámka JM v záznamu) o sedmé hodině večer chytil stoh p. Gustava Pohla, který za humny byl umístěn. Značnou září vyburcováni, nejen domácí obyvatelé, ale i občanstvo okolních obcí. Sbory hasičské, které se sem dostavily, byly z Březinky a z Bělé. Protože však nebezpečí žádné nehrozilo, odešly zase hnedle, aniž by se o hašení pokoušely. Též sbor čistecký spěchal k požáru, ale vida asi z polou cesty, že to jen stoh, vrátili se domů. Majitel stohu byl pojištěn a náhradu obdržel.

Mrazy v roce 1888

které již počátkem listopadu začaly, v prosinci zase polevily, tak že o vánocích nebyl sníh a blátivo, což trvalo asi do 20. ledna 1889, kdy počaly vánice sněhové a tuhá zima trvala až skoro do dubna. V dubnu se oteplilo, sníh stál a nastalo dosti příjemné, teplé, jarní počasí. Zvlášť krásné počasí bylo v květnu. Příjemné teplo s častými deštíky stále se střídalo. Každý, i ti nejstarší lidé říkali, že tak krásný máj nepamatují. Protože se říká „Krásný máj v stodole ráj“ těšil se každý hospodář na hojnou žeň. Avšak červen rozhodl jinak. V měsíci tom nastala taková sucha, že téměř všechno schlo a kdyby alespoň začátkem července nebyl přišel déšť, zajisté by bylo se tak stalo.

Dne 12. července, asi o čtvrté hodině počalo se mračit. Černá mračna stahovala se čím dál tím více nad obec pluženskou, takže takřka tma nastala a každý kdo nebyl doma, spěchal domů, neb tušil, že něco strašného příjde. A skutečně. Náhle strhlo se strašné povětří a s ním krupobití, které na skromné úrodě škod nadělalo. Občané byli většinou u různých pojišťoven pojištěni. Žně byly celkem dosti dobré. Obilí pěkně suché domů se sklidilo, též brambory, kterých bylo na to sucho dosti mnoho. Podobně i bílá řepa a cukrovka, Sýpka obilí byla poměrně malá. I v tomto roce počaly mrazy již v říjnu, avšak brzy zase přestaly. Též sníh již v listopadu napadl, ale zima až do vánoc byla zcela mírná.

Počátek roku1890

byl vlhký, časté mlhy a deště bývaly a ty příčinou byly nemoci tzv. „epidemie chřipky“, která v týž čas skoro po celé Evropě se rozšířila. I v Plužné bylo velmi mnoho lidí nemocných. Školních dítek nemocno bylo přes polovic a tak se stalo, že 15. – 17. ledna vyučování zastaveno býti muselo a škola se vytápěla a provětrávala. Po dešti a mlze často přišel opět mráz a země celá se pokryla korunou ledovou a lidé jen stěží mohli vykonávati potřebné cesty. Tak střídalo se počasí až do jara, které bylo dosti pěkné, ale studené. Též léto bylo studené a mokré. Zvlášť ku konci měsíce října bylo tak deštivo, že sena a ovsy ani skliditi se nemohly. Musily totiž na poli zůstati až čtyři neděle. Řeka Vltava následkem stálých dešťů tak se rozvodnila, že krajiny kolem sebe, níže položené zcela zaplavila a velikých škod nadělala. Též město Prahu zaplavila a starobilý Karlův most zbořila. Mezi obyvateli, jež povodeň stihla, vznikla veliká bída a obyvatelstvo hledělo jí ulehčiti různými sbírkami mezi sebou konanými. Též řeka Labe, Dunaj a jiné následkem stálých dešťů velice se rozvodnily. V roce tom vešel také v obci Plužné v život spolek hasičský, který již v srpnu roku předešlého zakládati se počalo a správce školy zvolen jeho prvním velitelem. Kéž by však jen dlouho v dobrém stavu beze svárů k ochraně bližních potrval. Též čtenářská besídka měla býti tento rok založena, ale nesvornost občanská jako vždy rozbila ji. Členů do besídky zapsáno bylo již šestnáct.

Zima roku 1891

byla tuhá s velkými vánicemi sněhovými spojena (zvlášť v lednu a únoru). Jaro bylo pěkné a léto vlhké a chladné, což na pozemky zdejší bylo velmi dobré, tak že úroda tohoto roku byla pěkná. Kroupy se letos takřka ani neukázaly. Sena pro mokro většinou shnila. Obilí ve žních a otavy sklidily se celkem dobře. Též brambory a řepa. Podzim byl suchý a teplý a hospodářům se dobře silo. Počátkem prosince se ještě silo žito. Mírné a teplé počasí s mlhami trvalo skoro až do vánoc. Roku toho založena také na vyzvání hospodářského spolku pro okres Bělský hospodářská besídka, která čítá šestnáct členů. Předsedou je Václav Sovina, rolník, jednatelem Josef Karban, správce školy, pokladníkem Josef Flusek, rolník.

Od roku 1892 nezaznamenávány události druhu výše uvedeného a pamětní kniha školy pluženské psána dle vynesení veleslavné c. k. zemské šk. Rady, jež v měsíci v únoru 1892 vydáno bylo.

Školní rok 1897 – 8.

V tomto školním roce se místní školní rada sešla podvakrát. V prvé jednalo se o potrestání Fr. Grolmuse a Rud. Koutského skrze krádež pistole p. J. Janouška. Ve druhé, kolik peněz dáti se má z daru dolnocetenské a katusické záložny chudým žákům na školní potřeby. Ustanoveno a nedostal správce školy nic a tak nemohl žádné potřeby koupiti. V roce tomto a to dne 27. října 1897 jmenoval Jeho Excelence pan c. k. ministr kultury a vyučování slovutného Pána pana Rudolfa Jedličku, profesora c. k. čes. Stát. gymnázia na Novém Městě v Praze cís. Král. Okr. Školním inspektorem pro české školy šk. okresu zdejšího, okresu Liberec a Jablonec a týž dne 21. listopadu 1897 se sídlem v Mnichově Hradišti službu svoji nastoupil. Výšejmenovaný c. k. okr. Šk. Inspektor konal inspekci na škole zdejší dne 5. května. Při konané inspekci vyučoval a zkoušel žáky z různých předmětů učitel sám, dílem slovutný c. k. okr. Šk. Inspektor. Po skončeném vyučování prohlédl si veškeré úřední knihy, práce žáků, školní zahradu, kabinet a v něm uložené školní pomůcky. Počátkem června onemocněla tři školní děvčata p. Václava Voborníka a čtyřletá dcera správce školy nakažlivou nemocí zvanou „croupus“. Za tím účelem nařízeno vyučování na škole zdejší na týden přerušit. V tomto školním roce do místní školy chodilo 53 dětí z toho 24 chlapců a 29 děvčat.

Školní rok 1898 – 9

Dne 10. září 1898 rychlostí blesku rozlétla se světem strašlivá zpráva, že ve švýcarském městě Ženevě byla zavražděna J. V. Císařovna rakouská Alžběta, italským anarchistou Lukchenim na břehu jezera Ženevského, poblíž největšího mostu městského, ve stínu dvou mladých stromů lipových za nejjasnějšího dne. Odtuď mrtvola Jejího V. převežena dne 15. září do Vídně a zde po dva dny ve dvorní kapli vystavěna. Statisíce lidu proudilo k rakvi zesnulé, by ještě jednou spatřili mrtvolu své milované Císařovny. Dne 17. září uložena byla do kapucínské hrobky vedle rakve svého syna, korunního prince Rudolfa. Na věčnou památku zesnulé Císařovny založil J. V. řád „Alžbětin pro paní, které získaly si zásluhy pro všeobecné blaho, dobro lidstva. Jakmile správa školy se dověděla o zavraždění J. V. ihned vyvěšen jest na budovu školní černý prapor na znamení smutku, kterýž na ni až do dne pohřbu vlál a sl. c. k. okr. Hejtmanství v Mnichově Hradišti zasláno projevení soustrasti J. V. s prosbou by toto, soustrast tu na příslušných místech laskavě tlumočilo.

Výtah ze Školní pamětnice (knihu zhotovil Antonín Rechtberger, knihař v Bělé pod Bezdězem) provedl v roce 2009 obecní kronikář Josef Müller.

Školní rok 1903 – 4

počal na zdejší škole zdejší v úterý dne 1. září. V týž den byly dítky školní na „Veni sancte“ v Bělé a odpoledne byl zápis žáků nově přibylých. Ve středu, dne 2. září byli žáci rozděleni do oddělení. Ukázány jim, a na tabuli napsány školní potřeby, kterých potřebovati budou. Čten a vyložen školní řád. Dnem třetím zářím počalo pak pravidelné vyučování. Školní rok byl zakončen na škole zdejší dne 15. července 1904. V týž den byly dítky školní v kostele v Bělé. Po návratu z kostela byly žákům rozdány jejich školní práce a školní zprávy. Po rozdání obého, vzdaly dítky ještě jednou modlitbu Díky Bohu za dobrodiní v tomto roce jim prokázaná, zapěly rakouskou národní hymnu a Kde domov můj. Když pak obdržely naučení, jak o prázdninách se mají chovat, rozešly se domů. V tomto školním roce předsedal jako okresní hejtman v Mn. Hradišti a předseda okresní školní rady P. František hrabě Thun. Ve školním roce tomto konáno se žáky více vycházek do okolí. V září 1903 na Horku do Plužné, v říjnu do Bezvele, v květnu 1904 do Kovářovy Hory a ku nádraží, v červnu do dolu u Lín a v červenci ku Bělé. Při všech vycházkách hleděno k tomu, aby žáci byli poučení. Hlučných výletů konáno nebylo. Počet dětí školou povinných v obci 39.

Ve školním roce 1904 – 5

byl předsedou místní školní rady 7. května 1905 p. František Janoušek, nově zvolený starosta. Dříve byl členem místní školní rady a školdozorcem. Školdozorectví mu bylo i nadále ponecháno. Na místo něho nastoupil do místní školní rady p. Josef Miler z čp. 35; domkař v Plužné, který byl dříve náhradníkem. Třetím voleným členem byl p. Karel Špringl, rolník v Plužné. Náhradník zbyl nyní jen jeden a to p. Josef Moc, domkař v Plužné. Ve školním roce 1904 – 5, v měsíci listopadu byly dítky nemocny spalničkami, za kteroužto příčinou byla škola v Plužné od 10. do 20. listopadu uzavřena.

Ve školním roce 1905 – 6

nastupuje místo okresní hejtman a okresní školní rady J. U. Dr. Jaroslav Kreuzmann. Konáno deset vycházek do okolí.

Během školního roku 1906 – 7

v roce 1907 byli do místní školní rady zvoleni: předseda místní školní rady a starosta obce František Janoušek, mistr kovářský v obci Václav Jeník a rolník v Plužné Václav Novák.

Ve školním roce 1907 – 8

v roce 1908 připadlo šedesátileté výročí panování J. V. Fr. Jos. I. Na oslavu tohoto jubilea zdejší školní mládež konala pluženskou stromovou slavnost o velikonočním pondělí (dne 19. dubna 1908). V týž den se žáci sešli o půl druhé hodině v budově školní, před kterou se také shromáždilo četné domácí i vůkolní obecenstvo, členové místní školní rady a více členů obecního výboru. O druhé hodině odpolední vyšli žáci ze školní budovy s praporky barev národních, s rýči, motykami, kolíky červenobíle natřenými, svazečky proutků, vše stužkami barev národních ozdobenými a za zpěvů písní pochodových, ubírali se v průvodu s četným obecenstvem k místu. K okresní silnici u čp. 28 v Plužné, by zde jubilejní stromky zasadili. Před vysazováním stromků promluvil správce školy z povýšeného místa o stromkových slavnostech vůbec a o této stromkové slavnosti zvlášť. Probral život a působení J. V. Fr. Jos. I. Dvě žákyně vhodným oslovením přivítaly všechny přítomné jménem ostatních. Potom více žáků přednášelo vhodné básně a žáci zpívali různé písně. Pak bylo vysázeno třináct jabloňových štěpů podél silnice před čp. 27 a 28 a sad ten nazván Jubilejní sad J. V. Fr. Jos. I. a označen byl týmž nápisem, k němuž ještě připojeno 1848 – 1908 na tabulce na sloupě upevněnou. Po ukončeném sázení žáci opět zpívali. Když pak ještě správce školy vhodným doslovem mimo jiné doporučil vysázený sad ochraně obecenstva a vybídl občanstvo, by škole nápomocno bylo, by každoročně stromková slavnost konati se mohla, seřadili se žáci a za zpěvu pochodových písní v průvodu občanstva vraceli se do školní budovy. Po zapjení národní hymny před školní budovou a uložení školního nářadí, které s sebou měli, se rozešli domů. V tomto školním roce bylo v obci 44 školou povinných dětí.

Ve školním roce 1908 – 9 byl zvolen předsedou místní školní rady František Sovina, nově zvolený starosta. V letošním roce se konalo šest vycházek do okolí. Dětí školou povinných bylo letos 46.

Školní rok 1909 – 10.

V roce 1910 byl zvoleni za členy místní školní rady: p. Josef Miler z čp. 36 a p. josef vágner z čp. 31. předsedou františek Sovina t. č. starosta. V tomto roce se konalo osm vycházek do okolí obce. Letos bylo školou povinných dětí 49.

Ve školním roce 1910 – 1911

byl místním školdozorcem zvolen sedlák p. Josef Miler z čp. 36. Školou povinných dětí je 52.

Ve školním roce 1911 – 1912

byla c. k. Okresní školní rada stejná jako roky předešlé, jen místo pana učitele J. Hradce, byl zvolen pan učitel Karel Sellner, učící na škole v Bakově. V tomto školním roce byly některé dítky nemocny zádušním kašlem a ku konci školního roku objevili se u tří dětí spalničky. Obojí nemoc – dle výpovědi školního a obvodního lékaře p. Eduarda Güntze z Bělé, kde již před tím dítka těmito nemocemi postižena byla.

Ve školním roce 1913 – 1914

dlužno připomenouti že 28. června 1914 stihla rakouské národy těžká rána, neboť nástupce trůnu J. V. arcikníže František Ferdinand byl se svojí chotí Žofií v bosenském hlavním městě, když se vracel z manévrů zavražděn jedním mladým Srbem. Říše rakouská podala pak Srbsku notu, týkající se vyšetřování případu toho a žádoucích opatření v Srbsku, by něco podobného se opakovati nemohlo atd. Srbsko na podmínky v notě stanovené nepřistoupilo, a proto Rakousko vypovědělo Srbsku válku, kteráž již na počátku srpna 1914 rozšířila se na válku světovou. Na jedné straně v Evropě bojuje Rakousko se svým spojencem Německem. Na druhé straně proti nim Rusko, Francie, Anglie, Belgie, Srbsko, Černá Hora. V Asii Japonsko vypovědělo nejprve válku Německu a pak Rakousku. Počet dětí navštěvujících místní školu a školu měšťanskou v Bělé je 46.

Školní rok 1914 – 1915

byl na zdejší škole zakončen 30. června 1915. V týž den byly dítky školní v kostele v Bělé. Po návratu z kostela rozdány byly žákům školní zprávy a jejich práce. Žákům dáno napomenutí, jak o prázdninách se chovati mají a zvláště důtklivě jim vyložena důležitost letošní sklizně polní s podotknutím, by seč síly jejich stačí, při pracech polních rodičům bo sousedům pomáhali. Načež žáci rozešli se domů. Před ukončením školního roku, když došla radostná zpráva, že Lvov vítězným naším vojskem byl dobyt, byla budova školní po tři dny zdobena prapory barev zemských a říšských. Dne 26. června t. r. byly dítky školní se svým učitelem a idustr. učitelka v kostele v Bělé. Po návratu z kostela vyložen dítkám význam dobytí Lvova. Promluveno o zásluhách J. V. císaře Fr. Jos. I., o naší říši, vyložen obsah národní hymny, promluveno o členech nejvyšší panovnické rodiny, jakož i o chrabrosti našich vítězných vojsk, jakož i o chrabrosti vojsk našeho spojence tak, že mládež nadchnuta byla duchem pro císaře, vlast a říši život svůj položiti. Též při dobytí Bělehradu zdobena škola prapory barev zemských a říšských a promluveno k dítkám o významu dobytí těchto míst. V tomto školním roce měly dítky v rodině Kubátově čp. 15, Valentově čp. 9 a Grolmusově v čp. 11 dusivý kašel. Jak v předešlém zápisu v roce minulém uvedeno o válce tzv. světové, neskončila tato v roce 1914; nýbrž ještě v roce 1915 se rozšířila, když Turecko dostalo se do války s Ruskem a věrolomná Itálie, spojenec to Rakouska a Německa připojila se k Trojdohodě a vypověděla válku Rakousku 23. května 1915. Itálie také v září 1915 vypověděla válku Turecku. Tak vznikla válka, kterou vzhledem k ohromné rozlehlosti bojišť na pevnině i na moři nazvati lze opravdu válkou světovou. Dosavadní výsledky války: Z počátku války postupovalo Rakousko vítězně do Ruska, až skoro k Lublinu, kdež voje rakouské narazily na přesilu nepřátelskou a museli ustoupiti. Od té doby zahájili Rusové ofenzívu a postupovali do Haliče, které skoro dvě třetiny obsadili. I do Uher přes Karpaty se dostali. Tak to trvalo až do 1. května 1915, kdy společně Rakousko s Německem zahájili ofenzívu proti Rusku. Postupovali stále vítězně. Vytlačili Rusy z Uher, dobyli znovu Přemyšlu a Lvova a stále tlačili Rusy do Ruska. Dobyli Varšavy, Brestu Litevského a skoro všech pevností západního Ruska. Na západním bojišti obsadili Němci skoro celou Belgii a část Francie, kde v opevněných zákopech odráželi vítězně výpady Francouzů, Angličanů a Belgičanů. Na moři zahájili boj v únoru 1915 ponorkami. V Srbsku dostali se Rakušané až do Bělehradu, ale couvli odtuď opět zpět, až na hranice a do konce srpna 1915 nestalo se zde nic pozoruhodného. Úporné boje odehrály se také u Dardanel, kterých Anglie a Francie mocí chtěly dobýti, ale od února do konce srpna 1915 nedokázaly toho. Z Plužné účastnili se války světové: Hned na počátku mobilizace 26. července 1914 narukovali Ladislav Jeník, Václav Brůcha z čp. 2, Václav Brucha z čp. 3, učitel Václav Chocholouš, Rudolf Handlík, Josef Rampas, František Flusek, Václav Míchal, Josef Janda z čp. 14, Hančara josef a František, Josef Mikula, Josef nehyba, Václav Valenta, František Kovář, Josef Grolmus, Josef Procházka, Václav Saska. V září 1914 narukovali Josef Valenta, Josef Miler čp. 35 (propuštěn), Fr. Flanderka (propuštěn), Josef Špringl, Václav Červinka, Fr. Sovina a Josef Rejzek. Při odvodě 22. února 1914 odvedeni Václav Janda, Karel Rousek, Václav Horák, Václav Grolmus. Dne 25. května 1915 odvedeni Josef Karban ml., Ladislav a Otakar Brucha, Václav Vágner, František Johan, Josef a Alois Saska. Dne 19. března 1915 odveden Josef Eichler (18 letý). V srpnu 1915 Václav Leška a František Žluva. Z vojínů nahoře jmenovaných, do konce srpna 1915 padl Josef Procházka. Raněni byli Václav Brucha čp. 2, František Flusek, Václav Valenta, Josef a František Hančarovi, Karel Rousek a Josef Grolmus. Do zajetí přišli při vzdání se Přemyšlu Josef Janda, Václav Míchal, Josef Rampas. Nezvěstní jsou Václav Hájek, Josef Mikula a Václav Saska. Kéž požehnáno jest zbraním našich hrdinných vojínů, naši říši, Jeho Veličenstvu a celé panovnické rodině, by nastal brzy, pro naši říši čestný mír.
Zápis z 31. srpna 1915. Školní dítky sbíraly pro vojíny ostružinové listí na čaj, pletly ponožky a nátepníčky, hotovily papírové podešvice a ponožky, konaly vlasteneckou sbírku válečnou a sbírky na „Červený kříž“.

Školní rok 1915 – 1916

započal se na škole zdejší ve středu dne 1. září 1915. V týž den byly dítky školní se svými učiteli v kostele v Bělé. Jelikož tento nový školní rok opět započal uprostřed ryku válečného, měl po návratu z kostela správce školy k dítkám proslov o Jeho V. císaři Fr. J. I., domu panovnickém, naší udatně bojující armádě a jejich vůdcích. Ku konci všem provoláno třikrát sláva. Zvlášť dítkám na srdce se kladlo, by vždy a všude císaře Pána v uctivosti měly, jeho milovaly a za něho se modlily, by ještě po dlouhá léta ku blahu poddaných vládnouti mohl. Ve čtvrtek 2. září bylo denní volno a vyučovat se počalo 3. září. V tomto druhém válečném roce naše spojenecká vojska za přispění Bulharska dobyla celého Srbska a Černé Hory a značné části Albánie. Vojsko Rakousko – uherské obsadilo také část území italského. V tomto školním roce byla rozšířena domobranecká služba do 55 let. Dne 28. srpna 1916 vypovědělo také Rumunsko válku Rakousku – Uhersku a hned zase Německo, Bulharsko a Turecko válku Rumunsku. I v tomto válečném roce byla činná mládež školní. Sbírala listí ostružinové a jahodníkové, různá semena, houby a kopřivy. Podnikla vlasteneckou sbírku kovů, bavlny a kaučuku. Konala sbírky pro „Červený kříž“. Též prodávala odznaky „Červeného kříže“. Sehrála divadelní představení pro sirotky po padlých vojínech a z toho odvedeno 87 K. Ačkoli mnoho mužů bylo odvedeno, přece veškeré práce hospodářské šly dosti dobře, pracovaly ženy i děti. Nouze v obci nebylo. Na obilí, brambory, vejce, máslo a mléko byly stanoveny max. ceny. Chléb, mouka, cukr, káva, prodávalo se na lístky. V tomto školním roce ve válce padl 6. října 1915 p. Josef Procházka, šikovatel a soukromý úředník, bývalý žák naší školy. Raněn byl Václav Koutcký – domkář z čp. 46, též bývalý žák zdejší školy. Kule projela mu oběma tvářemi. Dítky školní pomáhaly pilně při všech polních pracích. Počet dětí školou povinných v tomto roce je 58.

Ve školním roce 1916 – 1917

dne 27. listopadu 1916 v devět hodin večer skonal předobrý náš císař pán J. V. Fr. J. I. Zpráva ta rozlétla se jako blesk po všech zemích Jeho říše. Smutno všude. Na znamení smutku vyvěšen ihned černý prapor na školní budově a dítkám vypravováno o dějinné události této. Poukázáno hlavně na rozkvět říše naší za Jeho vlády. Dne 1. prosince 1916 byly dítky na zádušních službách božích v Bělé a dne 2. prosince 1916 konán byl „Dětský den“, by každý mohl přispěti nějakým na osiřelé dítky, a tak splnit heslo zemřelého císaře „Vše pro dítě“. Po úmrtí J. V. Fr. J. I. nastoupil ihned vládu následník trůnu arcivévoda Karel František Josef, pod jménem Karel I. a v prosinci 1916 byl korunován za krále uherského. Manželka nynějšího císaře pána jmenuje se Zita a mají pět dítek, z nichž nejstarší jmenuje se Otto. Tři léta této veliké války uplynula, ale rozhodnutí dosud nepřišlo. Počet nepřátel se ještě rozmnožil. Severní Amerika a Řecko vypověděly v tomto roce Ústředním mocnostem válku. Armáda ústředních mocností postoupila vítězně v Rumunsku a větší část jeho obsadila a Rusy z Haliče a Bukoviny skoro úplně vypudila. Následkem světové války stal se převrat v Rusku. Tam Cár Mikuláš I. byl zbaven trůnu a držán v zajetí i s celou rodinou. Též v Řecku stal se převrat. Tam král Konstantin byl nucen vzdáti se trůnu ve prospěch svého syna Alexandra a sám se uchýliti do ciziny. Činnost mládeže školní ve světové válce. I v tomto válečném roce byla činná mládež školní. Sbírala listí ostružiníků, maliníku, jahodníku, borůvek, různá semena a plody. Konala se sbírka ve prospěch sirotků po padlých vojínech, ve prospěch „Červeného kříže“. Pomáhala při pracech polních rodičům i sousedům, proto ačkoli mnoho mužů bylo ve válce, přece práce polní byly vždy včas a úplně vykonány. Pracovaly hlavně ženy a děti. Nouze v obci nebylo. V roce tomto nepadl nikdo z Plužné, ani nebyl nikdo zraněn.

Ve školním roce 1917 – 1918

uzavřely Ústřední mocnosti mír s Ruskem v Brestu a s Rumunskem v Bukurešti. Naše armáda vítězně pokročila v Itálii až k řece Piavě. Žactvo i učitelstvo v tomto roce bylo činno. Učitelé sbírali přihlášky na válečné půjčky a na válečné pojištění půjček těch. Spisovali plochy osevu. Žáctvo zase konalo sbírku šatstva, listí ostružiníku, jahodníku a borůvek (odvedeného usušeného listí bylo 36 kg). Též kopřivy a různá semena sbírali. Také konali sbírky ve prospěch sirotků po padlých vojínech. Maximální ceny obilí zvýšeny, též bramborů, mouky a chleba. Vše prodáváno na lístky. Z Plužné v tomto roce ve válce nepadl, ani nebyl raněn. Ze zajetí Ruského se vrátili V. Saska, V. Míchal, J. Rampas a Václav Horák z čp. 33.

Školní rok 1918 – 1919

započal za poměrů velmi truchlivých, neboť hrozná válka světová vstoupila právě do pátého roku svého trvání, a zdá se, jako by válce nemělo být ani konce. Poměry hospodářské neustále se horší. Není mouky, masa, bramborů. Není šatstva, není prádla a co se dá koupiti, jest jen za lichvářské ceny, nebo pouhá výměna zboží za potraviny. Z obce vyváží se dle rozkazů 10 – 12 kusů hovězího dobytka měsíčně. Protože není dostatek dospělého dobytka jatečního, rekvíruje se často dobytek mladý, nedostatečný i dosti hubený, často i tažné dojnice. Tím nastává nedostatek mléka i másla. Je po žních a žijeme jako přede žněmi. O potraviny jeví se nouze a poptávka je čím dál tím větší. Obcí prochází každodenně houfy nakupovačů s baťochy na zádech. Někteří schánějí pouze pro sebe, jiní jsou pouhými nakupovači pro jiné, sprostředkovateli a tak povstal obchod zvaný řetězový a sprostředkovatel jmenován všeobecně „keťas“. Sklizeň bramborů byla prostřední. V půdách těžších bylo brambor více než v lehkých. Žně odbývaly se celkem za vlhkého počasí. Od jara ale bylo sucho a na silně písčitých a výhorových pozemcích osení zaschlo i uschlo. Krmení následkem sucha bylo nedostatek. Sklizeň byla celkem slabší let předešlých. Málo mrvy a umělých hnojiv. Pole byla celou válku dosti dobře obdělávána a to i v hospodářstvích, kde ženy samy hospodařily. O peníze nebyla nouze. Každý jich měl dost. Bohatší rolníci tržili mnoho peněz za vše a chudší lid dostával slušné vyživovací podpory. V ohledu hmotném nejhůře na tom byl učitel, jediný studovaný člověk v obci. Byl vlastně chudší, nežli ti nejchudší. Ti krátce si poručili za svoji práci potraviny a měli co jíst. Učiteli vyhověno nebylo, žádal- li o nějaké potraviny, kterých potřeboval. Duševní práce necenila se tak, jako fyzická. Práce měli dosti – i úřady ku různým pracem jej ustanovovaly, ale jídla a slušného oděvu poskrovnu, ač většině občanů psaním různých žádostí, různými radami v čas potřeby nápomocen byl, by jejich jediným spravedlivým a dobrým rádcem. Též o uhlí v obci byla nouze a nejen v Plužné, nýbrž i v celé zemi. Tím cena jeho stoupla až na 20 K za jeden metrák hnědého uhlí. Škola topila dřívím. Správce školy koupil od obce 20 m3 po 20 K. Měl dostat 50 q uhlí, které přišlo do obce na mlácení (celkem 150 q). O to se však sedláci J. Miler z čp. 36, Josef Vágner z čp. 31, Ladislav Brůcha, František Flusek, Josef Pankrác, František Sovina a Hynek Durdík rozdělili. Správci školy nedáno a až po vánocích mu bylo prodáno 5 q, které si u různých hospodářů vyžádati musil. Mnohý dal mu vlastně jen smetí. Ani z 50 q rezervy, které měl pan starosta u sebe, kdyby se někde mlátilo, po výmlatu nedostala škola ani metrák. Všechno beze strachu spálili vládcové obce. Ještě štěstí, že správce školy koupil si losy pařezů a roští, měl čím topiti, ale musil si je sám s rodinou vykopati a rozštípati a otýpky nadělati. Nikdo nebyl k zjednání, nikdo o práci pouze za peníze nestál. Jako se dodával eráru nuceně dobytek, tak se nuceně dodávalo i obilí. Byl vypisován obcím kontingent. Plužná měla dodati v roce 1918 jedenáct vagonů. A to 200 q pšenice, 400 q žita, 300 q ječmene a 200 q ovsa. K tomu pak 90 q chleboviny a 20 q ovsa jako rezervu, kdyby malí producenti kontingent neodvedli. Cena byla 60 K za pšenici a žito (až do konce února 1919 a 15 K premie na jeden q. Ječmen a oves 55 Kč za jeden q a 15 K prémie. Tolik platil erár. Ovšem že prodávalo se obilí, jak se říká „pod rukou“ za ceny obrovské „keťasské“, jak kdo mohl, třeba až 600 K a pšenici třeba i za 1 000 K jeden q. I cena selat stoupla. Dne 5. října poukázán správcem školy drahotní přídavek pro rok 1918 a to 900 K a manželce, industriální učitelce 540 K. Na podzim 1918 rozšířila se po Čechách tzv. Španělská chřipka, jež jevila se vysokým stupněm horeček a častým zápalem plic. Nakažlivá tato nemoc, neušetřila skoro nikoho.
V úterý 29. října rozlétla se po obci radostná zpráva, že v pondělí 28. října 1918 byla v Praze prohlášena samostatnost českého národa a prozatimní vlády, že ujal se Národní výbor. Na oslavu české samostatnosti zavlál na budově školní prapor červenobílý. Národ dočkal se své samostatnosti. V týž den za radostného vzrušení a nadšení všeho lidu městského i četného z okolních obcí byla odbývána oslava historického okamžiku v městě Bělé slavnostní schůzí v Sokolovně a slavným průvodem po městě. Slavnosti té účastnil se i správce školy zdejší s rodinou. Dne 8. listopadu konala se slavnost školní. Mládež školní ve svátečním obleku dostavila se do školy. Správce šk. Měl přednášku o významu historického dne 28. října, o slavných našich mužích doma i za hranicemi, již nám českou samostatnost vydobyli. Vzpomenuto i památného dne bitvy bělohorské. Zpívány vlastenecké písně, přednášeny příhodné básně. Nakonec zapěna národní hymna „Kde domov můj?“ a provolána sláva prvnímu presidentu Československé republiky. Dne 8. listopadu byl pak opravdu svátek nejen mládeže školní, ale i svátek všeho občanstva. Oslava zřízení státu se konala v posledním dnu měsíce října náležitým způsobem i ve školách. Správce školy připomenul dítkám povinnost, že máme býti všichni vděčni budovatelům státu, dále uvedl, že škola byla vždycky chloubou českého národa a zůstane jí zajisté i nadále. Zdůraznil, že máme býti pamětlivy hesla provolání Národního výboru: „Všichni ihned do práce“. Po vlastech československých rozšířeny letáky (výzva prez. Spojených států severoamerických Dra. Woodrova Wilsona ku zachování klidu. A klid také nikde nebyl porušen. Dne 23. listopadu dopoledne pořádal učitelský spolek „Komenský“ pro okres bělský slavnostní schůzi v Bělé, jejíž hlavním programem bylo skládání slibu do rukou předsedy „Národního výboru“ Venc. Honzů z  Krásnovsi. Do schůze dostavilo se všechno učitelstvo zdejšího okresu. Dne 23. 12. 1918 došel přípis okr. Šk. Rady, jímž oznámeno jednomyslné usnešení zemské školní rady, kterým zrušeno zaznamenávání o politickém chování učitelstva. Zrušeno nařízení místodržitele o pěstování rakouského vlastenectví na školách, zrušena zápověď mládeži nositi národní a spolkové odznaky. Zrušen zákaz zdobiti budovy školní prapory trojbarevnými, slovanskými. Zrušen zákaz o konání sbírek a konečně zrušeno vynesení z. š. r. ve příčině vykonávání všeobecných práv státních občanů od učitelstva. Dne 14. prosince 1918 oznamuje přípis, že vyloučené čítanky, učebnice a zpěvníky, jakož i knihy ze školních knihoven se opět zavádějí a pokud se týká čítanek a učebnic vydaných v posledních dvou letech války, budiž jich používáno s potřebnou obezřelostí a výběr učiva vyhovujícím ideám státu Československého. Obraz císařův a rakouská hymna buďte ze všech učebnic odstraněna. Ze škol a knihoven budiž vymítěno vše, co směřovalo ku pěstování rakouskovlastenectví a citů loajálních ku bývalému rodu panovnickému. Dne 20. prosince oznamuje přípis o. š. r., že účast na náboženských úkonech žáků i učitelů jest dobrovolná. Účast neb neúčast nesmí míti vlivu na známkách z náboženství neb z mravů. Přestává tím také povinnost dozoru učitelstva při těchto úkonech. Svátky ustanoveny (školní prázdno) 28. říjen Den svobody a 1. květen Svátek národní. Pak dvě hodiny buďte věnováno 28. března památce Jana Ámose Komenského a 6. července památce Mistra Jana Husa. V pátek 7. března byly důstojně oslaveny 69 narozeniny prezidenta Dr. T. G. Masaryka přednáškou o jeho životě a díle, zvláště o jeho práci za hranicemi pro samostatnost národa československého. Přípisem 1158 z 10. dubna 1919 oznámeno že učitelé mají plná občanská práva mimo školu, jako všichni ostatní státní občané, avšak učební síně musí býti ušetřeny volební agitace.

Školní rok 1918 – 1919

byl ukončen dle vyšších nařízení v sobotu 28. června školní slavností na oslavu M. J. H. Po slavnosti rozdány žákům školní zprávy. O hlavních prázdninách v neděli 6. července 1919 účastnili se žáci i se svými učiteli Husovy slavnosti, kterou pořádal hasičský sbor. V sedm hodin navečer se dítky školní i obecenstvo sešly před školní budovou. Dítky dostaly všechny praporky barev českých a slovanských. Ve tři čtvrti na osm seřadil se průvod a za zpěvu různých písní ubíral se na kopec „Horka“ zvaný. Zde přednášel správce školy o Husovi a jeho době. Slečna M. Karbanová, zastupující učitelka z Katusic přednesla báseň Duma kostnická. Též školačka Blažena Rymplová přednášela a i některé dospělejší dívky. Po přednáškách zapálena hranice a při jejím plápolu zpívány písně: Hranice vzplála; Hej, slovane atd. Nakonec zazněla národní hymna Kde domov můj? A tím zdařilá ta slavnost skončena. V polovici srpna 1919 vykonána volba místní školní rady a zvoleni: V. Brucha z čp. 32 a Václav Kalamba. Místním školdozorcem byl jmenován Vilém Vrba, obecní starosta.

Školní rok 1919 – 1920

nezačal jako jiná léta 1. září, nýbrž dle nařízení zemské školní rady dne 16. září 1919. Příčinou toho bylo, že byly zpožděny žně a tím i všechny polní práce. Národní svátek 28. říjen oslaven byl na škole zdejší již 27. října odpoledne. Správce škjoly vyložil žákům význam tohoto svátku a druhý den se všichni účastnili slavnosti v Bělé. Výročí narozenin Boženy Němcové oslaveno na škole zdejší ve středu 4. února při hodině slohové. Přinesen obraz její a ověnčen. Správce školy vypravoval životopis její. Dne 7. března t. r. oslaveny ve škole o desáté hodině dopoledne sedmdesáté narozeniny našeho prvního prezidenta T. G. M. V ustanovenou hodinu sešly se dítky školní a hojně obecenstva, a to hlavně mužů strany soc. dem. Správce školy měl přednášku o oslavenci, dítky přednášely vhodné básně a zpívaly písně. Po vyčerpání programu ve škole, šlo se před budovu a na náves, kde zasazeny dva stromy „Stromy Masarykovy“. Po zapjení národní hymny a po provolání třikráte sláva oslavenci, jakož i všem, kdož se přičinili o to, že stali jsme se národem svobodným. Škola zdobena byla praporem zemským a též mnozí občané ozdobili své domy prapory barev zemských neb slovanských. Ve školním roce 1919 – 1920 bylo v obci školou povinných 44 dětí. Dne 6. července 1920 osvětová komise pořádala oslavu M. J. H. Schůze žáků i dospělých byla ve škole. Odtud v sedm hodin navečer šlo se na Horku. Zde přednášel správce školy Josef Karban o M. J. Husovi. Přednášeny byly básně a zpívány písně ku slavnosti se hodící. Dne 11. července 1920 sehráno dítkám školní divadelní představení Bílá růže od Plumlovského. Hráno dvakrát, odpoledne a večer. Hru řídila B. Karbanová, industriální učitelka. Čistý výnos 250 K, věnován české zemské škole v Dolní Krupé.

Školní rok 1920 – 1921

Dvacátý osmý říjen oslaven na škole co nejlépe. Ač občanstvo na tuto slavnost plakáty pozváno, přišlo jen obecní zastupitelstvo čtyřmi členy. Také na den výročí J. A. Komenského, kdy dáno žactvu ministerstvem prázdno, konána slavnost ve škole zdejší a z občanstva nepřišel nikdo. Dne 31. prosince 1920 rozpuštěny místní školní rady a dne 7. ledna 1921 provedlo obecní zastupitelstvo volbu této: statkář Vilém Vrba, chalupník Josef Špringl, chalupník Josef Rejzek a domkář Václav Eichler.

Školní rok 1921 – 1922

Dne 31. října 1921 oslaveno s dítkami školními sto leté výročí K. H. Borovského a dne 12. listopadu konána oslava K. H. Borovského ve škole s dospělými. Přednášel pan učitel Balák z Čisté, industriální učitelka slečna Blažena Karbanová ze školy v Čisté, bytem Plužná a recitovala báseň od K. H. Borovského.

Školní rok 1924 – 25.

Elektrické osvětlení zavedeno v Plužné v červenci, srpnu a září 1924. Ve škole až 23. prosince 1924. Obecní zastupitelstvo bylo proti. Dne 7. března 1925 sešly se dítky školní ve škole ve svátečním obleku. Správce školy měl k nim vhodnou řeč. Pak přednášely dítky školní různé vhodné písně a básně. Provoláním třikrát sláva panu prezidentovi a zapěním hymny slavnost zakončena. Pak bylo celý den prázdno. Slavnosti byly přítomny: Marie Karbanová industriální učitelka z Plužné, Blažena Karbanová, industriální učitelka v Čisté, Květoslava Karbanová, liter. Učitelka na dovolené v Plužné (celá rodina pana učitele Karbana, poznámka JM).

Ve školním roce 1924 – 1925

onemocněly dítky spálou (dvě) a skoro všechny ostatní černým, zádušním kašlem. Nemoc ta trvala od konce dubna až do konce školního roku a látka učební za květen a červen nemohla být probrána. Dne 1. července 1925 byla dána do trvalé výslužby ku vlastní žádosti Marie Karbanová, místní industriální učitelka. Dne 1. července dán byl správce školy Josef Karban ku vlastní své žádosti dán do trvalé výslužby. Zatimním správcem školy ustanovena Květa Karbanová, definitivní učitelka v Čisté. Za industriální učitelku Marii Karbanovou ustanovena byla Blažena Karbanová.

Ve školním roce 1925 – 1926

se od ledna do konce června stavěl obecní vodovod. Týž zaveden i do školní budovy. Dne 27. a 28. května podniknut byl se žáky poučný výlet do Prahy za doprovodu učitelek a průvodce. Dne 27. června uspořádal učitelský sbor ukázku všech grafických prací žákovských. Výstava byla na zdejší malou obec četně navštívena a horlivě pozorována. Náboženství vyučoval do 20. března p. Jan Šváb, kaplan z Bělé a od 20. března p. Dr. Kamil Kabourek.

Školní rok 1926 – 1927.

Na zdejší školu byl od 1. září 1926 ustanoven zástupcem správce školy Štrycl Václav, definitivní učitel v Borči. Jmenovaný se přestěhoval do Plužné 28. srpna. Okresní školní výbor v Mnichově Hradišti zaslal dekret zemské školské rady z 29 října 1926, kterým je jmenován Štrycl Václav definitivním správcem školy v Plužné. Dne 5. ledna objevil se před polednem na obloze velký, černý mrak. Tak se setmělo a tak se chumelilo, že se muselo ve třídě svítit. To trvalo asi deset minut. V neděli, dne 7. března sehrál správce školy s dětmi zdejší školy dětské divadlo Pro tatíčka presidenta. Hráno bylo odpoledne i večer. Hra měla úspěch jak morální, tak finanční. Čistý obnos byl věnován na učební pomůcky. Pluženskou školu navštěvovalo v tomto roce 29. žáků a školu občanskou v Bělé sedm žáků. Čechů bylo 24 a Němců 5.

Školní rok 1927 – 1928.

Na oslavu devátého výročí naší samostatnosti byla pořádána ve školní budově 28. října o deváté hodině dopolední školní slavnost. K této slavnosti se sešlo občanstvo v plném počtu. Po přednášce správce školy předneseny byly vhodné básně a písně vážící se k tomuto dni. Zapěním státních hymen byla zdařilá tato slavnost ukončena. V neděli 18. prosince odpoledne byla uspořádána vánoční besídka. Školní třída byla přeplněna místním občanstvem, aby společně s drobotinou oslavili tyto radostné svátky. Žáci sehráli 25. března 1928 dětské divadelní představení Tajemný dub. Dne 5. května u příležitosti ochrany matek, bylo dětem promluveno o lásce k matce. Učitelstvu byla poskytnuta dovolená na dny 15. – 19. května při příležitosti sjezd Republikánské strany. Správce školy podnikl s dětmi 9. června výlet do Českého ráje. Školu navštěvovalo celkem 35 žáků. Školu občanskou osm žáků.

Ve školním roce 1928 – 1929

Republikánská strana v Plužné darovala správě školy v Plužné 50 Kč na vánoční nadílku dětem; k uctění památky zemřelé členky R. Kratochvílové. Správce školy zakoupil za obnos ten sešity, tužky a pera a dětem je podělil. Žáci zdejší školy sehráli 23. prosince 1928 dětské divadelní představení České vánoce. Následkem letošních tuhých mrazů, dosahujících přes – 40 C°, bylo ministerstvem školství a národní osvěty uděleno prázdno na školách od 18. února do 1. března. Správce školy podnikl s dětmi 26. června výlet na Mělník, kde byly prohlédnuty památnosti tohoto města a zdymadla. Školu tento rok navštěvovalo 32 žáků a měšťanskou školu v Bělé 8 žáků. (Tímto Školní pamětnice skončena, poznámka JM).